Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 164/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 2.010,- Kč k rukám JUDr. J. M., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se po žalovaném domáhali zaplacení částky 43.200,- Kč s příslušenstvím, která představuje bezdůvodné obohacení, jež na jejich úkor získal tím, že v období od 27. 4. 1998 do 21. 8. 2003 (dále jen „rozhodné období“) bez jakéhokoli právního důvodu a jejich souhlasu přejížděl v rámci svých podnikatelských aktivit dodávkovým automobilem přes jejich pozemek parc. č. 1229/8 v katastrálním území J. k truhlárně a dílně na sousedícím pozemku parc. č. 1229/7 ve vlastnictví F. a P. S.

Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 8. března 2004, č. j. -100, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 0,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně z této částky od 21. 8. 2003 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu o zaplacení částky 43.199,77 Kč s úrokem z prodlení ve výši 5 % ročně od 21. 8. 2003 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. října 2004, č. j. -140, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 21.600,- Kč s 5 % úrokem z prodlení od 21. 8. 2003 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (žalobci v tomto rozsahu vzali žalobu zpět); v části výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 21.599,77 Kč s 5 % úrokem z prodlení od 21. 8. 2003 do zaplacení, a ve výroku o nákladech řízení jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Oba soudy vyšly ze zjištění, že manželé F. a P. S. koupili kupní smlouvou ze dne 27. 3. 1996 pozemek parc. č. 1229/7 v k. ú. J. a na něm stojící budovy dílny a truhlárny, jež sloužily k podnikatelské činnosti. Prodávající Z. d. J. „v likvidaci“ touto smlouvou (článek IV.) zároveň zřídilo bezúplatně věcné břemeno, a to právo chůze a jízdy k dílně a truhlárně ve směru tam i zpět v nezbytném rozsahu v jakoukoli dobu bez časového omezení nejkratším směrem přes pozemek parc. č. 1229/8 v katastrálním území J. (který byl v té době v jeho vlastnictví), s tím, že vlastník tohoto pozemku je povinen dohodnuté věcné břemeno trpět v rozsahu vyznačeném na geometrickém plánu. Účastníci smlouvy se dohodli, že věcné břemeno je spojeno s nemovitostí a přechází s jejím vlastnictvím na nabyvatele. Žalobci kupní smlouvou ze dne 27. 4. 1998 koupili mimo jiné pozemek parc. č. 1229/8, zatížený věcným břemenem, s jehož obsahem byli seznámeni a srozuměni. Jejich žaloba o zrušení věcného břemene vedená u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. byla pravomocně zamítnuta. Manželé S. používají dílnu a truhlárnu ke své podnikatelské činnosti - autodopravě a žalovaný coby podnikatel jim v rozhodném období jedenkrát za měsíc dovážel pneumatiky svým automobilem zn. Peugeot Boxer, jímž přejížděl přes pozemek žalobců k nemovitostem manželů S.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že předmětný pozemek parc. č. 1229/8 je zatížen ve smyslu věty první , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“) věcným břemenem, jež je spojeno s vlastnictvím k nemovitostem, sloužícím k podnikatelské činnosti, umístěným na pozemku parc. č. 1229/7. Manželé S. jako spoluvlastníci těchto panujících nemovitostí jsou proto oprávněni bezplatně užívat pozemek žalobců k chůzi a průjezdu k truhlárně a dílně. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud dovodil, že do okruhu osob, které od manželů S.(z věcného břemene oprávněných) odvozují právo chůze a průjezdu přes pozemek žalobců vyplývající z věcného břemene, náleží kromě jejich rodinných příslušníků, návštěv, nájemců a zaměstnanců též žalovaný coby jejich dodavatel. Je názoru, že zájem na účelném využití truhlárny a dílny k podnikání vyžaduje, aby k těmto panujícím nemovitostem mohly přicházet a přijíždět nejen oprávněné subjekty, ale také jejich zákazníci a dodavatelé. V této souvislosti připomněl judikát k obecného zákoníku občanského (komentář Rouček, Sedláček, díl II., strana 863, č. 14587 Sb. Laser-Unger), podle něhož služebnost vozové cesty opravňuje také, aby ji užívali hosté hostince na panujícím pozemku…s tím, že odpověď na otázku, zda oprávněný z věcného břemene může také jiné subjekty nechati k sobě jezditi, je závislá na tom, zda to vyžaduje účelné využití nemovitosti (utilita praedii). Vzhledem k těmto závěrům se již na rozdíl od soudu prvního stupně, který vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného dovodil, nezabýval výší bezdůvodného obohacení.

Žalobci podali proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou výroku, jímž bylo řízení částečně zastaveno) dovolání v přesvědčení, že má po právní stránce zásadní význam. Označili v něm dovolací důvody podle , b/ a odst. 3 Prostřednictvím dovolacího důvodu podle odvolacímu soudu vytkli, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, když rozhodl o jiném předmětu řízení. Ačkoli předmětem odvolacího přezkumu byla pouze výše bezdůvodného obohacení získaného žalovaným, resp. způsob výpočtu jeho výše, odvolací soud podrobil přezkumu (správný a nikým nezpochybňovaný) právní závěr soudu prvního stupně, že žalovanému vzniklo na jejich úkor bezdůvodné obohacení užíváním pozemku žalobců bez právního důvodu, a zaujal názor opačný. Tím porušil zásadu dvojinstančnosti. Další vada řízení spočívá v tom, že odvolací soud po jejich závěrečném návrhu kladl otázky zástupci žalovaného, k nimž se již nemohli vyjádřit. Za použití dovolacího důvodu podle polemizují se skutkovým zjištěním, že věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy přes jejich pozemek bylo zřízeno manželům S. pro podnikání v autodopravě a že žalovaný nemá jiný přístup na pozemek parc. č. 1229/7 než přes jejich pozemek. V rámci dovolacího důvodu podle zpochybnili správnost právního závěru odvolacího soudu, že „právo odpovídající věcnému břemeni mohou využívat i jiné osoby (tedy jakékoli neurčité třetí osoby včetně žalovaného), než jsou ty osoby, v jejichž prospěch bylo věcné právo zřízeno“. I nadále jsou názoru, že právo věcného břemene je nepřevoditelné (oprávněná osoba tudíž nemůže nakládat s takovým právem vůči třetím osobám) a že „oprávněný z věcného břemene může užívat zatíženou věc jen pro sebe a nesmí k užívání věci přibrat jiného, a to u obou forem (in rem a in personam)“. Odkaz na judikát k o. z. o. považují za nepřípadný, neboť se týká jiných vztahů. Z uvedených důvodů proto navrhli rozhodnutí soudů obou stupňů v napadeném rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný, který se ztotožnil s postupem odvolacího soudu v řízení, jakož i s jeho právním posouzením věci, navrhl dovolání žalobců zamítnout.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění před 1. dubnem 2005 - dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými subjekty při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (, a 4 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Přípustnost dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, se řídí a c/ Přípustnost dovolání podle zde nepřipadá v úvahu, neboť napadeným výrokem rozsudku odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán. Přípustnost dovolání tak může být zvažována pouze ve smyslu , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je podle spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá jen pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod podle , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle nebo nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004). Možnost užití dovolacího důvodu podle zákon výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ (popř. podle obdobného užití a ). Dovolací soud proto musí při posuzování přípustnosti dovolání (případně jeho důvodnosti) vycházet ze skutkového stavu, na němž založil své právní posouzení věci soud odvolací. Vyloučení úvahy o přípustnosti dovolání podle na základě argumentů spojovaných s vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dáno povahou tohoto dovolacího důvodu. Konkrétní vada řízení zjevně nemá judikatorní přesah a o rozpor s hmotným právem tu nejde. I kdyby tedy bylo řízení zatíženo uvedenými vadami, jejich existence nemůže sama o sobě přípustnost dovolání podle založit. Jelikož je dovolací soud ve smyslu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace (až na výjimky zde uvedené), jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl (tj. učinil je předmětem dovolacího přezkumu).

Vzhledem k řečenému jsou proto z hlediska úvah o přípustnosti dovolání podle bezpředmětné výhrady žalobců k nesprávně či nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu a výtky, že řízení je zatíženo vadami, jež jsou uplatněním nezpůsobilých dovolacích důvodů podle a odst. 3

Žalobci prostřednictvím dovolacího důvodu podle předložili k dovolacímu přezkumu kontrolu správnosti právního závěru odvolacího soudu dovozujícího, že žalovaný na jejich úkor bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu nezískal. Tento závěr přitom závisel na posouzení předběžné otázky, zda žalovanému, který jako dodavatel má vztah k podnikatelské činnosti provozované spoluvlastníky panujících nemovitostí, svědčí právo chůze a jízdy k těmto nemovitostem přes pozemek žalobců vyplývající z věcného břemene spojeného s vlastnictvím k panujícím nemovitostem.

Takto nastolená právní otázka napadené rozhodnutí zásadně významným po právní stránce nečiní, jelikož není možno přisvědčit názoru žalobců, že oprávněný z věcného břemene (ať již zřízeného in personam či in rem) může užívat zatíženou věc jen pro sebe a nesmí k užívání věci přibrat jiného. Kromě judikatury týkající se služebností upravených v § 472 a násl. obecného zákoníku občanského, která je použitelná i pro věcná břemena podle platné právní úpravy (§ 151n a násl. obč. zák.), se touto otázkou zabýval i dovolací soud. Ten ve svém rozsudku ze dne 25. července 2006, č. j. -180, konstatoval, že právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu chůze a jízdy pro vlastníka nemovitosti určené k podnikání, je věcným břemenem spojeným s vlastnictvím nemovitosti (věcným břemenem in rem). Vlastník této nemovitosti je oprávněn užívat pozemku jiného vlastníka (zatížený nebo služebný) k chůzi a jízdě a v tomto rozsahu je vlastník zatíženého pozemku užívání svého pozemku trpět (§ 151n odst. 1 obč. zák.). V návaznosti na dosavadní judikaturu (Stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 12. 1987, Cpj 55/87, publikované pod R 14/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 2. 1924, sp. zn. Rv II 1757/23, publikovaný pod č. 3549 sbírky Vážného) pak formuloval právní závěr, podle něhož přísluší-li osobě oprávněné z věcného břemene - vlastníku nemovitosti právo, které mu zajišťuje přístup k této nemovitosti (může jít o chůzi i jízdu po zatíženém pozemku), pak od této oprávněné osoby odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě ty osoby, které tak činí v souvislosti s hospodářským účelem, ke kterému sloužila panující nemovitost v době zřízení věcného břemene (bydlení vlastníka, pronájem bytů, podnikání, návštěvy v obvyklém rozsahu), pokud se účastníci smlouvy o jeho zřízení nedohodli jinak.

Odvolací soud dovodil, že právo žalovaného chodit a jezdit přes pozemek žalobců je odvozeno od práva odpovídajícího věcnému břemeni, které svědčí spoluvlastníkům panujících nemovitostí, protože žalovaný užíval služebný pozemek (pozemek žalobců) v souladu s účelným využitím panujících nemovitostí, jež jsou určeny k podnikání. Tento závěr přitom vychází ze zjištění, že žalovaný přejížděl přes pozemek žalobců k truhlárně a dílně na sousedícím pozemku v souvislosti s podnikatelskou činností (autodopravou), kterou v těchto nemovitostech provozovali jejich spoluvlastníci, jimž dodával pneumatiky. Odvolací soud tak zjištěný skutkový stav právně posoudil zcela v intencích právního názoru, který již dovolací soud zaujal ve shora zmiňovaném rozhodnutí. Za této situace (logicky vzato) pak lze mít za vyloučené, aby žalovaný užíval věcným břemenem zatížený pozemek žalobců bez právního důvodu. Právní závěr odvolacího soudu, že žalovaní se na úkor žalobců bezdůvodně neobohatili, je tak v souladu s hmotným právem, neboť nebyl naplněn zákonný předpoklad jedné ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení - plnění bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.).

Protože dovolání není přípustné ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný (, odst. 3 ). Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.935,- Kč (, ., ve spojení s , a , ve znění před 1. 9. 2006) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( a a 3 , ve znění před 1. 9. 2006).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 24. října 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu