Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 344/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28.2.2005, č. j. -365, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 19.10.2004, č. j. -348, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13.9.2004, č.j. -338, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením ze dne 28.2.2005, č.j. -361, Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 21.12.2004, č.j. -356, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se nepromíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 13.9.2004, č.j. -338.

Proti „usnesení KS ze dne 28.2.2005, které potvrzuje usnesení OS v Liberci ze dne 19.10.2004, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce proti rozsudku OS v Liberci, č.j. -338, ze dne 13.9.2004 opožděnost (jednodenní zmeškání)“, podal žalobce dovolání. Namítá, že nemohl současně s podáním odvolání podat i žádost o prominutí jednodenního zmeškání lhůty, neboť „v době odeslání odvolání si nebyl vědom, že se zmeškání dopustil“. Zdůrazňuje, že „v době obdržení rozsudku OS č.j. -338“ byl v nemocenském stavu a že „tato skutečnost mu zkrátila zákonnou lhůtu na odvolání z 15 na 9 dní“. Navrhl, aby „napadené usnesení bylo NS zrušeno, jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty  vyhověno a o odvolání mohlo být rozhodnuto“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení , , a

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce pro opožděnost.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání žalobce pro opožděnost, je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutími o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných, a nevyplývá rovněž z ustanovení a 2 , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Za „návrh (žalobu)“ nelze totiž ve smyslu ustanovení považovat odvolání nebo dovolání. Odmítl-li proto soud prvního stupně odvolání podle pro opožděnost, není proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo toto usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, dovolání přípustné (srov. obdobně právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2001, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod  č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu. Není-li totiž dovolání skutečně přípustné podle ustanovení až 239 , nesprávné poučení soudu o tom, že dovolání je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.

Je-li dovolatel o nesprávnosti postupu soudů přesvědčen [tedy má-li zato, že jeho odvolání bylo odmítnuto v rozporu s ustanovením ] a neuplyne-li lhůta uvedená v , může své námitky uplatnit žalobou pro zmatečnost podle ustanovení

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty první před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu