Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 575/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2003, č. j. -16, kterým tento soud rozhodl o zrušení společnosti C. I., a. s., investiční fond (dále jen „Investiční fond“) s likvidací a jmenoval likvidátorem společnosti Ing. P. F.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že v řízení bylo postaveno najisto, že valná hromada Investičního fondu rozhodla (dne 12. dubna 2003) o jeho zrušení s likvidací. Dále konstatoval, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Proto vyšel z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2003, č. j. -18, jímž byla vyslovena neplatnost usnesení valné hromady Investičního fondu, konané dne 12. dubna 2003, které Vrchní soud v Praze potvrdil usnesením ze dne 19. října 2004, sp. zn. .

Návrh Komise pro cenné papíry, na jehož základě soud prvního stupně rozhodl o zrušení společnosti s likvidací, má podle odvolacího soudu oporu v , a likvidátor je jmenován podle uvedeného zákona. Rozhodnutí soudu prvního stupně je proto správné a odvolací soud je potvrdil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal Investiční fond dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení (dále jen „“), co do důvodu na ustanovení

Dovolatel tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řeší právní otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena a je v rozporu s hmotným právem, a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Podle dovolatele Vrchní soud rozhodoval na základě usnesení ze stejného dne, které v době jeho rozhodnutí ještě nebylo pravomocné. Podle dovolatele šlo o předběžnou otázku a odvolací soud nevyčkal právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, na základě něhož ve věci rozhodl. Protože usnesení Vrchního soudu v Praze o odvolání Investičního fondu bylo odvolateli doručeno později, než rozhodnutí v této věci, bylo nutné vyčkat právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí o platnosti či neplatnosti usnesení valné hromady z 12. dubna 2003.

Dovolatel navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení organizační složka navrhovatelky – Komise pro cenné papíry zanikla (k 1. dubnu 2006), a to na základě bodu 1., článku III. části druhé, , o změně zákonů v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem. Dosavadní působnost Komise pro cenné papíry vyplývající ze zákonů a dalších právních předpisů přešla dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Českou národní banku. Podle bodu 3. článku III, části druhé dokončí Česká národní banka řízení vedená Komisí pro cenné papíry a zahájená přede dnem 1. dubna 2006 podle obchodního zákoníku, podle dosavadní právní úpravy. Jak se podává z dikce bodu 8. článku III, části druhé , stává se ke stejnému datu Česká národní banka ze zákona namísto Komise pro cenné papíry nebo státu účastníkem řízení, ve kterých vystupuje jako účastník Komise pro cenné papíry nebo ve kterých vystupuje za stát, aniž by o tom bylo nutno vydávat jakékoli rozhodnutí (včetně rozhodnutí podle ). Nejvyšší soud proto nadále jednal jako s organizační složkou navrhovatelky s Českou národní bankou.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam jde zejména, jestliže rozhodnutí řeší právní otázku, kterou dovolací soud dosud nevyřešil, nebo kterou odvolací soudy nebo dovolací soud rozhodují rozdílně. Řeší-li napadené rozhodnutí určitou právní otázku v rozporu s hmotným právem, má vždy po právní stránce zásadní význam.

Zásadní právní význam v dané věci dovolací soud neshledal.

Otázkou, jaký vliv má na řízení skutečnost, že odvolací soud rozhodoval v řízení na základě jiného svého rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci, se Nejvyšší soud již dříve zabýval v usnesení ze dne 25. února 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2000, pod číslem 78. Tam na dané téma uzavřel, že takový postup sice není správný a způsobuje tak vadu řízení nikoli však vadu, která by sama o sobě mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Ačkoli v citovaném usnesení šlo o vztah usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro opožděnost, k usnesení jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o prominutí lhůty k podání odvolání, uplatní se v něm formulované závěry – mutatis mutandis – i v projednávaní věci. Jinak řečeno, jestliže odvolací soud založil (mimo jiné) napadené rozhodnutí na tom, že v jiné věci stejného dne potvrdil usnesení soudu prvního stupně o neplatnosti usnesení valné hromady o zrušení Investičního fondu a jeho vstupu do likvidace, není napadené rozhodnutí nesprávné jen proto, že rozhodnutí, z nějž odvolací soud vyšel, nebylo v uvedené době v právní moci. Šlo sice – jak popsáno výše – o vadu řízení, nikoli však o takovou vadu, která (v situaci, kdy právní moc tohoto rozhodnutí posléze nastala, o čemž nepochybuje ani dovolatel, a kdy marně uplynula i lhůta k podání dovolání) by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ustanovení ].

Podle ustanovení proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatel jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení a odmítl.

V průběhu dovolacího řízení vzal likvidátor Investičního fondu dovolání zpět. K jeho podání však dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť v řízení, ve kterém má být najisto postaveno, zda se stal likvidátorem dovolatelky, mu dispozice s dovoláním podaným právním zástupcem dovolatelky, která se rozhodnutí o vstupu do likvidace a jmenování likvidátora brání, nepřísluší.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a navrhovatelce žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2006

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu