Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1281/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. , byl L. M. uznán vinným pod bodem 3) výroku trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, pod bodem 4) výroku jednak trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1 tr. zákona a jednak trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona. Podle § 221 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Podkladem výroku o vině L. M. se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný

ad 3) výroku:

dne 31. 7. 2004 ve S., v areálu restaurace penzionu, poté co si svévolně z osobního vozidla obžalovaného P. B. vzal jeho doklady, tyto mu odmítal vrátit a naopak po P. B. požadoval ještě i vydání klíčů od vozidla, na což tento nechtěl přistoupit, vylil mu pivo a napadl jej povalením na zem, taháním za vlasy a vyhrožoval mu napřaženou rukou se zaťatou pěstí a posléze poté, co P. B. uvnitř restaurace udeřil sklenicí do hlavy jeho bratra M. M. a ležel před vstupem do restaurace pod schody, uchopil P. B. za vlasy a takto jej táhl po zemi,

ad 4) výroku:

dne 8. 8. 2004 na katastru obce S., kolem 11.30 hod. na místní komunikaci v blízkosti penzionu, nejprve slovně a poté bitím napadl poškozeného B. Z., tak, že jej nejprve opakovaně udeřil pěstí do horních končetin, kterými si tento chránil hlavu, v důsledku čehož jmenovaný upadl na betonový můstek, na zemi jej napadl kopáním do oblasti hrudníku a poté s poškozeným opakovaně udeřil o plot z dřevěných desek u cesty, následně jej ještě odhodil na živý plot; poškozený B. Z. utrpěl zranění – zhmoždění pravé strany hrudníku s úrazovým vniknutím vzduchu do pohrudniční dutiny s plošnou kožní odřeninou o velikosti 10x10 cm, zhmoždění levého předloktí a kožní odřeniny lokte a pravého předloktí o velikosti 10x5 cm, horní zevní strany pravého stehna velikosti 10x10 cm a pravého kolene velikosti 10x7 cm, s dobou léčení do 27. 9. 2004, kdy do 18. 8. 2004 byl poškozený hospitalizován, nadále se musel vyvarovat provádění fyzicky náročných činností, pobývat v polosedě, provádět dechová cvičení a nemohl docházet do zaměstnání.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Opavě dovolání. Dovolatel uvádí, že svůj mimořádný opravný prostředek směřuje proti výroku soudu druhého stupně a v důsledku toho i proti výroku o vině a proti výroku o trestu Okresního soudu v Opavě. Odkazuje se na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve vazbě na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Vyslovuje názor, že skutek tak, jak je v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně popsán, nenaplňuje skutkovou podstatu trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zákona, případně že nebyl vzat v úvahu důvod § 12 tr. zákona o nepříčetnosti. Poukazuje zejména na to, že z popisu skutku obsaženého pod bodem 3) výroku napadeného rozsudku nelze jednoznačně dovodit, že byla naplněna skutková podstata trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona, neboť toto jednání vzhledem k intenzitě jednání obžalovaného a chování poškozeného lze kvalifikovat toliko jako přestupek proti občanskému soužití.

Pokud jde o bod 4) výroku rozsudku, poukazuje dovolatel na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Uvádí, že znalci u něj zjistili přítomnost osobnostní poruchy, která se manifestuje afektivní instabilitou, výbušností verbální i brachiální agresí. Dovolatel má za to, že soud prvního stupně řádně nevyhodnotil tento znalecký posudek nejen při úvaze o vině, ale také při úvaze o trestu. Dovolatel je toho názoru, že pokud byly pochybnosti, měl být zpracován nový znalecký posudek případně za současného nového psychiatricko-psychologického vyšetření.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ve svém stanovisku upozorňuje na skutečnost, že v rámci svého řádného opravného prostředku obviněný napadl pouze výrok o trestu, zatímco nyní v rámci mimořádného opravného prostředku již napadá jak výrok o trestu, tak i výrok o vině. Státní zástupce vyslovuje názor, že v části týkající se výroku o vině není z uvedeného důvodu dovolání přípustné a vznesenými námitkami se v dovolacím řízení nelze meritorně zabývat. Proti výroku o trestu směřuje a je tudíž dle názoru státního zástupce formálně přípustná toliko námitka, podle které soud prvního stupně při úvaze o trestu náležitě nevyhodnotil znalecký posudek. V rámci dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze sice vznášet námitky proti správnosti některých hmotněprávních posouzení týkajících se výroku o trestu (např. aplikace ustanovení § 35 odst. 2 nebo § 37a tr. zákona), výše uvedeným způsobem formulovanou námitku však po uvedený dovolací důvod v žádném případě podřadit nelze a tato námitka neodpovídá obsahově ani jinému dovolacímu důvodu. Protože dovolatel v části, ve které je dovolání přípustné, neuplatnil žádnou námitku obsahově odpovídající některému ze zákonných dovolacích důvodů, státní zástupce navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je částečně přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Podané dovolání je nepřípustné v té části, ve které napadá pouze výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek svého druhu musí vždy směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho jak tento soud rozhodl, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, může směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jestliže však nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o vině napadnuto řádným opravným prostředkem a soud druhého stupně tedy posuzoval toliko otázku uloženého trestu a v této věci také vydal napadené usnesení, pak nemůže být předmětem dovolání ta jeho část, o které odvolací soud nerozhodoval. Z uvedeného je tedy zřejmé, že přípustná dle výše uvedených ustanovení tr. řádu je toliko ta část dovolání, ve které dovolatel napadá rozhodnutí soudu druhého stupně ve vazbě na výrok o trestu za čin uvedený pod bodem 4) výroku odsuzujícího rozsudku. Pokud by se dovolání omezovalo pouze na tu část, která je – jak výše uvedeno – nepřípustná, muselo by být toto dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě je zjevné, že s tímto dovolacím důvodem obsah podaného dovolání v souladu není, neboť podstatou námitek obviněného v souvislosti s výrokem o trestu je tvrzení, že soud nedostatečně přihlédl ke zpracovanému znaleckému posudku, případně měl (pokud byly pochybnosti) nechat zpracovat další posudek s dalším vyšetřením obviněného. Svou podstatou jde tedy o námitku proti hodnocení důkazů soudem, popř. též o námitku proti rozsahu dokazování. Námitky toho druhu jsou ovšem námitkami proti skutkovým zjištěním soudu, nikoli námitkami týkajícími se hmotně právního posouzení. Kromě toho není ani z formulace námitek obsažených v této jediné přípustné části dovolání zcela zřejmé, o co vlastně v souvislosti s uloženým trestem obviněný usiluje – např. zda mu mělo být vedle trestu nebo místo trestu uloženo i ochranné léčení, nebo zda mělo být upuštěno od potrestání apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že v přípustné části dovolání napadá obviněný toliko postup soudu při zjišťování skutkového stavu a tedy samotná skutková zjištění soudu. Takto koncipované dovolání však není v souladu jak s uplatněnými dovolacími důvody dle § 265b odst. 1 písm. g) tr, řádu ve vazbě s § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale ani se žádným jiným ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků nemá povahu náhrady za odvolání ani povahu „druhého“ odvolání, dovolací soud není soudem třetí instance a řízení o dovolání není určeno k revizi skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Je tedy zjevné, že dovolání je jednak zčásti nepřípustné, jednak svým obsahem neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v taxativním výčtu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání L. M. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. listopadu 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h