Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2958/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta žaloba, aby byli žalovaní povinni vyklidit sklad č. N7 ve východní části dvorní stavby domu č.p. 299 v ulici K. S. 12 v P. Žalobce byl zavázán k náhradě nákladů odvolacího řízení vzniklých žalovaným.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (včetně ohledání místa samého) a dovodil ve shodě s ním, že předmětný sklad byl součástí předmětu nájmu a nebyl tedy užíván žalovanými neoprávněně. V takovém případě by muselo dojít k platnému skončení nájemního vztahu: k tomu však nedošlo, neboť stavební úřad nenařídil provedení stavebních úprav či odstranění stavby a žalobcem tedy nemohl být oprávněně použit výpovědní důvod podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, jenž přicházel v úvahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm zásadní právní význam napadeného rozsudku, a to pro novost problematiky i nesprávné právní posouzení věci nižšími instancemi. Za otázku zásadního právního významu označil posouzení závaznosti rozhodnutí odboru památkové péče Magistrátu Hlavního města P. ze dne 17. 12. 2002. Dospěl k závěru, že toto rozhodnutí bylo pro soudy závazné, že se stalo nedílnou součástí rozhodnutí o dodatečném povolení stavby odborem výstavby Městské části P. 1 ze dne 6. 1. 2003 a že – na rozdíl od zjištění nižších instancí – stavební úpravy zasahovaly do prostoru předmětného skladu a měly si oprávněně vynutit výpověď pronajímatele podle a vyklizení příslušných skladových prostor nájemci.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v otevřené lhůtě. Vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí při jejich prvním rozhodování o věci samé nebylo možné připustit dovolání podle , b/ ; přípustnost dovolání mohla být založena jen podle písm. c/ téhož ustanovení, tj. pro zásadní právní význam napadeného rozsudku. Tento zásadní právní význam by byl podle naplněn, jestliže by pro věc určující právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem judikována, nebo by byla odvolacími soudy či senáty dovolacího soudu rozhodována rozdílně, případně pokud by došlo k posouzení rozhodné a v dovolání řádně vymezené právní otázky v rozporu s hmotným právem.

Dovolání není přípustné.

Je nutné předeslat, že právní otázka vymezená dovolatelem (závaznost rozhodnutí památkového úřadu v relaci k následnému rozhodnutí stavebního úřadu o povolení stavby, jehož se mělo stát, podle dovolatele, nedílnou součástí), nevykazuje žádný judikatorní přesah, ať již v rovině novosti či kontradikce rozhodování. Jde o zcela konkrétní právní problém, vzešlý ze skutkových zjištění nižších instancí; mohlo tu dojít – z hlediska limitů přezkumné činnosti dovolacího soudu – pouze k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení pro věc určující otázky.

Tuto nesprávnost však dovolací soud neshledal. Nutno akcentovat, že rozhodnutí orgánu památkové péče, formulované jako závazné stanovisko podle , o státní památkové péči, stanoví podmínky, jež nutno z důvodu památkové ochrany příslušné lokality respektovat při provedení stavebních prací podle předložené projektové dokumentace. Správním rozhodnutím, jež může podle znamenat oprávněnost výpovědi pronajímatele z nájmu na dobu určitou, je podle zcela konstantní judikatury pouze rozhodnutí stavebního úřadu o povolení či změně stavby.

Žalobcem předložené pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby ze dne 6. 1. 2003 zajisté obsahově navázalo na závazné stanovisko orgánu státní památkové péče v tom smyslu, že bylo vázáno podmínkami, jež odbor památkové péče stanovil. V nyní posuzované věci však bylo na překážku, že 1) šlo pouze o prejudici směřující k otázce platnosti výpovědi z nájmu, jež však zde nebyla součástí předmětu řízení, 2) dovolací soud je podle § 243a odst. 2 i celkové interpretace právní úpravy dovolacího řízení soudem právního posouzení věci, nikoli soudem skutkovým a 3) tím spíše byl dovolací soud vázán zjištěními, která po stránce skutkové vzala za svá z citovaných správních aktů nižší instance.

Ani z podrobných skutkových zjištění soudu prvního stupně (jenž provedl i ohledání v místě) ani ze shrnutí odvolacího soudu, jež zjištění nižší instance nezpochybnil, není patrné, že by zejména rozhodnutí odboru výstavby Úřadu městské části P. 1 ze dne 6. 1. 2003 nařídilo odstranění předmětného skladu či takové změny stavby, jež by bránily jeho užívání. Dovolací soud tu tedy i v široce pojatém rámci posouzení dovolacích tvrzení nemohl dovodit, že by již daná či snad ještě v budoucnu pronajímatelem použitá výpověď z nájmu nebytových prostor měla své oprávnění.

Z řečeného vyplývá, že odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávné posouzení pro věc určující hmotněprávní otázky.

Nebyly-li podmínky zásadního právního významu napadeného rozsudku naplněny v intencích , odst. 3 , pak dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání žalobce odmítnout podle věty první a

Protistranám nevznikly v tomto řízení žádné náklady.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.

předseda senátu