Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1424/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem ve výroku I. rozhodl v předmětné věci tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil. Proti svému rozhodnutí výrokem II. připustil dovolání pro řešení otázek zásadního právního významu, a to zda se leasingová smlouva ze dne 2. ledna 1995 řídí obchodním či a zda odkaz na obchodní zákoník v smlouvy lze považovat za dohodu podle ust. , v platném znění, obchodního zákoníku (dále jen „ “) a zda odstoupením od leasingové smlouvy se staly všechny leasingové splátky splatnými či nikoli, a to s přihlédnutím k možnosti účastníků určit ve smyslu ust. práva a povinnosti, které mají trvat i po ukončení činnosti. Návrhu na připuštění dovolání pro řešení otázek, zda v případě předmětné leasingové smlouvy se jedná o inominátní, smíšenou, nebo nájemní smlouvu a zda je možné v případě smluvní pokuty sjednané konkrétní částkou za určité období prodlení požadovat vedle smluvní pokuty rovněž zákonný úrok z prodlení odvolací soud ve výroku III. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., IV. a V. zrušil a v tomto rozsahu soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28.3.1997, č.j. -69, zavázal ve výroku I. žalovaného k povinnosti uhradit žalobci 22 507,-Kč. Vedle toho zamítl výrokem II. žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 102.347,80,-Kč a výrokem III. část, kterou se žalobce domáhal smluvní pokuty ve výši 0,3% denně dlužných částek jednotlivých leasingových splátek. Výrokem IV. zavázal soud žalobce k povinnosti zaplatit soudní poplatek ve výši 4.325,-Kč a výrokem V. žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně, ze kterých však vyvodil odlišné právní závěry, zejména pokud jde o účastníky provedenou volbu příslušné právní úpravy podle ust. § 10 odst. 4 všeobecných leasingových podmínek (dále jen „podmínek“) společnosti M. l., s.r.o., které jsou součástí nájemní (leasingové) smlouvy ze dne 2.1.1995, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Z formulace ust. § 10 odst. 4 podmínek, že „leasingová smlouva, podmínky a vztahy z ní vyplývající se řídí obecně platnými právními předpisy, zejména pak ustanoveními zákona č. 513/92 Sb., obchodního zákoníku“ odvolací soud dovodil, že si účastníci zvolili pro svůj vztah režim obchodního zákoníku. Odstoupením žalobce od leasingové smlouvy podle podmínek došlo dne 14.7.1995 k zániku smluvního vztahu a všechny nesplacené splátky se staly podle podmínek splatné. Takovéto ujednání posoudil soud podle ust. jako ujednání, které je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a považoval je za neplatné. Hlavním důvodem byl fakt, že za situace, kdy předmět leasingu byl žalovanému žalobcem dne 4.7.1995, tedy po šesti měsících, odebrán, měl žalovaný žalobci na dalších splátkách zaplatit částku 102.347,80 Kč. Žalovaný předmět leasingu po 4.7.1995 neužíval, tedy ani hodnotu technického zařízení fakticky ani morálně nesnižoval.

Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost z důvodů procesní opatrnosti spatřuje v ust. Dovolatel se však domnívá, že by dovolání mohlo být přípustné i podle ust. o. s .ř., neboť odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně z odlišných důvodů, než na základě kterých tento soud rozhodl. První spornou otázkou bylo, zda se předmětná smlouva řídí obchodním zákoníkem se zřetelem na znění podmínek obsažených ve smlouvě. Posouzení ujednání o volbě obchodního zákoníku odvolacím soudem, považuje dovolatel za správné. Není podle něj nutné, aby tato dohoda o volbě obchodního zákoníku musela být v záhlaví smlouvy. Druhá sporná otázka, zda se leasingové splátky staly okamžikem odstoupení od smlouvy splatné s přihlédnutím k možnosti účastníků určit ve smyslu ust. práva a povinnosti, které mají trvat i po ukončení smlouvy, je podle dovolatele odvolacím soudem nesprávně zodpovězena. Žalobce v souladu s ust. podmínek, které jsou nedílnou součástí leasingové smlouvy, od této smlouvy odstoupil a učinil tak všechny splátky splatnými. Podle ust. obch. z. se odstoupení od smlouvy mimo jiné nedotýká těch ustanovení, které podle projevené vůle stran, nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy. Ustanovení podmínek je podle dovolatele typickou ukázkou použití ust. obch. z. a žalobci proto vznikl nárok na všechny leasingové splátky. Dovolatel se domnívá že ustanovení podmínek není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle ust. obch. z. Argumentuje zvláště hlediskem ekonomického záměru leasingového pronajímatele. Klienti na podmínky zcela dobrovolně přistupují s vědomím, že předmět leasingu je v případě odebrání již natolik opotřebovaný a zastaralý, že je objektivně nemožné uzavřít novou leasingovou smlouvu za stejných podmínek. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru považuje za nesprávné, neboť spočívá podle ust. na nesprávném právním posouzení ust. obch. z. a navrhuje napadený rozsudek zrušit a vrátit věc k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání žalobce vykazuje zákonem stanovené náležitosti (ust. § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o. s .ř.) a že je přípustné, musel konstatovat, že dovolání je přípustné jen v rozsahu vymezeném dovoláním ve vztahu k výroku II. napadeného rozsudku, nikoli již v rozsahu výroku III. napadeného rozsudku, v němž vyjmenované právní otázky dovolatel nevymezuje jako otázky zásadního právního významu, o nichž by měl dovolací soud rozhodnout ve smyslu ust. Dovolatel se ostatně výslovně dovolává ust. , neboť v rozsahu napadeném dovoláním odvolací soud výrokem II. připustil dovolání pro řešení vymezených otázek (ust. ).

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení , není rozhodující, jak jej odvolací soud označil, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odvolací soud v předmětném výroku práva a povinnosti vymezil stejně, proto nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle ust. V úvahu proto připadá jen přípustnost dovolání podle o. s. ř

128

Posoudit, zda je napadený rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle , obsahově konkretizovanému dovolacími námitkami správný ( ), znamená v tomto případě především přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že ustanovení podmínek o splatnosti všech leasingových splátek po odstoupení od smlouvy je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu ust. obch. z.

Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce dne 2.1.1995 uzavřeli leasingovou smlouvu č. 940029, jejímž předmětem byla kancelářská technika. Svým podpisem nájemce potvrdil, že bude v plném rozsahu dodržovat podmínky (všeobecné leasingové podmínky), které jsou na druhé straně smlouvy a jsou tedy součástí smlouvy. Podle ust. § 10 odst. 4 těchto podmínek „leasingová smlouva, podmínky a vztahy z ní vyplývající se řídí obecně platnými právními předpisy, zejména pak ustanoveními zákona č. 513/92 Sb., obchodního zákoníku“. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaný i žalobce vystupovali při vzájemném jednání jako podnikatelé, také předmět leasingu sloužil žalovanému k podnikatelské činnosti. Avšak již samotné znění ustanovení podmínek představuje nepochybně dohodu o volbě obchodního zákoníku, kterým se řídí vztah mezi účastníky podle ust. Z takto formulovaného ustanovení podmínek vyplývá, že účastníci smlouvy podřídili jejich smluvní vztah obchodnímu zákoníku a dovolací soud se v tomto směru ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, poněvadž odpovídá též výkladovým pravidlům, zakotveným v ust. obch. z.

Podle ust. § 7 odst. 1 podmínek byla společnost M. l. oprávněna od leasingové smlouvy s okamžitým účinkem odstoupit a učinit splatnými všechny splátky a platby související s leasingovou operací, mimo jiné i při podstatném porušení ustanovení leasingové smlouvy a podmínek. Zpozdí-li se nájemce ve splátkách o 30 dnů, podle ust. § 5 odst. 7 podmínek je společnost M. l. oprávněna i bez vypovězení nájemní smlouvy převzít předmět pronájmu jako jistotu. Neuhradí-li nájemce dlužné splátky v průběhu následujících deseti dní od odebrání předmětu pronájmu, je oprávněna společnost M. l. považovat akt odebrání předmětu leasingu za akt dne odstoupení od leasingové smlouvy.

V daném případě po déletrvajícím neplacení leasingových splátek (žalovaný zaplatil pouze první splátku) žalobce dne 4.7.1995 žalovanému předmět leasingu odebral a po následné nečinnosti ze strany žalovaného považoval, podle výše uvedených ustanovení podmínek, neuhrazené leasingové splátky za splatné. Celková výše nezaplacených splátek od dne odebrání předmětu leasingu činila podle vyčíslení žalobce 102.347,80 Kč. Skutečnost, že žalobce od smlouvy odstoupil (přípis z 14. 7. 1995), ani žalovaný nezpochybnil. Žalobce v odstoupení („zrušení“) smlouvy z uvedeného data uvedl, že „k datu zrušení leasingové smlouvy, k 30. 6. 1995, jsou všechny neuhrazené splátky ihned splatné.

Obchodní zákoník obsahuje speciální komplexní právní úpravu odstoupení od smlouvy. Podle ustanovení § 344 obch. zák. od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon a v ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák. jsou stanoveny účinky odstoupení tak, že odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy, ani smluvních ustanovení týkajících se volby práva nebo volby tohoto zákona podle § 262, řešení sporů mezi smluvními stranami a jiných ustanovení, která podle projevené vůle stran nebo vzhledem ke své povaze mají trvat i po ukončení smlouvy.

V této souvislosti je namístě poukázat na ustanovení § 349 odst. 1 obch. zák., že odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně. Na rozdíl od obecné úpravy ustanovení § 48 odst. 2 obč. zák., podle níž odstoupením od smlouvy se smlouva ruší od počátku (ex tunc), není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, spočívá obchodněprávní úprava na zásadě, že odstoupením smlouva zaniká ex nunc. Oproti občanskoprávní úpravě není závazek ze smlouvy po odstoupení od smlouvy závazkem z bezdůvodného obohacení.

Výkon práva podle ust. § 265 obch. z., který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Dovolací soud dospěl k závěru, že žalobci vznikl nárok na zaplacení jen těch leasingových splátek, které odpovídaly době trvání (existence) nájmu, tedy do odebrání předmětu nájmu (leasingu) resp. do dne odstoupení od nájemní (leasingové) smlouvy. Tento závěr se podává i z úkonů žalobce o odstoupení od smlouvy z 14. 7. 1995. Dovolací soud uzavřel, že ustanovení § 7 odst. 1 ve vazbě na § 5 odst. 7 všeobecných leasingových podmínek nelze vykládat tak, že odstoupením od smlouvy se stávají splatnými i ty měsíční splátky, které dosud nedospěly, poněvadž nelze učinit splatnými ty splátky, které dosud nevznikly. Splatným se může stát pouze takové právo, které vzniklo; jestliže právo na zaplacení splátky dosud nevzniklo, nelze takové právo učinit splatným (nejde ovšem o plnění ve splátkách ve smyslu § 565 obč. zák.).

Z uvedeného vyplývá, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu je správný a dovolací soud dovolání žalobce zamítl (ust. § 243b odst. 1, věta před středníkem o. s. ř).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení , , a , když žalobce neměl úspěch ve věci, přičemž podle spisu žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. října 2006

JUDr. František F a l d y n a , CSc., v. r.

předseda senátu