Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 422/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 24 507,22 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 24 507,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 507,22 Kč od 21. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 24 507,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 507,22 Kč od 21. 2. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 %, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala soudu dne 19. 7. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 24 507,22 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 uzavřenou mezi společností právnická osoba, IČO, zapsaného v OR vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka číslo, sídlem adresa, původní věřitel a postupitel, a společností právnická osoba, postupník a nový věřitel. Původní věřitel je českou obchodní společností, předmět podnikání, mimo jiné, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, předmět podnikání je kolektivní investování, zejména investice do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 23. 2. 2018 smlouvu o úvěru, poskytl žalovanému úvěr 15 000 Kč, měl být splacen nejpozději 20. 2. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru 15 000 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč, splatné 20. 2. 2019. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách webová adresa zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 15 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 20. 2. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky 23. 2. 2018 na bankovní účet bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo a číslem smlouvy o úvěru anonymizováno. Žalovaný se dle smlouvy o úvěru anonymizováno, text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč splatný v den splatnosti úvěru, 20. 2. 2019. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, nebyl dosud uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslané dne 6. 4. 2021. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 24 507,22 Kč, nejpozději splatných 20. 2 2019. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení stran žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena. K prokázání poskytnutí úvěru navrhuje žalobkyně důkaz výpisem z účtu, případně soud osloví banku – právnická osoba, zdali byla na bankovní účet č. bankovní účet poskytnuta v měsíci únoru 2018 pod variabilní symbol částka 15 000 Kč, zdali majitelem či disponentem bankovního účtu č. bankovní účet byl v dané době žalovaný. Tak bude prokázáno poskytnutí finančních prostředků žalovanému.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Za užití prostředků komunikace na dálku byla dne 22. 2. 2018 zaevidována smlouva o úvěru č. anonymizováno, dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout částku ve výši 15 000 Kč jakožto jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr. Způsob čerpání bezhotovostně. Splatnost poskytnutého úvěru 20. 2. 2018, doba trvání spotřebitelského úvěru 12 měsíců. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 9 507,22 Kč Celkem k úhradě byla částka 25 468,17 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky činila 2 122 Kč, počet splátek 12., splatnost prvé splátky 20. 3. 2018. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 12 % ročně. RPSN byla uvedena 206,77 %. Vydlužitel byl označen jménem a příjmením, bydlištěm (adresa trvalého pobytu shodná s adresou pro doručení), datem narození, číslem občanského průkazu, e-mailem, číslem telefonu. Číslo bankovního spojení bylo uvedeno bankovní účet /smlouva o úvěru na č1. 22 - 25 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 25 – 26 spisu/
7. právnická osoba vydala Potvrzení o platbě, kdy stvrdila, že dne 23. 2. 2018 byla na účtu bankovní účet zúčtována platba 15 000 Kč, směr pohybu výdej, číslo protiúčtu bankovní účet, zpráva pro příjemce zápůjčka anonymizováno (potvrzení o platbě na čl. 33 spisu)
8. právnická osoba sdělila, že k účtu číslo je evidován pouze subjekt, jímž jest jméno příjmení, narozená dne 28. 2. 1993, dne 26. 2. 2018 je zaevidována příchozí platba ve výši 15 000 Kč (sdělení na čl. 38 spisu)
9. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely ke dni 26. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. Přílohou smlouvy je seznam postoupených pohledávek, v němž je uvedena pohledávka za žalovaným, dále je přílohou smlouvy vyčíslení úplaty za postoupení pohledávek, kontaktní osoby a spojení. /smlouva o postoupení pohledávek, přílohy na čl. 27 – 32 spisu/ Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 4. 2021. Téhož dne byl žalovanému adresován dopis„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“. /dopisy na čl. 34 spisu, podací lístek na čl. 35 spisu/
10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Za užití prostředků komunikace na dálku byla dne 22. 2. 2018 zaevidována smlouva o úvěru č. anonymizováno pro částku 15 000 Kč, jednorázový bezúčelový spotřebitelský úvěr. Způsob čerpání bezhotovostně, splatnost 20. 2. 2018, doba trvání 12 měsíců, počet splátek 12, výše měsíční splátky 2 122 Kč, splatnost prvé splátky 20. 3. 2018. Poplatek za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč, celkem tak k úhradě 25 468,17 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 12 % ročně, RPSN 206,77 %. Vydlužitel byl označen jménem a příjmením, bydlištěm (adresa trvalého pobytu shodná s adresou pro doručení), datem narození, číslem občanského průkazu, e-mailem, číslem telefonu. Číslo bankovního spojení bylo uvedeno bankovní účet právnická osoba vydala Potvrzení o platbě, dle nějž dne 23. 2. 2018 byla na účtu bankovní účet zúčtována platba 15 000 Kč, směr pohybu výdej, číslo protiúčtu bankovní účet, zpráva pro příjemce zápůjčka anonymizováno právnická osoba sdělila, že k účtu číslo je evidován pouze subjekt jméno příjmení, narozená dne datum, dne 26. 2. 2018 je evidována příchozí platba ve výši 15 000 Kč
12. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely ke dni 26. 1. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž přílohou je seznam postoupených pohledávek, je uvedena pohledávka za žalovaným, dále vyčíslení úplaty za postoupení pohledávek, kontaktní osoby a spojení. Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky.
13. Soudem tak bylo uzavřeno, že kontraktační proces byl veden za užití prostředků komunikace na dálku, veškerá zjištění byla omezena pouze na údaje uvedené druhou stranou jednání. Přezkum úvěruschopnosti klienta byl omezen údaji uvedenými klientem a údaji veřejných rejstříků. Dále bylo zjištěno, že finanční prostředky ve výši 15 000 Kč byly poukázány do dispozice jméno příjmení.
14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
16. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
24. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně se domáhá plnění z titulu, jímž mělo být sjednáno, že bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, s tím, že za poskytnutí finančních prostředků bude poskytnuta úhrada, kdy takto měla být uhrazena jak poskytnutá jistina, tak sjednaná úhrada za poskytnutí finanční částky. V dané věci lze uzavřít, že právním titulem má být smlouva o úvěru, když y finanční prostředky byly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na označený účet.
25. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
26. I pokud by soud uzavřel, k čemuž však je nutno odkázat na sdělení společnosti právnická osoba, že smluvní stranou byl žalovaný, je nutno konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
27. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že právní předchůdce žalobkyně svá zjištění omezil pouze na údaje uvedené ve veřejných rejstřících a údaje uvedené druhou stranou kontraktačního procesu, který byl veden za užití prostředků na dálku. Přezkum úvěruschopnosti klienta byl tedy omezen údaji uvedenými klientem. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného a z příslušných rejstříků, aniž byly přezkoumány listin y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, respektive zjištěny podrobně příjmy a výdaje žalovaného, ale také jeho osobní situace. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
28. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou.
29. V řízení bylo prokázáno, že na účet číslo byla dne 26. 2. 2018 poukázána částka 15 000 Kč, kdy jako jediný subjekt k tomuto účtu je však evidována pouze jméno příjmení, narozená dne 28. 2. 1993. Nelze tudíž vzít za prokázané, že uvedená částka byla doručena do dispozice žalovaného a žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je tudíž povinen toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit.
30. Za situace, kdy bylo uzavřeno, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním, přičemž nelze vzít za prokázané, že při neplatnosti smlouvy se finanční prostředky dostaly do dispozice žalovaného, který by tak byl povinen je vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.
31. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný byl dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci zcela úspěšným. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.