Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2202/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše Ph.D., v právní věci žalobce Mgr. J. G., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky,  zastoupené  advokátem, o 254.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. března 2006, č.j. – 262, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 25.481,- Kč, splatných do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky 254.500,- Kč s příslušenstvím a tvrdil, že v období od 1.10.1994 do 22.12.1995 nemohl  v důsledku stavební činností žalované jako vlastník a promajímatel splnit své povinnosti ze smlouvy o nájmu garáží, postavených na pozemcích parc.č. 1416/2 a č. 1416/3 v katastrálním území  K. – M., a ze smlouvy o nájmu automobilu Ford Cortina a odevzdat nájemcům předmět nájmu. Nájemci od smluv o nájmu garáží i automobilu odstoupili a žalobci tak ušlo dohodnuté nájemné.

Poté co předcházející rozhodnutí ve věci samé zrušil odvolací soud, Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 31.10.2005, č.j. – 245, žalobu zamítl se závěrem, že žalobce jednak neprokázal příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním žalované (neprokázal zánik nájemních vztahů a měl se proto domáhat plnění ze smluv po nájemcích), jednak sám zavinil, že smlouva o nájmu garáží nemohla být plněna, neboť nesplnil svůj závazek garáže vyklidit do 1.10.1994 a předat je nájemci.

Shora uvedeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 2.903,- Kč s příslušenstvím, jinak jej změnil a uložil žalované zaplatit žalobci 251.597,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud zcela převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, avšak jinak posoudil existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Podle odvolacího soudu žalobce neměl povinnost nejprve uplatnit svá práva vůči nájemcům; nájemní smlouvy nemohly být splněny právě proto, že žalobce neměl přístup ke garážím. Žalovaná proto odpovídá žalobci za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák., jelikož v rozhodném období mu bránila v užívání garáží a znemožnila tak i odevzdání automobilu nájemci.  Je proto podle § 442 odst. 1 obč. zák. povinna – jak uzavřel odvolací soud – nahradit žalobci ušlý zisk, a to 104.500,- Kč za nájem automobilu (za jedenáct měsíců nájemné ve výši 9.500,- Kč) a 147.097,- Kč za nájem garáží.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, uplatňujíc nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem [ dovolací důvod podle ], jež spatřuje v nesprávném posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody. Jestliže právo nájmu garáží vzniklo 1.10.1994 a k tomuto dni nebyl žalobce sám schopen odevzdat nájemcům ani vyklizené garáže, ani pronajatý automobil v jedné z nich umístěný, pak právě tato okolnost byla příčinou „nerealizace nájmu“ a jednání žalované k níž již mohlo jen přistoupit, aniž samo způsobilo škodlivý následek. Žalobce také, jak se uvádí v dovolání, nevyvíjel po dobu, na kterou byl dohodnut nájem automobilu, dostatečné úsilí k tomu, aby i ve spolupráci se žalovanou mohl garáže vyklidit. Proto není dána ani příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody z titulu ušlého zisku – nájemného za pronajatý automobil.

Žalobce navrhnul zamítnutí podaného dovolání, zdůrazňuje zejména, že jedinou příčinou vzniku škody bylo protiprávní jednání žalované, která  mu bránila v užívání garáží, ačkoliv jí žádala, aby jeho vlastnická práva byla respektována.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání je přípustné podle ustanovení a bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal ve smyslu ustanovení napadený  rozsudek bez jednání ( ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněno.

Nejvyšší soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Žalovaná v dovolání neuplatňuje dovolací důvod podle ; dovolací soud je proto povinen ze skutkových zjištění a skutkových závěrů odvolacího soudu vycházet a jejich prostřednictvím prověřit správnost právního posouzení věci.

Odvolací soud měl za správná skutková zjištění soudu prvního stupně a převzal i zjištění ze žalobcova dopisu ze dne 25.11.1994, který žalované doručil Městský úřad v K., v němž žalobce oznámil, že mu byl znemožněn přístup do jeho garáží; v návaznosti na tento dopis byl ve stavebním deníku (stavba Justičního areálu K.) záznam, že zhotovitel stavby není schopen zachovat přístup pro žalobce ke garážím. Skutkový závěr soudu prvního stupně i soudu odvolacího, jímž je Nejvyšší soud vázán, zní, že žalobce v rozhodném období neměl přístup ke svým garážím, proto, že buď byla před vjezdem vyhloubena jáma anebo uskladněn stavební materiál,popřípadě vjezdu bránila těžká stavební technika.

Se zřetelem k tomuto skutkovému závěru odvolací soud správně a logicky dovodil, že žalobce prokázal příčinnou souvislost mezi porušením právních povinností žalovanou a vznikem škody právě z toho důvodu, že mu byl znemožněn přístup ke garážím a nemohl proto „realizovat“ ani smlouvu o nájmu garáží ani odevzdat nájemci automobil umístěný v jedné z garáží.

Právní závěr odvolacího soudu o existenci příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů občanskoprávní odpovědnosti žalované  za škodu vzniklou žalobci je proto správný a obstojí prověřen námitkou dovolatelky, že žalobcova neschopnost předat garáže vyklizené k datu 1.10.1994 byla prvotní příčinou toho, že pronajaté věci nebyly předány nájemcům k užívání. Odvolací soud považoval za právně nevýznamné zda žalobce se s nájemcem garáží dohodl na jejich pozdějším předání než ke dni 1.10.1994, kdy sám ještě garáže nebyl schopen vyklidit. Třebaže odvolací soud tento svůj závěr blíže neodůvodnil, jde o závěr správný, jestliže bylo současně zřejmé, že ani po tomto datu - objektivně vzato - žalobce nemohl nájemci odevzdat předmět nájmu již jen z příčin na straně žalované a tento stav trval až do zániku žalobcova vlastnického práva ke garážím.

Jelikož dovolatelce se nepodařilo prostřednictvím námitek v dovolání obsažených  zpochybnit správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, je napadený rozsudek odvolacího soudu správný a Nejvyšší soud dovolání zamítl podle

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně advokáta ve výši 21.340,- Kč (srov. , , , , a   , ve znění a č. ) a v paušální náhradě výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. , ve znění , č. a č. 68/2003 Sb), tedy celkem s DPH ve výši 19%  25.481,- Kč. Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Jaroslav Bureš, v. r.

předseda senátu