Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 232/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání proti výrokům rozsudku ze dne 12. září 2005, č.j. -165, jimiž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.

II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2005, č.j. -165, se s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 12. září 2005, č.j. -165, změnil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. prosince 2004, č.j. -126, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu o zaplacení částky 387.381,30 Kč s 6% úrokem od 31. července 2001 do zaplacení zamítl, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 13.951,70 Kč s 6% úrokem  z částky 12.618,70 Kč od 31. července 2001 do zaplacení jej potvrdil a ve výroku o nákladech řízení zrušil (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud - odkazuje na ustanovení Čl. I. bodu 4 (dále jen „ “) - se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého „listina označená žalobkyní jako směnka“ je platnou směnkou vlastní vystavenou žalovaným ve prospěch žalobkyně. Přitom zdůraznil, že v ě je údaj místa, kde má být placeno, uveden jako sídlo žalobkyně. Problém takto určeného platebního místo spočívá v možné změně sídla právnické osoby a „není tedy přímo z y jasné, zda se má výstavce dostavit k placení do sídla společnosti E. V. spol. s r. o. existujícího v den splatnosti směnky nebo do sídla existujícího v den vystavení směnky“. Ačkoli je na jiném místě y, u vyznačení remitenta, konkretizováno sídlo žalobkyně - Ch. 3, není podle odvolacího soudu zřejmé, zda platebním místem je právě sídlo „vypsané u osoby remitenta“.

Jelikož platební místo není dostatečně určité a „tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu právního úkonu“ ( - dále jen „obč. zák.“), není předložená „pro rozpor s obč. zák.“ platnou směnkou.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení „ “ (dále jen „ “) a co do důvodu na ustanovení

Dovolatelka shledává nesprávným právní závěr odvolacího soudu o neplatnosti směnky z důvodu neurčitě uvedeného platebního místa a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

S přihlédnutím k tomu, že dovolatelka výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve všech jeho výrocích, zabýval se Nejvyšší soud především tím, zda dovolání je přípustné proti těm částem výroku, kterými odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto výroky, ač součástí rozsudku, mají povahu usnesení, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné z ustanovení (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustným Nejvyšší soud neshledal dovolání ani v části směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé. Je tomu tak proto, že uvedeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 13. 951,70 Kč s příslušenstvím, přičemž podle ustanovení  dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení a odmítl.

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Jelikož vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením - správnost právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle Čl. I., zákona vlastní směnka obsahuje: 1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu y a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato sepsána; 2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; 3. údaj splatnosti; 4. údaj místa, kde má být placeno; 5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; 6. datum a místo vystavení směnky; 7. podpis výstavce.

Otázkou označení platebního místa na směnce se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 17. srpna 2005, sp. zn. . Přitom formuloval a odůvodnil závěr, od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž v podrobnostech odkazuje, že je-li na směnce určitě a srozumitelně vyznačeno sídlo věřitele a údaj o tom, že sídlo věřitele je místem, kde má být placeno, neobstojí právní závěr o neplatnosti směnky „pro neurčitost platebního místa“. Možnou změnu sídla věřitele v době po vystavení směnky pak nepovažoval pro posouzení platnosti směnky za významnou.

Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je s výše uvedeným judikatorním závěrem v rozporu, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu s výjimkou potvrzujícího výroku ve věci samé zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2006

JUDr. Petr Gemmel, v.r.

předseda senátu