Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 315/2021
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky ve výši částka, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši částka, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a dále co do smluvní pokuty ve výši částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky ve výši [částka], dále co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka], dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a dále co do smluvní pokuty ve výši [částka], zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky ve výši částka spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky prodlení ve výši částka, spolu s kapitalizovanými úroky ve výši částka, dále se smluvní pokutou ve výši částka a dále se zákonnými úroky z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce, spol. právnická osoba s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím elektronické komunikace. Totožnost žalované v rámci uzavření uvedené smlouvy byla ověřena verifikační palbou ve výši částka, kterou žalovaná provedla ze svého bankovního účtu na účet žalobce, popř. prostřednictvím ověřovacího kódu. Žalobce žalované poskytl úvěr ve výši částka se splatností do datum a uvedenou částku zaslal na účet žalované. Žalovaná se zavázala dluh splácet v měsíčních splátkách po částka a spolu s jistinou se zavázala uhradit i kapitalizovaný úrok ve výši částka. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh v uvedené lhůtě nezaplatila, požaduje i smluvní pokutu. Smluvní pokuta byla mezi žalobcem a žalovanou sjednána ve výši 0,10% denně z dlužné jistiny a to za každý den prodlení. Žalobce po žalované požaduje toliko smluvní pokutu za období od datum do datum z částky částka, to je ve výši částka. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni datum činila nesplacená jistina částku částka, nesplacený úrok částku částka, náklady na upomínání částku částka a zákonný úrok z prodlení (od datum do datum) částku částka. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum, kterou byla pohledávka za právního předchůdce žalobce vůči žalované převedena na žalobce. O této skutečnosti byla žalovaná informována přípisem ze dne datum. Žalobce rovněž uvedl, že jeho právní předchůdce řádně ověřoval bonitu nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací).
2. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se žalobce omluvil, žalovaná se bez omluvy nedostavila a k žalobě se nevyjádřila. Soud žalovanou obesílal na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel-Riegerova anonymizováno, obec.
3. Soud při jednání provedl důkazy, z kterých zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách číslo má soud za prokázané, že tuto žalovaná uzavřela s žalobcem prostřednictvím internetu dne datum. Na základě uvedené smlouvy o úvěru žalobce poskytl žalované částku ve výši částka. Žalovaná se zavázala, že poskytnutý úvěr splatí v 24 měsíčních splátkách po částka. Poskytnutí uvedené částky žalované bylo doloženo výpisem z účtu žalobce za dne datum, kde z kterého vyplývá, že žalované byla uvedená částka pod VS čísla úvěrové smlouvy zaslána na účet. Číslo tohoto účtu se shoduje s číslem účtu, kterého žalovaná zaslala částku částka za účelem ověření své identity. Žalovaná se tak v souladu se smlouvou zavázala splatit úvěr do datum. Součástí úvěrové smlouvy je ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dle Sazebníku poplatků předložených žalobcem, má soud za prokázané, že upomínka a další výzvy k úhradě byly zpoplatněny vždy po částka. Soud rovněž provedl důkaz toliko jednou upomínkou k úhradě dluhu ze dne datum a výzvu k okamžité úhradě dluhu ze dne datum.
4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky kde byla žalovaná informována, že pohledávka spol. právnická osoba vůči žalované z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce.
5. Po právní stránce soud posoudil věc dle níže uvedených ustanovení.
Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
7. Z uvedeného vyplývá, že soudy vždy, pokud řeší spor ze závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, musí, a to z úřední povinnosti, prioritně zkoumat, zda poskytovatel úvěru postupoval v souladu se shora citovaným ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
8. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
9. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
11. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši částka. Žalobce soudu sice tvrdil, že zkoumal bonitu žalované, avšak o svých tvrzeních nepředložil jediný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Rovněž nebyl předložen Výpis z účtu žalované, který hodnověrně prokazuje stav hospodaření žalované a to, zda je schopna půjčku řádně splácet.
12. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. § 118a a násl. o.s.ř. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k občanskému soudnímu řádu C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413)„ poučení podle § 118a soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“
13. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017 -161 ze dne 24.8.2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o.z. neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem a žalovanou došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru žalobce žalované poskytl jistinu ve výši částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatky a úroky. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že se žalovaná zavázala celkem žalobci zaplatit na poskytnutý úvěr částku částka (jistina+úroky). Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že dluh na jistině činil částka a dluh na úrocích částka Celkem tak dluh činil částku částka. Pokud se tedy žalovaná zaváhala uhradit částka a ke dni postoupení pohledávky činil dluh na jistině a úrocích částku částka, vyplývá z toho, že částku částka žalovaná žalobci uhradila (částka částka částka).
15. Na základě smlouvy o úvěru tak žalobce žalované poskytl částku ve výši částka, žalovaná uhradila částka, a na úkor žalobce se tak bezdůvodně obohatila o částku částka. Tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum (tedy ode dne postoupení pohledávky) do zaplacení.
16. Protože má soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z uvedené smlouvy a které byly vyjádřeny v petitu žaloby, tedy zbytek poplatků, úroků i smluvní pokutu zamítl, tak, aby bylo rozhodnuto o celém žalobním nároku. Uvedené žalobní nároky (úroky a smluvní pokuta) jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (smluvnímu vztahu), který byl neplatně sjednán. Soud tedy žalobu co do částky ve výši částka, dále co do kapitalizovaného úroku ve výši částka, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, a dále co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, a dále co do smluvní pokuty ve výši částka, zamítl (výrok II.).
17. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá a náhradu nákladů právo. Protože žalovaná byla ve věci úspěšnější než žalobce, měla by právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovaná byla ve věci pasivní a žádné náklady jí nevznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lez podat odvolání ve lhůtě 15i dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat exekučně či soudním výkonem rozhodnutí.