Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
68861D962826D8F7C1257A4E006512D8.html
HTML · 10.36 KB
No categories available
33 Odo 1297/2006
NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. května 2006, č. j. 30 Co 220/2006 -52, potvrdil usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29. března 2006, č. j. 18 C 273/2005 -46, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 8. února 2006, č. j. 18 C 273/2005 -37, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a navrhl, aby bylo, stejně jako usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. března 2006, č. j. 18 C 273/2006 -46, zrušeno.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a OSŘ ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 OSŘ . Napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, a tak nepřipadá v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ . Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí, jímž soud v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srov. blíže usnesení ze dne 22. února 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000 , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 264). Podle § 238 , § 238a a § 239 OSŘ není dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, přípustné, jelikož z taxativního výčtu obsaženého v těchto ustanoveních přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí nevyplývá. Ta pak není dána ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003).
Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. října 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu