Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2923/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému vyklidit nemovitosti uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Řízení o vyklizení nemovitosti předpokládá vyřešení  předběžné otázky vlastnického práva ke sporným nemovitostem, přičemž tato již byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , postavena najisto, neboť žaloba žalobců na určení spoluvlastnického práva ke sporným nemovitostem byla pravomocně zamítnuta. Za této situace tak žalobci nemají aktivní věcnou legitimaci k vedení sporu. Pokud navíc žalobci sami přiznávají, že mají německé státní občanství a nejsou tedy osobami oprávněnými k uplatnění restitučních nároků ve smyslu , o mimosoudních rehabilitacích ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“), pak podání žaloby na vyklizení nemovitostí směřuje toliko k obcházení účelu restitučního zákonodárství.

Žalobci namítli, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“)]. Sporné nemovitosti přešly na stát v důsledku odsouzení žalobců pro trestný čin opuštění republiky a vyslovení trestu propadnutí majetku, přičemž oba žalobci byli následně pravomocně rehabilitováni. Vzhledem k tomu, že německé státní občanství bylo podmínkou možnosti osvojení nezletilého dítěte ve S. r. N., nemohli žalobci zažádat o vydání nemovitosti na základě , přičemž tento považují z tohoto důvodu za diskriminační. Jestliže došlo cestou soudní rehabilitace ke zrušení trestního rozsudku vyslovující propadnutí jejich majetku, odpadl tím také důvod, na základě kterého se žalovaný stal vlastníkem vyklizovaných nemovitostí. Za dané situace tak svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalobcům samým. Navrhli proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek není měnícím ( ), ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum je tedy zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Hodnocení námitek, jež dovolatelé v dovolání vznesli, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, vést nemůže.

Nepřípadným - a to nejen pro výslovný rozpor se zněním - je nezbytné shledat argument dovolatelů namítající „diskriminační“ povahu podmínky tohoto restitučního zákona u tzv. oprávněných osob, spočívající v požadavku státního občanství České republiky. Je to důsledkem skutečnosti, že , vychází z konstrukce, podle které je nepochybné, že osoba uplatňující nárok na vydání věci podle tohoto restitučního zákona je oprávněnou osobou jen tehdy, splňuje-li podmínku státního občanství České republiky. V této souvislosti odkazuje dovolací soud na závěry dovozené v Nálezu pléna Ústavního soudu ČR ze dne 4. června 1997, sp. zn. , podle kterých cílem restitučního zákonodárství bylo nejen zmírnění některých majetkových křivd, spáchaných komunistickým režimem, nýbrž i chápání restitucí jako jedné z forem privatizace. V podmínce státního občanství se proto promítla snaha zákonodárce provést restituci tehdy, když je dána přítomnost restituenta a tím i pravděpodobnost péče řádného hospodáře o restituovaný majetek. Čl. II umožňoval přitom v době od 29. března 1990 do 31. prosince 1993 případným restituentům pouhým sdělením svého zájmu o československé (resp. ode dne 1. ledna 1993 o české) občanství získat je s účinky ex tunc zpět. Tímto byl vnitrostátním právem vytvořen dostatečný prostor pro uplatnění restitučních nároků podle zákona o mimosoudních rehabilitacích i pro osoby, které nesplňovaly podmínku státního občanství. Uvedené závěry jsou důsledkem skutečnosti, že předmětem reglementace provedené je zmírnění následků toliko některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989, tedy zmírnit nikoli všechny křivdy co do jejich obsahu a rozsahu, nýbrž - a to pouze v tomto směru - jen křivdy nejzávažnější (srov. Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 12. července 1994, sp. zn. ).

Nesplňuje-li tedy osoba, jejíž vlastnické právo jí bylo odňato či jakkoliv omezeno způsobem předpokládaným a 2 (tedy i vyslovením trestu propadnutí majetku, jenž byl posléze cestou soudní rehabilitace zrušen), požadavky kladoucí na tzv. oprávněnou osobu určené , nelze se nápravy domáhat cestou obecných právních předpisů (v daném případě žalobou na vyklizení); přijetí opačného závěru by ostatně naznačovalo nadbytečnost restitučního zákonodárství jako celku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2003, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu 28. února 2006, sp. zn. ).

Není případnou ani námitka dovolatelů poukazující na nedostatečné zkoumání existence či neexistence jejich vlastnického práva k vyklizovaným nemovitostem odvolacím soudem. Ve smyslu ustanovení § 126 obč. zák. je k podání žaloby na vyklizení nemovitosti aktivně věcně legitimován její vlastník, a v případě držby (§ 129 obč. zák.), popř. detence i tento držitel či detentor (nájemce, uživatel). Pokud i sami dovolatelé již ve svém žalobním podání a stejně tak i v dovolání  ohlašují důvod svého postupu, spočívající v nenaplnění podmínky dané restitučním zákonodárstvím (české státní občanství) pro navrácení jejich vlastnického práva k vyklizovaným nemovitostem, které jim nyní nesvědčí, a ani netvrdí, že jsou jejich držiteli či detentory, pak odvolací soud nepochybil, pokud - vedle dalšího - dovodil také nedostatek aktivní věcné legitimace žalobců k podání žaloby na vyklizení sporných nemovitostí.

Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatelé rozhodnutí odvolacího soudu vystavili kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle , odmítl.

Dovolání žalobců bylo odmítnuto, žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a       výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. listopadu 2006

JUDr. František  I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu