Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1157/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. , byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona, za který byl podle § 247 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době mezi 18.00 hod. dne 17. 2. 2005 do 07.00 hod. dne 18. 2. 2005 v prodejně B. v P. vypáčil dvířka skleněné vitríny a odcizil 9 ks fotoaparátů, a to Sony DSC-P 43 v hodnotě 4.999,- Kč, Canon PS A 400 v hodnotě 4.999,- Kč, Kodak CX 7430 v hodnotě 4.990,- Kč, Kodak CX 7330 v hodnotě 3.990,- Kč, Olympus C 470 v hodnotě 4.999,- Kč, Olympus C 310 v hodnotě 3.999,- Kč, Olympus Camedia C 160 v hodnotě 2.999,- Kč, Nikon Cololpix 2200 v hodnotě 3.888,- Kč a Fuji Finepix A 120 v hodnotě 2.999,- Kč a způsobil tak poškozené společnosti F., a. s., škodu v celkové výši 37.862,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. , který nabyl právní moci dne 27. 1. 2005, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 11. 4. 2006 Krajský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu.

Podle § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za nedotčený trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zákona a za dva trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2005, č. j. -65, podle § 247 odst. 2, § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon uloženého trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařadil do věznice s ostrahou.

Podle § 35 odst. 2 tr. zákona byl současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 1. 11. 2005, č. j. -65, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, které směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku s odkazem na dovolací důvod podle § 2645b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že na podkladě provedených důkazů nebylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že se dopustil skutku uvedeného ve výroku o vině, přičemž on sám toto popírá. Tvrdí, že skutek tak, jak je popsán, nevykazuje zákonný znak přisvojení si cizí věci. Skutkové zjištění dle jeho názoru nevyjadřuje nic v tom směru, jakým způsobem se měl dopustit přisvojení si cizí věci, přičemž v případě eventuálního zjištění, že se obviněný mohl pohybovat v objektu poškozené prodejny, není nezbytně zahrnuto, že si přisvojil cizí věc v rozporu se zákonem (např. prohlídka vystavených exponátů ve vitríně prodejce).

Rovněž tvrdí, že soudy obou stupňů nedostatečně právně posoudily důkazní význam existence otisku prstů vyjádřený v odborném vyjádření z oboru daktyloskopie. Dovolatel však především tvrdí, že v daném případě došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení vymezeného skutku, když zde není dána časová totožnost skutku. V této souvislosti poukazuje na nesrovnalost – písařskou chybu v datech, ke které došlo u orgánů činných v trestním řízení. Dovolatel konstatuje, že v důsledku této chyby došlo k nesprávnému hmotně právnímu vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání. Upozorňuje, že k opravě chyby došlo až po vydání odvoláním napadeného rozsudku. Dovolatel uvádí, že nezachování časové totožnosti skutku namítal již u hlavního líčení, když soud se s touto námitkou náležitě nevypořádal.

Pro doplnění své argumentace dovolatel uvádí ještě některé další skutečnosti vztahující se ke skutkovým zjištěním soudu, resp. k hodnocení důkazů provedených u soudu, zpochybňuje tato hodnocení a předkládá hodnocení vlastní.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ztotožňuje se se závěry soudu druhého stupně, z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že to byl právě obviněný, kdo se dopustil trestného činu krádeže fotoaparátů. Státní zástupkyně má za to, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku v neprospěch obviněného.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod byl obviněným v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněn ryze formálně, aniž by tomuto dovolacímu důvodu obsah námitek obviněného jakýmkoliv způsobem odpovídal. Z námitek dovolatele je totiž zřejmé, že jejich smyslem je revize a přehodnocení samotných skutkových zjištění soudu. Základním argumentem dovolatele je, že se jednání, pro které byl obžalován a posléze i odsouzen, nedopustil, a že provedenými důkazy nebyly jednoznačně prokázány všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle § 247 tr. zákona. Jde tedy především o zpochybnění hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů. Z obsahu mimořádného prostředku vyplývá, že se dovolatel snaží vyvolat dojem, že namítá pochybení soudů při právním posouzení jednoty skutku, avšak i v této souvislosti jde svou podstatou o námitku týkající se skutkového zjištění soudu, resp. dovolatel zde paradoxně upozorňuje na správné skutkové zjištění, přičemž ovšem namítá předchozí chybu procesního charakteru (písařskou chybu v uvedení data) a způsob její opravy, což jsou skutečnosti, které se ovšem do skutkového zjištění negativním způsobem nepromítly.

Dovolání jako specifický druh mimořádného opravného prostředku však není určeno k přezkumu skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně a k přezkoumávání takových procesních vad, jako je písařská chyba a způsob její opravy; dovolací soud není soudem třetí instance, naopak skutková zjištění jsou pro dovolací soud závazná.

Za takového stavu věci nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že dovolání bylo podáno z jiného než z některého ze zákonných dovolacích důvodů.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání K. M. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 25. října 2006

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h