Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 1220/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , byl obviněný E. M. uznán vinným, že

„dne 9. 9. 2005 kolem 0:30 hodin v herně B., po předchozím požívání alkoholických nápojů a fyzickém střetu, v úmyslu usmrtit, zprava zezadu přistoupil k poškozenému J. K., uchopil ho za vlasy, zvrátil mu hlavu dozadu a přineseným kuchyňským nožem mu půlkruhovým tahem střední intenzitou způsobil hlubokou řeznou ránu přední plochy krku s přetětím struktury kůže, podkoží, povrchních žil a povrchní vrstvy svalů, bez průniku do hlubokých struktur krku, s následnou hospitalizací do 16. 9. 2005, přičemž pouze náhodně nedošlo k zasažení zejména velkých povrchních žil, jednostranné krční tepny, k protnutí chrupavek hrtanu s vdechováním krve do plic, čímž by byl bezprostředně ohrožen život poškozeného“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně posoudil jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 k § 219 odst. 1 tr. zák. a podle § 219 odst. 1 za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Pro výkon uloženého trestu obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou a podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu uložil ochranné léčení protialkoholní ambulantní formou.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu. Z podnětu podaného odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. , napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu (bod I.). Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou (bod II.).

Uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovoláním, jež vymezil dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v přesvědčení, že rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně jsou založena na nesprávném právním posouzení zjištěného skutku. Stejně jako v předchozích stadiích řízení zopakoval, že byl napaden a pouze se bránil rasově motivovaným útokům ze strany poškozeného J. K., jehož rozhodně neměl v úmyslu usmrtit, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jako nutná obrana. Soudy podle jeho názoru důsledně nerespektovaly procesní zásady obsažené v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a neobjasnily dostatečně všechny rozhodné okolnosti posuzovaného případu, a to zejména pokud jde o zohlednění míry ovlivnění alkoholem ať už jeho, nebo poškozeného v době činu.

Na základě těchto skutečností obviněný v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. (chybně uvedeno č. j.), tak rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. (chybně uvedeno č. j.), a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. předloženo Nejvyššímu státnímu zastupitelství k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále převážně jen „státní zástupce“) ve vyjádření ze dne 3. 7. 2006 konstatoval, že dovolání sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje v podstatné části proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Uvedl, že rovněž další námitka obviněného, domáhal-li se posouzení svého skutku jako jednání v nutné obraně podle § 13 tr. zák. s tím, že poškozený J. K. jej chtěl udeřit skleněným popelníkem, vychází z odlišných skutkových okolností, než jaké zjistil nalézací soud.

Státní zástupce uzavřel, že údajně nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř., a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání státní zástupce vyslovil souhlas podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v dané trestní věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Základní podmínkou přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. ř.]. Z toho je patrno, že dovolání je přípustné tehdy, pokud dovolatel soudu druhého stupně vytkne, že buď sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý ze zákonem vymezených důvodů dovolání, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač tak učinit měl a mohl.

V posuzovaném případě podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Jak již bylo výše uvedeno, učinil tak v neprospěch obviněného a svůj řádný opravný prostředek podal v rozsahu odpovídajícím toliko (a výlučně) výroku o trestu napadeného rozsudku; vyjádřil nesouhlas s mimořádným snížením trestu odnětí svobody, jenž byl obviněnému uložen, pod dolní hranici trestní sazby podle § 40 odst. 1, 2 tr. zák. a tvrdil, že pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky.

Právě rozsah a důvody citovaného odvolání státního zástupce vymezily ve vztahu k obviněnému podmínky odvolacího přezkumu soudem druhého stupně. Bylo tomu tak proto, že odvolací řízení spočívá podle § 254 odst. 1 tr. ř. na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, tj. vytýkanými nedostatky. To znamená, že nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že oddělitelným výrokem je takový výrok, který lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§ 258 odst. 2 tr. ř.), např. i výrok o trestu. Jiné (odvoláním nenapadené) výroky odvolací soud nesmí (s výjimkami uvedenými v § 254 odst. 2, 3 tr. ř.) zásadně přezkoumávat, i kdyby jinak šlo o výroky, proti kterým by odvolatel mohl odvolání podat.

Přitom současně platí, že podle § 254 odst. 2 tr. ř. jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Stejně tak nejde o situaci předvídanou ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.

Zmíněné zásady pro rozhodovací činnost odvolacího soudu bylo nutno zmínit proto, že jsou významné i z hlediska dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolatel (tj. nejvyšší státní zástupce nebo obviněný) totiž může napadat podaným dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, a to z hlediska ustanovení § 254 odst. 1 až 3 tr. ř. V tomto rozsahu se totiž jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle , 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle tr. ř. (srov. rozhodnutí č. rozh. tr.).

Vzhledem k tomu, že odvolání státního zástupce směřovalo v projednávaném případě pouze do výroku o trestu, přičemž nebyl dán důvod k postupu odvolacího soudu podle § 254 odst. 2 tr. ř. (a zároveň nešlo ani o případ upravený ustanovením § 254 odst. 3 tr. ř.), byla tím přezkumná povinnost odvolacího soudu (a současně i jeho právo přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně) limitována ve vztahu k obviněnému výhradně na předmětný výrok a řízení jemu předcházející. Z tohoto důvodu a za situace, kdy obviněný v dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (a to ani povahou uplatněné argumentace), mohl obviněný uplatnit své pozdější dovolací námitky výhradně proti tomuto výroku (tj. výroku o trestu), případně proti průběhu řízení, které mu předcházelo. To však obviněný neučinil.

Pominout nelze ani to, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil žádný zákonný dovolací důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu [tj. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. Své dovolání naopak opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž se domáhal změny rozsahu provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů a na jejich podkladě odlišných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů, a dovozoval, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako nutná obrana podle § 13 tr. zák.

Pokud tedy dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně dovoláním, které směřuje de facto výhradně proti výroku o vině, je třeba z důvodů výše rozvedených uzavřít, že takové dovolání není přípustné.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného E. M. odmítl, neboť není přípustné. Při takovém rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a