Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 201/2021
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, částky částka a úroku ve výši 86,10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka] a úroku ve výši 86,10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila na zdejší soud žalobou, ve které se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částka s příslušenstvím. Tento požadavek odůvodnila tím, že žalobkyně jako věřitel uzavřela s žalovaným jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 86,10 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce, to vše dle splátkového kalendáře. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a NRKI, prováděla kontrolu, zda žalovaný neprochází insolvencí, prověřovala, zda doklad žalovaného není evidován jako neplatný. Na základě těchto informací bylo zjištěno, že žalovaný má dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalovaný uhradil na splátkách úvěru celkem částka. V průběhu splácení se s plněním své povinnosti dostal do prodlení, protože řádně a včas neplatil splátky úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého dluhu. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činí částka Smluvní strany si ujednaly, že žalovaný je povinen v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny v případě prodlení s její úhradou, tj. od datum, úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Dluh žalovaného se sestává z částka představující novou jistinu (z toho částka představuje dluh na jistině úvěru a částka dluh na úrocích za období do zesplatnění), částka představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením tří splátek v délce 30 dní (2 × částka), částka představující náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s uhrazením splátky v délce 15 dní (4 × částka) a částka představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částka od datum do datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku a úroku z prodlení ve výši, patrné z výroku II. rozsudku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože k tomu byl soudem vyzván.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela s žalovaným na základě jeho návrhu smlouvu o úvěru č číslo, a to dne datum, podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal splatit spolu s obchodním úrokem v 48 měsíčních splátkách po částka. Sjednaná výše úroku činila 86,10 % ročně, RPSN 129,68 % Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru smluvní pokuty (ve výši částka za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši částka při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy) /viz úplný výpis ze seznamu ČNB na č. l. 31 spisu, smlouvu o úvěru na č. l. 21 – 23 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 12 – 14 spisu a shodně na č. l. 61 – 63 spisu, oznámení o schválení úvěru na č. l. 18 spisu, dodejka na č. l. 20 spisu, splátkový kalendář na č. l. 19 spisu, karta klienta na č. l. 16 spisu, oznámení o využití ochranné doby na č. l. 46 spisu, oznámení o začátku a konci ochranné doby včetně upraveného splátkového kalendáře na č. l. 43 – 45 spisu, oznámení o využití ochranné doby na č. l. 46 spisu/. Žalobkyně žalovanému jistinu úvěru poskytla dne datum bezhotovostním převodem. Žalovaný však jednotlivé splátky nehradil řádně a včas, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu úvěru ke dni datum v celkové výši částka (z toho částka představuje dluh na jistině, částka představuje dluh na úrocích do zesplatnění, částka představují smluvní pokutu a částka náklady na vymáhání související s prodlením žalované) /viz potvrzení o platbě na č. l. 40, výzvy k úhradě na č. l. 24 – 26 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 27 spisu/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní výzvu na č. l. 41 spisu/. Žalobkyně ohledně schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zjistila, že žalovaný je od datum zaměstnán u společnosti právnická osoba jako číšník. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši částka. Průměrná mzda žalovaného od datum do datum činila částka a v období od datum do datum činila částka. Zaměstnavatel vyplatil žalovanému mzdu za měsíc listopad 2019 ve výši částka a za měsíc prosinec ve výši částka. Výdaje žalovaného na živobytí činí částka, na bydlení částka a na splátky úvěrů žalobkyni částka. Žalovaný uvedl jako způsob bydlení vlastní. Žalovanému zbývá rezerva ve výši částka, je ženatý. Žalovaný je svobodný a v domácnosti žije sám, má středoškolské vzdělání s maturitou. Ke dni datum měl žalovaný na bankovním účtu zůstatek ve výši částka /viz dohoda o hmotné odpovědnosti na č. l. 9 spisu, specifikace pracovní pozice na č. l. 10 spisu a shodně na č. l. 71 spisu, potvrzení o výši příjmu zaměstnance na č. l. 11 a 17 spisu a shodně na č. l. 70 spisu, hodnocení klienta na č. l. 15 spisu, pracovní smlouva na č. l. 30 a 32 spisu a shodně na č. l. 73 – 74 spisu, mzdový výměr na č. l. 33 spisu, výplatní pásky na č. l. 34 – 35 spisu a shodně na č. l. 67 – 68 spisu, prohlášení klientů na č. l. 36 – 37 spisu, písemná informace pro zaměstnance na č. l. 72 spisu, dílčí výpis z účtu na č. l. 69 spisu/. V databázi příjmení nebyly evidovány žádné dluhy žalovaného po splatnosti /viz výpis z registru příjmení na č. l. 39 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 66 spisu, karta klienta na č. l. 60 spisu/. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni uhradil. Tato skutečnost nevyšla najevo ani z provedených důkazů.
4. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
5. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle ust. § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ust. § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
10. Podle ust. § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § ust. 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny ve výši částka, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně vyšla při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr pouze z jejího osobního prohlášení o jejích majetkových a výdělkových poměrech. Takový postup žalobkyně však nesplňuje znaky odborné péče, neboť ta předpokládá, že žalobkyně tvrzení žalovaného řádně ověří, což se v daném případě nestalo (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 cdo číslo). V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů (z pracovní smlouvy, mzdového výměru a výplatních pásek), ovšem žalobkyně neověřovala výdaje žalovaného. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí částka, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného, např. výdaje za dopravu apod.). Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně měla dle soudu zkoumat schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr o to pečlivěji, když žalovaný měl vůči žalobkyni dluhy, neboť v hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaný hradí splátky žalobkyni ve výši částka.
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
19. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07 (N 113/53 SbNU 409)). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06 , zdůraznil, že„ obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96 , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98 , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06 , I. ÚS 50/03 , IV. ÚS 611/05 , vše dostupné na webová adresa). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
20. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
21. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
22. Soud má tedy za to, že v ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 - 97 nebo rozsudek ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 103 Co 19/2019 -118).
23. Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částka, z čehož jí část vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouvu o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil částka, došlo k částečnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto vyhověl žalobě jen co do částky částka (tj. částka – částka). Závazek z bezdůvodného obohacení je splatný v přiměřené lhůtě od výzvy k jeho zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně zaslala žalovavému předžalobní výzvu. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení od datum, tj. dva dny ode dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení až od tohoto data.
24. Ve zbytku soud žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka, zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady pro jeho procesní pasivitu nevznikly.
26. Lhůta k plnění ve výroku I. byla určena podle ust. 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Žalobkyně má právo v případě, že žalovaný nesplní svou povinnost ve stanovené lhůtě dobrovolně podat návrh na provedení soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na provedení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.