Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1841/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 10. 2004, č.j. -29, uložil žalované vyklidit prostory o velikosti 3+1 s příslušenstvím, v 1. patře domu č.p. 336 v P. (dále „předmětný dům“ nebo „dům“) do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 26. 1. 2005, č.j. -45, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného domu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno (ke dni 5. 8. 2003), přičemž podle jejich dohody schválené soudem byl žalobci svěřen do výchovy nezletilý L. a žalované nezletilý M., že žalovaná užívá v domě obývací pokoj a nemá se svým synem jinou možnost bydlení. Odvolací soud přisvědčil právnímu závěru soudu prvního stupně, který uplatněný nárok posoudil podle § 126 odst. 1 obč.zák., když dovodil, že žalované odpadl rozvodem manželství právní důvod užívání nemovitosti žalobce. Rovněž tak se ztotožnil s posouzením nároku žalované na bytovou náhradu, kdy soud prvního stupně s poukazem na citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vázal na základě analogické (§ 853 obč.zák.) aplikace § 712 odst. 3 obč.zák. její povinnost k vyklizení na zajištění náhradního bytu; neshledal přitom důvody zvláštního zřetele hodné pro to, aby její povinnost k vyklizení byla podmíněna toliko zajištěním náhradního ubytování. Odvolací soud se dále vypořádal s odvolací námitkou žalované, která se domáhala, aby řízení v dané věci bylo přerušeno do skončení řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť v domě se nachází věci, o jejichž výlučném vlastnictví nebylo dosud rozhodnuto a rozsudek o vyklizení by tak byl nevykonatelný, jakož i s námitkou, že eventuální náhradní byt s tržním nájemným neodpovídá jejím představám.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a Uvádí, že „odvolací soud posuzoval otázku dosud neřešenou dovolacím soudem, resp. rozdílně rozhodovanou odvolacími soudy, nesprávně ji posoudil v rozporu s hmotným právem a … nevypořádal se s právní argumentací obsaženou v odvolání“; z toho dovozuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Namítá, že soudy obou stupňů „neodůvodněně upřednostnily ochranu vlastnického práva před právem na lidskou důstojnost a s tím související dosažitelné a odpovídající bydlení a také před právem na ochranu mladistvých a na výchovu dětí“. Uvádí dále, že ji žalobce opakovaně vyzval k uzavření nájemní smlouvy k náhradnímu bytu, avšak nájemné v nich bylo nad její výdělkové možnosti, ačkoliv bytová náhrada, kterou jí má zajistit, má být „v souladu s příslušnou judikaturou ve formě bytu v osobním nebo družstevním vlastnictví“. Dovolatelka má za to, že by měla dům vyklidit až v souvislosti s vypořádáním společného jmění, a že realizace napadených rozsudků by byla v rozporu s ustanovením , neboť není schopna platit náklady nájemního bytu s tržním nájemným. Kromě toho namítá, že výrok rozsudku je nevykonatelný, neboť nemůže prostory v domě vyklidit, když se v nich nachází věci ve společném jmění manželů. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci dovolatelka neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právním význam napadeného rozhodnutí; přípustnost dovolání podle opírá v podstatě o citaci ustanovení

V projednávané věci řešil odvolací soud otázku vyklizení rozvedeného manžela z domu ve vlastnictví druhého z rozvedených manželů.

Uvedenou otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 1997, sp.zn. , uveřejněné v příloze časopisu Soudní judikatura 17/1998, ze dne 29. 4. 1999, sp.zn. , ze dne 29. 8. 2000, sp.zn. /uveřejněno pod č. 118 v sešitě č. 10 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura/, ze dne 14. 12. 2000, sp.zn. , ze dne 8. 1. 2001, sp.zn. /uveřejněno pod C 16 ve svazku 1 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/, ze dne 17. 1. 2001, sp.zn. /uveřejněno pod C 46 ve svazku 1 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/, a ze dne 4. 8. 2005, sp.zn. ). Ostatně dovolatelka nezpochybňuje volbu právní normy, podle níž odvolací soud věc posuzoval, ani její interpretaci či aplikaci na zjištěný skutkový stav. Její námitky se týkají vlastností bytové náhrady, na kterou by měla mít „v souladu s příslušnou judikaturou (neuvedeno konkrétně jakou) nárok“. Ve shora označených rozhodnutích sp.zn. a sp.zn. Nejvyšší soud rovněž dovodil, že rozvedený manžel, který má vyklidit byt v domě ve vlastnictví druhého z manželů má právo na náhradní byt, který musí vyhovovat požadavkům stanoveným v § 712 odst. 2 větě první obč.zák., nikoliv tedy na přiměřený náhradní byt ve smyslu ustanovení § 712 odst. 2 věty druhé obč.zák.; Ostatní námitky dovolatelky ohledně náhradního bytu pak spadají do fáze případného výkonu rozhodnutí.

Pokud pak dovolatelka namítá procesní pochybení odvolacího soudu (nepřerušení řízení, materiální nevykonatelnost rozsudku), je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení ( ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle nezakládá. Ostatně odvolací soud se s těmito námitkami vypořádal a pro úplnost lze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání v dané věci není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2006

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu