Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 130/2006

130/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 9. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení záona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. U., proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. , a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2006 sp. zn. , a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo, p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného B. U.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

II. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. byl pravomocným usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2006 sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného B. U.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu

Odůvodnění:

Obviněný B. U. nastoupil dne 30. 7. 2004 výkon zbytku trestu odnětí svobody v délce 778 dnů z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 17. 5. 2000 sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2000 sp. zn. . Tento zbytek trestu obviněný začal vykonávat ve věznici s dozorem.

Později byl obviněnému B. U. nařízen trest odnětí svobody ve výměře 28 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2005 sp. zn. . Výkon tohoto trestu byl nařízen do věznice s ostrahou.

Na základě žádosti ředitele Věznice v Pardubicích ze dne 16. 2. 2006 vydal Okresní soud v Pardubicích dne 3. 4. 2006 usnesení pod sp. zn. , kterým ve smyslu § 320 odst. 3 tr. ř. došlo k ujednocení shora citovaných postupně uložených trestů tak, že budou společně vykonány ve věznici s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci dnem jeho vydání, t. j. 3. 4. 2006.

Následně k žádosti ředitele Věznice v Ostrově nad Ohří z 28. 3. 2006 usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. , které nabylo právní moci téhož dne, bylo podle § 320 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný B. U. postupně vykoná výše uvedené tresty odnětí svobody, a to ve věznici s dozorem.

Proti oběma výše uvedeným usnesením Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Karlových Varech, jimiž byl obviněnému B. U. určen společný způsob výkonu postupně uložených trestů, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch tohoto obviněného.

Těmto rozhodnutím soudů vytýká, že obě trestní věci, a to jak Okresního soudu v Bruntále, tak Okresního soudu v Ostravě, stran kterých bylo o sjednocení uložených trestů rozhodováno, byly projednávány v senátě.

Okresní soud v Karlových Varech sice v záhlaví svého usnesení uvedl, že věc projednal v neveřejném zasedání, leč spis neobsahuje protokol o neveřejném zasedání, ani protokol o hlasování. Soudkyně Okresního soudu v Karlových Varech také neprověřila ve Věznici v Ostrově nad Ohří, zda u obviněného nedošlo k nějakým změnám, zvláště když o žádosti ředitele této věznice rozhodovala až s odstupem jednoho měsíce. Kdyby tak učinila, zjistila by nejen to, že o ujednocení trestů již bylo rozhodnuto Okresním soudem v Pardubicích, ale i to, že k rozhodnutí ve věci není již příslušný Okresní soud v Karlových Varech, ale soud v Brně, neboť obviněný byl v mezidobí přeložen do Věznice v Kuřimi, a to dne 13. 4. 2006.

K projednání věci ale nebyl příslušný ani Okresní soud v Pardubicích, neboť ve věci rozhodoval dne 3. 4. 2006 a obviněný byl již dne 23. 3. 2006 přemístěn do Věznice v Ostrově nad Ohří. Taktéž v případě tohoto soudu rozhodoval o ujednocení trestů samosoudce, nikoli senát v neveřejném zasedání.

Oba soudy tak podle stěžovatele porušily zákon tím, že k rozhodnutím, které učinily, již nebyly příslušné a též v tom, že věc neprojednávaly v senátu ač z dikce zákona a z judikatury jednoznačně vyplývá nutnost senátu tam, kde je rozhodováno o ujednocení trestů uložených senátem.

V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. a v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. v řízení předcházejícím. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby obě tato usnesení zrušil, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu a poté aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně sám věc postoupil věcně příslušnému soudu.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že její podání je plně důvodné.

Podle § 320 odst. 3 tr. ř., je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu (§ 39a a § 81 trestního zákona), určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává.

Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu je zjevné, že trestné činy spáchané obviněným B. U. byly, jak u Okresního soudu v Bruntále (sp. zn. ), tak u Okresního soudu v Ostravě (sp. zn. ), projednávány a rozhodovány senátem a nikoli v řízení před samosoudcem. Z této skutečnosti pak vyplývá i pravidlo, že o určení typu věznice, v níž mají být společně vykonány postupně uložené tresty odnětí svobody, rozhoduje věcně příslušný soud – senát, jestliže alespoň jeden z těchto trestů byl v prvním stupni uložen senátem. Rozhoduje-li senát, činí tak v neveřejném zasedání.

Jak Okresní soud v Pardubicích, tak Okresní soud v Karlových Varech rozhodly o sjednocení typu věznice, ve které měl obviněný B. U. vykonávat postupně uložené tresty odnětí svobody, ale ani v jednom případě se tak nestalo rozhodnutím senátu v neveřejném zasedání, nýbrž rozhodnutím samosoudce, byť je v usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 5. 2006 sp. zn. uvedeno, že bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání a rozhodnutí je podepsáno předsedkyní senátu. Jak ale zcela oprávněně namítá ministr spravedlnosti, ve spise není navzdory výše uvedenému založen protokol o hlasování ani protokol o neveřejném zasedání. Okresní soud v Pardubicích pak v jím vydaném usnesení ani nepředstírá, že tak bylo učiněno senátem v neveřejném zasedání, když usnesení je podepsáno soudcem.

Další pochybení spočívá v tom, že jak Okresní soud v Karlových Varech, tak před ním Okresní soud v Pardubicích rozhodovaly jako soudy, které k rozhodnutí podle § 320 odst. 3 tr. ř. nebyly místně příslušné.

Jak bylo ze spisového materiálu zjištěno a Nejvyšším soudem ve Věznici v Kuřimi ověřeno, obviněný B. U. ke dni rozhodování Okresním soudem v Pardubicích (3. 4. 2006) již uložené tresty nevykonával ve Věznici v Pardubicích, ale od 23. 3. 2006 se nacházel ve Věznici v Ostrově nad Ohří. Obdobně tak ke dni vydaného rozhodnutí Okresním soudem v Karlových Varech (5. 5. 2006) již byl obviněný od 13. 4. 2006 přemístěn k výkonu trestu do Věznice v Kuřimi. Je tak správné tvrzení stěžovatele, že o určení společného způsobu výkonu postupně uložených trestů byl příslušný rozhodovat v obou případech jiný okresní soud, než který ve skutečnosti rozhodnutí vydal.

V uvedených směrech tedy oba okresní soudy (Okresní soud v Pardubicích, Okresní soud v Karlových Varech) porušily zákon v neprospěch obviněného B. U., a to v ustanovení § 320 odst. 3 tr. ř. Oba soudy vycházely bez dalšího z podkladů, které jim byly vždy příslušnou věznicí zaslány, aniž by je dále prověřovaly, byť samotná rozhodnutí vydaly po více jak jednom měsíci od podání návrhu ředitelem věznice. Lze tedy i prohlásit, že jmenované soudy rozhodovaly na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu v důsledku hodnocení neúplných důkazů (viz ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř.).

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. samostatnými výroky v bodech I. a II. vyslovil, že napadenými usneseními Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Karlových Varech, jakož i v předcházejících řízeních byl v citovaných ustanoveních trestního řádu porušen zákon v neprospěch obviněného B. U. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadená usnesení zrušil, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Vzhledem k tomu, že ze sdělení Věznice v Kuřimi ze dne 25. 10. 2006 vyplynulo, že dne 16. 9. 2006 obviněný ukončil výkon trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Bruntále sp. zn. a započal s výkonem trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. , nebylo možné ale ani potřebné věc přikazovat věcně a místně příslušnému soudu, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl, neboť rozhodnout o společném způsobu výkonu postupně uložených trestů odnětí svobody podle § 320 odst. 3 tr. ř. již nelze, jestliže jeden ze dvou postupně uložených trestů již byl vykonán (viz R 37/81). To je právě případ obviněného B. U. Nejvyšší soud proto žádné rozhodnutí podle § 270 odst. 1 tr. ř. nebo dokonce podle § 271 odst. 1 tr. ř. nevydal, jelikož po zrušení obou nezákonně vydaných usnesení okresních soudů dalšího řízení v předmětné věci není třeba.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. listopadu 2006

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec