Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 293/2021-17

Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Kryslovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 7 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 900 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 6 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 116,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 300 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 300 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 900 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 900 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 900 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 6 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 116,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 300 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 7 300 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 12. 2. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 900 Kč za dobu od 13. 2. 2021 do 30. 6. 2021 a dále ze zákonného úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 % bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky 900 Kč za dobu od 1. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 7 300 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21.3.2007 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO a žalovanou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Předloženými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21.3.2007, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného úroku (poplatku) ve výši 6 400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve čtyřiceti týdenních splátkách ve výši 410 Kč RPSN byla sjednána ve výši 294,1%.

5. S ohledem na ustanovení z. č. , rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do 31.12.2013.

6. Podle ust. § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21.3.2007 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení z.č. (dále jen o.z.) s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením , dříve platného , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení o.z. ve spojení s  o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.

8. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v březnu 2007, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 12,49 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 294,1 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba dvacetitřínásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se smluvních úroků a poplatku ve výši 6 400 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 39 o.z. absolutně neplatné.

9. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o nákladech spotřebitelského úvěru způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 15.12.2004 došel tento soud k závěru, že v případě smlouvy o půjčce lze ujednání o výši úroků považovat za oddělitelné a nezpůsobující neplatnost celé smlouvy o půjčce pouze tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročnou půjčku. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřené dne 21.3.2007 mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná jako celek.

10. Žalovaná uhradila z původního dluhu (z částky 10 000 Kč) částku 9 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporovala, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.

11. Dle § 451 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalované na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 10 000 Kč, má žalovaná povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 9 100 Kč, má tato povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 900 Kč, a to bezprostředně poté, co byla o plnění požádána. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně požádala žalovanou o plnění poprvé dopisem ze dne 6.1.2021 označeným jako„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a odeslaným dle podacího archu dne 1.2.2021. V tomto dopise stanovil žalobce žalované k zaplacení dluhu lhůtu 10 dnů od doručení oznámení. Soud tedy vycházel z toho, že předmětný dopis mohl být žalované doručen nejdříve dne 2.2.2021, od 3.2.2021 tak žalované běžela desetidenní lhůta k zaplacení dlužné částky. Tato uběhla dne 12.2.2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v této lhůtě dlužnou částku neuhradila, přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 7,25 % ročně za období od 13.2.2021 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”), když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. )

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce a pověření zvoleného soudního exekutora jejím výkonem.