Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 171/2021-28
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 28 411,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 638,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši
9 % ročně z částky 16 420,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 420,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
8 626 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 035,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 638,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 420,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 420,96 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 8 626 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 035,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 28 411,51 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do zákaznické karty oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet.
2. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 3 935 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne datum a po částečné úhradě zbývala ke splacení jistiny částka 16 420,96 Kč a poplatků celkem 11 990,55 Kč. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Po postoupení pohledávky již žalovaný na svůj dluh nic neuhradil. Postoupena byla pohledávka ve výši 40 923,12 Kč zahrnující kromě dlužné jistiny, poplatků a úroků smluvních i zákonných také navýšení účtované předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně se však žalobou domáhá úhrady pouze částky 28 411,51 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 16 420,96 Kč a poplatky ve výši 11 990,55 Kč (tj. bez postoupeného účtovaného navýšení).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 3 935 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 486 Kč, celkem tedy částku 41 017 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 684 Kč (s poslední splátkou ve výši 661 Kč) s tím, že první splátka je splatná na konci splátkového období, které počíná běžet dnem uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která činila 29,00 % p. a. po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly také smluvní podmínky, z jejichž čl. 6 vyplývá, že služby komfortního splácení představují hotovostní režim splácení úvěru. Soud má dále zejména z přehledu plateb za prokázané, že žalovaný skutečně nehradil sjednané splátky řádně, jak tvrdila žalobkyně (resp. že svůj dluh splnil jen částečně). Žalovaný poslední splátku uhradil dne datum, přičemž na jistině mu zbývalo i po částečných úhradách zaplatit 16 420,96 Kč. Ve spojení s předžalobní výzvou ze dne datum pak má soud za prokázané, že na poplatcích žalovaný neuhradil 11 990,55 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvy a podacích lístků soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, kterou však neuhradil ani v dodatečně stanovených lhůtách. Žalovanému bylo současně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky má soud za prokázané ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, z nichž vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni datum.
5. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela ze zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčku) vyplněné a oběma smluvními stranami podepsané dne datum. Z předložené karty soud zjistil, že žalovaný uvedl následující informace. V době žádosti o zápůjčku byl rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní, měl vyživovací povinnost k jedné osobě, žil v nájmu a byl majitelem auta. Žádal o poskytnutí zápůjčky ve výši 30 000 Kč s měsíční splatností na opravy/rekonstrukce. Žalovaný dále uvedl, že měl příjem z plného pracovního úvazku na dobu určitou, přičemž tento příjem činil 17 800 Kč čistého měsíčně. Jako další svůj příjem žalovaný uvedl částku 5 000 Kč měsíčně. Z karty dále vyplývá, že zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně osvědčeno oproti předložené pracovní smlouvě, potvrzení o příjmu a výplatními pásky za leden, únor a březen 2018. Pokud jde o výdaje žalovaného, v kartě bylo uvedeno, že je tvoří splátky zápůjčky poskytnuté jinou společností ve výši 2 000 Kč měsíčně a ostatní odhadované výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně pak vycházela z toho, že žalovanému měsíčně zůstával dostatek finančních prostředků, aby mohl být bez ohrožení vlastní výživy či výživy osob na něm závislých schopen řádně splácet požadovanou zápůjčku.
6. Soud má za to, že předchůdkyně žalobkyně správně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného. Ve výše uvedeném postupu nebyla shledána žádná pochybení. Předchůdkyně žalobkyně zjišťovala veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které by byly způsobilé omezit či vyloučit jeho schopnost splácet zápůjčku. Údaje uvedené žalovaným navíc sama ověřila. Pokud jde o měsíční výdaje jedince, připouští se, aby namísto jednotlivě zjišťovaných výdajů (pokud by při jednání se zákazníkem nevyšly najevo některé jeho nestandardní příjmy) figurovala částka statisticky odpovídající běžným výdajům jedince za určité období (tady za měsíc). Lze uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně pečlivě a obezřetně. Pokud bylo možné na základě zjištěných poměrů bez důvodných pochybností poskytnout žalovanému požadovanou zápůjčku ve výši 30 000 Kč, tím méně mohly důvodné pochybnosti o řádném splácení vzniknout ve vztahu ke skutečně poskytnuté zápůjčce 22 000 Kč.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Na základě zjištěného skutkového stavu s přihlédnutím k výše uvedeným zákonným ustanovením soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem bez důvodných pochybností zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit; jinak je smlouva neplatná.
13. V předmětné věci soud nemá pochyb o tom, že předchůdkyně žalobkyně splnila výše uvedenou povinnost před uzavřením smlouvy řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Dle soudu předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné s ohledem na osobu žalovaného (zejména jeho nejvyšší dosažené vzdělání) požadovat. Žalobkyně dále prokázala, že její předchůdkyně splnila svůj závazek a poskytla žalovanému peněžní prostředky sjednaným způsobem. Soud je současně přesvědčen o tom, že předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni postoupila řádně. Pokud jde o žalovaného, soud má za to, že mu v plnění jeho povinností nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti a žalobkyni by náleželo veškeré dosud neuhrazené plnění.
14. Pokud jde o jednotlivé položky peněžitého plnění, není pochyb o tom, že žalobkyni náleží neuhrazená jistina zápůjčky. Z dokazování vyšlo najevo, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, na které žalovaný dosud vrátil jen 5 579,04 Kč. Obdobně má soud za prokázané, že na sjednaných poplatcích žalovaný dosud uhradil jen 7 026,45 Kč. Nicméně pokud jde o jednotlivé poplatky, soud považuje odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč za ujednanou v rozporu s dobrými mravy. Soud nezpochybňuje, že poskytovatelům spotřebitelských úvěrů (především nebankovním subjektům) náleží odměna za jejich činnost, když poskytování finančního plnění zákazníkům je základem jejich obživy. Těmto poskytovatelům tak běžně náleží odměna za administrativní činnost, pod kterou si lze představit náklady svých zaměstnanců při jednání se zákazníkem, administrativní práce při vyřizování žádostí o úvěry, vedení klientské sekce, upomínání atd. Vedle toho nebankovní poskytovatelé úvěrů často nabízejí svým zákazníkům možnost splácet úvěr ve formě tzv. hotovostního inkasa splátek, tzn. že pověřený zaměstnanec se osobně dostaví k zákazníkovi buď na adresu jeho bydliště, nebo na jiné smluvené místo a zde od něj příslušnou splátku vybere. Jak bylo výslovně stanoveno ve smluvních podmínkách, jež jsou nedílnou součástí předmětné smlouvy, odměnu za tuto variantu splácení úvěru předchůdkyně žalobkyně zahrnula do poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Z názvu pak zřetelně vyplývá úmysl předchůdkyně žalobkyně zpoplatnit i související administrativní činnosti při zřízení a trvání úvěru. Pokud se porovnají oba ujednané poplatky, a sice již zmíněný poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení a poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení, druhý zmíněný poplatek je spíše jen konkretizací činností, které lze podřadit pod první uvedený poplatek (ačkoliv je v něm klamně uvedena položka administrativní činnost). Pojem flexibilní splácení navíc nikde ve smluvním ujednání nefiguruje; z jazykového výkladu lze dovodit, že se jedná právě o hotovostní inkaso splátek, které se přizpůsobuje zákazníkovi. Oběma poplatky by tedy měla být nahrazena tatáž činnost předchůdkyně žalobkyně, a to k tíži žalovaného. Z toho důvodu je poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. S přihlédnutím k ustanovení § 588 o. z., dle kterého soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, soud ujednání o druhém zmíněném poplatku považuje od počátku za absolutně neplatné.
15. Vzhledem k tomu, že poplatek je část předmětného právního jednání, které není jeho základem (narozdíl od poskytnuté jistiny zápůjčky), lze toto ujednání od zbytku právního jednání oddělit. Pokud by poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení nebyl mezi stranami ujednán, lze očekávat, že by k uzavření smlouvy o zápůjčce i přes to došlo, neboť žalovaný potřeboval peněžní prostředky na opravy či rekonstrukce a veškerá činnost předchůdkyně žalobkyně jí měla být nahrazena již v poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Podle § 576 o. z., kdy týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Neplatnost uvedeného ujednání tedy s ohledem na uvedené nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o zápůjčce.
16. Pokud jde o nárok žalobkyně, bez pochyb jí náleží dosud neuhrazená jistina zápůjčky ve výši 16 420,96 Kč. Z dosud neuhrazených poplatků žalobkyni s ohledem na výše uvedené nenáleží právo na úhradu poplatku za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 596 Kč. Žalovaný na poplatcích dosud neuhradil 11 990,55 Kč, po odčtení neplatného poplatku mu k úhradě zbývá částka 3 394,55 Kč. Právě částku 19 815,51 Kč soud žalobkyni výrokem I. tohoto rozsudku přiznal společně s úrokem žalobkyní kapitalizovaným za období od datum do datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do postoupení pohledávky) na částku 2 274,97 Kč a úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum (tj. od uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky) do postoupení pohledávky na částku 2 097,78 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 29 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 16 420,96 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
17. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zbývající část žaloby s odkazem na výše uvedené zamítnul.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 8 626 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 19 815,51 Kč (odpovídající dlužné jistině a poplatku), znamená úspěch 30 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 70 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 40 % jí vzniklých nákladů řízení.
19. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 137 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 589 Kč.
20. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (40 %) ve výši 1 035,60 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.