Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 155/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu v Norimberku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 8. 2. 1999, byl B. R. uznán vinným pokusem trestného činu znásilnění, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a devíti měsíců.

Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se dne 15. 3. 1997 kolem 12.00 hod., v bytě nejprve dvakrát neúspěšně pokusil poškozenou K. K. obejmout, poté co se poškozená z bytu pokusila odejít jí zahradil cestu, vyzval ji, aby se svlékla, a když poškozená odmítla, uhodil ji, uchopil kuchyňský nůž s čepelí o délce asi 7 cm a vyhrožoval poškozené, že jí pořeže obličej, to vše s cílem vykonat na poškozené soulož. Poškozené se podařilo utéct poté, co v reakci na její hlasité volání o pomoc zaklepal na dveře bytu soused P. D. a poškozená nebo odsouzený dveře bytu otevřeli.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen „ “), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (pokus trestného činu znásilnění podle § 8 odst. 1 a § 241 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený B. R. se pod pohrůžkou bezprostředního násilí pokusil přimět poškozenou k pohlavnímu styku, přičemž od svého záměru ustoupil až ve chvíli, kdy jej vyrušil příchod souseda. Trestný čin znásilnění přitom již ze své samotné povahy patří mezi velice závažné trestné činy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík