Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 536/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (posuzováno podle obsahu) usnesení ze dne 6. 11. 2003, č.j. -7, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k označeným nemovitostem povinného podle platebního výměru oprávněné ze dne 18. 2. 2002, č. 4240200060, k vydobytí pohledávky oprávněné 25.259,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Povinný nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v ní omezen a jeho zdravotní stav nevyžadoval v řízení o výkon rozhodnutí ani ustanovení opatrovníka. Podkladový platební výměr je vykonatelný nejen po stránce materiální, nýbrž i formální, neboť v době jeho doručení povinný netrpěl duševní poruchou, pro kterou by nebyl způsobilý ve správním řízení samostatně jednat. Věcnou správnost platebního výměru nelze v řízení o výkon rozhodnutí posuzovat.

V dovolání povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Obšírně popisuje svou sociální a finanční situaci, jakož i okolnosti předcházející vydání platebního výměru, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že pojistné (a tím i penále) mu bylo vyměřeno nesprávně. Podkladový platební výměr není formálně vykonatelný, neboť v době jeho doručení trpěl duševní poruchou, pro kterou nemohl rozpoznat následky svého jednání; rovněž při jednání před odvolacím soudem byl pod vlivem alkoholu, přesto však bylo jednáno. Důkazy provedené ke zjištění zdravotního stavu povinného byly nedostatečné. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. , dále jen „ “).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

S námitkou, že penále je vyměřeno nesprávně a neoprávněně, se odvolací soud vypořádal v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž věcnou správnost exekučního titulu (jež je touto námitkou zpochybněna) soud při nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat nemůže; obsahem exekučního titulu je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).

Bezpředmětná je rovněž námitka, že platební výměr není formálně vykonatelný, neboť dovolatel v době jeho doručení trpěl duševní poruchou. I kdyby tomu tak bylo, případné opomenutí oprávněné ustanovit dovolateli opatrovníka podle , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, by nezakládalo než vadu nalézacího řízení, jež ovšem na formální vykonatelnost exekučního titulu nemá vliv a v řízení o výkon rozhodnutí je nevýznamná (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Ačkoli odvolací soud vycházel z opačného (a tudíž nesprávného) závěru, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí není dán, neboť správné posouzení této otázky by pro dovolatele vedlo ke stejnému výsledku.

Námitkami, že šetření zdravotního stavu dovolatele bylo neúplné a že odvolací soud ve věci jednal, ačkoli dovolatel podle předloženého lékařského potvrzení nebyl způsobilý hájit své zájmy, je uplatňován dovolací důvod uvedený v , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle ( ) založit nemůže.

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání ( , věta první, ) podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a ; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2006

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu