Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 168/2021-33
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 85 582,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 000 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 46 582,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 080,87 Kč od 17. 7. 2018 do 13. 2. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 080,87 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 000 Kč od 20. 11. 2018 do 2. 9. 2019, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 867,94 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 36 000 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 000 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 46 582,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 080,87 Kč od 17. 7. 2018 do 13. 2. 2019, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 080,87 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 000 Kč od 20. 11. 2018 do 2. 9. 2019, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 867,94 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 36 000 Kč od 20. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 85 582,44 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených dne datum a datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně v obou případech dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté zápůjčky splácet.
2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se zavázala vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 21 542 Kč sestávajícím z úroku ve výši 4 472 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 550 Kč a odměnou za komfortní splácení v hotovosti ve výši 10 520 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dne datum, přičemž vrátila pouze 22 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka byla postoupena ve výši 35 449,36 Kč, skládala se z neuhrazené jistiny ve výši 14 080,87 Kč, dlužného poplatku ve výši 8 886,13 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaná nic neuhradila. Nárok žalobkyně představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek (tj. bez postoupeného navýšení).
3. Obdobná tvrzení se vztahují i na druhou smlouvu, tj. smlouvu ze dne datum. Na základě té byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se zavázala vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 30 800 Kč sestávajícím z úroku ve výši 6 439 Kč (s úrokovou sazbou 29 % ročně), odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 748 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 613 Kč nejpozději do datum. Žalobkyně i v tomto případě tvrdila, že žalovaná nedostála svému závazku, neboť na poskytnutou zápůjčku neprovedla žádnou úhradu. Tato pohledávka byla rovněž postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka byla postoupena ve výši 80 915,44 Kč a skládala se z neuhrazené jistiny ve výši 36 000 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 26 615,44 Kč a navýšení účtovaného předchůdkyní žalobkyně. Po postoupení pohledávky žalovaná nic neuhradila. Nárok žalobkyně i zde představuje pouze dlužnou jistinu a poplatek (tj. bez postoupeného navýšení).
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
5. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalované byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 4 472 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 6 550 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 10 520 Kč, celkem tedy částku 46 542 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 776 Kč (s poslední splátkou ve výši 758 Kč) s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum další smlouvu o zápůjčce (číslo). Z této smlouvy soud zjistil, že byla stejně jako předchozí smlouva podepsána na potvrzení toho, že žalované byl poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 6 439 Kč, odměnou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 748 Kč a odměnou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 10 613 Kč, celkem tedy částku 66 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 114 Kč (s poslední splátkou ve výši 1 074 Kč) s první splátkou splatnou 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí obou smluv bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 29 % p.a. jako pevné po celou dobu trvání závazku.
6. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně, jak soud zjistil z přehledů plateb ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum. Právě z přehledů plateb má soud za prokázané, že na smlouvu ze dne datum žalovaná uhradila pouze 22 000 Kč (poslední splátku dne datum), přičemž na jistině po částečných úhradách zbýval dluh 14 080,87 Kč. Pokud jde o pozdější smlouvu ze dne datum, má soud za prokázané, že žalovaná neuhradila ani jednu splátku (na jistině tak zbývá uhradit plnou částku 36 000 Kč). Z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávek z obou výše uvedených smluv na žalobkyni a současně vyzvána k úhradě dluhu. Skutečnost, že pohledávky byly postoupeny na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postupovaných pohledávek. Z předžalobní výzvy a podacího lístku pak vyplývá, že žalovaná byla opětovně vyzvána k zaplacení dosud neuhrazeného dluhu, přičemž na závazek ze smlouvy ze dne datum žalovaná dluží na jistině částku 14 080,87 Kč a na poplatku 8 886,13 Kč, v případě závazku ze smlouvy ze dne datum se jedná o dluh na jistině ve výši 36 000 Kč a na poplatku 26 615,44 Kč. Žalovaná nicméně ani v dodatečné lhůtě na žádný z dluhů nic neuhradila.
7. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením každé smlouvy řádně ověřena, žalobkyně předložila zákaznické karty (fakticky žádosti o zápůjčku). Tyto karty byly oběma smluvními stranami podepsány dne datum, resp. datum. Z obou karet soud zjistil, že obsahují základní informace o poměrech žalované, které žalovaná při žádosti sdělila. V době první žádosti o zápůjčku byla žalovaná vdaná a žila ve vlastním bydlení, k němuž měla právo jako spoluvlastník. V druhém případě žalovaná byla rozvedená a žila v nájmu. V obou kartách bylo uvedeno, že nejvyšší dosažené vzdělání žalované bylo středoškolské, měla povinnost výživy k jedné další osobě a měla příjem ze zaměstnání na plný pracovní úvazek sjednaný na dobu neurčitou. V první žádosti (ze dne datum) byl uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 20 500 Kč čistého měsíčně, v druhém případě (datum) ve výši 19 000 Kč. Tento příjem byl v obou případech předchůdkyní žalobkyně ověřen oproti pracovní smlouvě a výplatních páskám za měsíce bezprostředně předcházející žádosti o zápůjčku. V obou případech žalovaná dále uvedla, že měla další příjem ve výši 10 000 Kč měsíčně. I tento příjem předchůdkyně žalobkyně zahrnula do celkového posouzení finanční stránky žalované. Oba příjmy společně hodnotila ve vztahu k měsíčních výdajům, které v obou případech tvořily splátky zápůjčky poskytnuté jinou společností ve výši 4 000 Kč měsíčně. V prvním případě byly zohledněny také splátky jiné zápůjčky poskytnuté předchůdkyní žalobkyně ve výši 4 484 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žalované pak ve výši 4 000 Kč (při druhé žádosti byly uvažovány celkové měsíční výdaje ve výši 8 000 Kč). Předchůdkyně žalobkyně v obou případech vycházela z toho, že měsíční finanční zůstatek žalované je dostatečný pro splácení požadovaného úvěru 25 000 Kč (resp. 50 000 Kč) v 60 týdenních splátkách (resp. 24 měsíčních splátkách).
8. Na výše uvedeném postupu předchůdkyně žalobkyně při zjišťování úvěruschopnosti žalované soud spatřuje zásadní nedostatky, kterých by se obezřetný poskytovatel spotřebitelského úvěru měl vyvarovat. Především jde o to, že předchůdkyně žalobkyně spoléhala jen na tvrzení žalované a pokud uvedené údaje ověřovala oproti příslušným dokumentům, činila tak zjevně ve snaze formálně splnit povinnost ověřit úvěruschopnost žalované. Jediným ověřeným údajem byl příjem ze zaměstnání žalované. Předchůdkyně žalobkyně nicméně vycházela i z dalšího příjmu žalované ve výši 10 000 Kč, který již nebyl blíže specifikován. Není zřejmé, co by mohlo být zdrojem tohoto příjmu, soud by mohl jen tušit pravidelnost jeho výplaty. Dále nebylo ověřeno ani bydlení žalované a výše výdajů spojených s bydlením. Vždy se vycházelo s odhadovaných celkových měsíčních výdajů, v nichž by měly být zahrnuty veškeré v úvahu přicházející běžné výdaje žalované za celý měsíc (tzn. za bydlení, ale i za stravu, dopravu, apod.). Pokud jde o žádost ze dne datum, lze se spokojit s odhadovanými výdaji ve výši 8 000 Kč, ale ohledně výdajů 4 000 Kč (jak byly uvedeny při první žádosti) nelze usuzovat, zda to byly výdaje žalované nebo celé její domácnosti (vzhledem k tomu, že pravděpodobně žila s manželem), a jaké mohly být náklady na bydlení. Soud má za to, že poměry žalované nebyly zjištěny natolik, aby bylo možné učinit jednoznačný závěr o schopnosti žalované zápůjčky řádně splácet. Kromě toho předchůdkyně žalobkyně při první žádosti zohledňovala i splátky zápůjčky, které žalované poskytla dříve. V druhém případě již tuto skutečnost nezohlednila. Navíc předchůdkyni žalobkyně muselo být zřejmé, že žalovaná si opakovaně půjčovala větší finanční obnos. Měla tedy být důslednější a předpokládat, že žalovaná neumí obratně hospodařit se svými financemi, pokud i při obstojném příjmu měla potřebu půjčovat si od nebankovním subjektů.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
13. Soud na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
14. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z údajů uvedených žalovanou, u nichž ověřila jejich pravdivost a na základě kterých neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté zápůjčky splácet. Provedeným dokazováním však vyšlo najevo, že předchůdkyně žalobkyně postupovala spíše povrchně, rozhodně ne s dostatečnou obezřetností a odbornou péčí, jak vyžaduje zákon doplněný ustálenou judikaturou. Povinnost předchůdkyně žalobkyně podle zákona o spotřebitelském úvěru nelze považovat za splněnou a smlouvy o zápůjčce za platně uzavřené. Neplatnost smluv je nutné chápat jako absolutní ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, což v tomto případě zajištěno nebylo. K závěru, že i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. se jedná o absolutní neplatnost smlouvy v případě nedodržení povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, dospěl i Krajský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 221/2019, jímž odkazoval na totožné stanovisko generálního advokáta při Soudním dvoru EU ve věci C číslo (OPR-Finance). Z těchto závěrů jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce nesplnění povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele dle zákona č. 257/2016 Sb. sankcionovat neplatností absolutní, a to právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele v závazkových vztazích s podnikatelem.
15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětné smlouvy o zápůjčce jsou neplatné s účinky ex-tunc a mezi smluvními stranami současně neexistuje jiné platné smluvní ujednání. Za platně ujednané tak nelze považovat žádné platby, včetně úroku či poplatků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, resp. 36 000 Kč. V úvahu přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení odpovídá té části fakticky čerpaných peněžních prostředků, na které žalovaná dosud nic neuhradila. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalovaná na první smlouvu uhradila celkem 22 000 Kč, na druhou smlouvu nic. Z důvodu absence platného ujednání částečnou úhradu nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Z toho důvodu žalovaná ve vztahu k první smlouvě v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. již částečně splnila svůj závazek spočívající ve vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná zbývající část (resp. i druhou pohledávku) neuhradila, soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 39 000 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám„ zápůjček“, společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy z příslušné dlužné částky. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
18. Zbývající část žaloby soud výrokem II. tohoto rozsudku z výše uvedených důvodů zamítnul.
19. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani nedokazovala na svoji obranu) a žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.