Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 209/2021-22
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Martou Gottwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
rozsudkem pro uznání
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky částka,
b) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky
částka,
c) částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky
částka,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka], b) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka], c) částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”).
2. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum znění doplnění ze dne
datum) domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím,
a to s odůvodněním, že žalovaná od žalobkyně odebrala zboží, které bylo žalobkyní vyúčtováno následujícími fakturami: faktura číslo splatná dne datum na částku částka, faktura číslo splatná dne datum na částku částka a faktura číslo splatná dne datum na částku částka. Na výše uvedené pohledávky žalovaná uhradila toliko částku ve výši částka, která byla žalobkyní započtena na fakturu číslo.
3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí pod č. j. 15 C 209/2021-19, soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k připojené žalobě. Zároveň soud žalovanou v uvedeném usnesení poučil o následcích nesplnění této výzvy. Toto usnesení bylo žalované doručeno (fikcí) do datové schránky dne datum (potvrzení o dodání a doručení do DS připojeno k č. l. 19 spisu) a dne
datum skončila stanovená třicetidenní lhůta k vyjádření.
4. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila, soudu ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v tom brání. Lhůta ke kvalifikovanému vyjádření marně uplynula již dnem datum, avšak k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření
či alespoň omluva žalované s žádostí o prodloužení lhůty či sdělení důvodů, které jí v tom brání, tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by na straně žalované byly snad dány nějaké důvody, které by jí bránily předmětné vyjádření řádně a včas podat nebo alespoň před uplynutím lhůty požádat o její prodloužení.
5. Pokud lhůta marně uplyne, k pozdnímu podání nelze přihlížet (v daném případě
žádné, tedy ani pozdní vyjádření nebylo podáno) a rovněž je-li stanoveno, že soud vydá rozsudek pro uznání, není to na uvážení soudu, zda jej vydat chce či nechce, ale vydat jej dokonce musí, tak jako v tomto případě. Skutečnost, že se k případnému opožděnému podání nelze přihlížet plyne
z judikatury NS ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2433/2004 ze dne 11. května 2005, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 4. 2011), tím spíše, pokud žalovaná žádné vyjádření ani nepodala, soud rozsudek pro uznání vydat musí, neboť nastala fikce takového uznání žalobního nároku, o čemž svědčí i daná ustálená judikatura.
6. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. ve stanovené třicetidenní lhůtě, která marně uběhla dne datum, jsou splněny všechny podmínky uvedené v ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobců uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou.
7. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. V posuzované věci se jedná o spor z titulu uzavřených kupních smluv ve smyslu
ust. § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že v dané věci by bylo možno uzavřít smír, tedy i vydat rozsudek pro uznání.
8. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to,
že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.
9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud podle § 153a odst. 4 o. s. ř. nenařizoval jednání
a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.
10. Pokud jde o pariční lhůtu tj. lhůtu k plnění, tak tato byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. věta první)
11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která měla
v řízení úspěch (a která podle § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala žalované předžalobní výzvu), náhradu nákladů řízení v částce částka sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši
částka a z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka za jeden úkon dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud u nákladů řízení určil standardní třídenní lhůtu (§ 160 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.