Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1171/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 7. 2002, č.j. -81 uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobci částku 233 482,60 Kč s 14,4 % úrokem z prodlení od 13. 8. 1996 do zaplacení a náklady řízení a výrokem II. žalobu zamítl ohledně zbývající části požadovaného úroku z prodlení. Dospěl k závěru, že mezi žalobcem, jako zhotovitelem, a žalovanou, jako objednatelkou, byla uzavřena v roce 1996 smlouva o dílo podle § 536 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Vyšel ze zjištění, že cena za provedené práce byla sjednána v soupisu provedených prací a dodávek, že žalobce smluvené dílo provedl, a proto žalobci náleží vyúčtovaná cena prací. Splatnost zaplacení ceny nebyla stanovena, tudíž z toho důvodu je žalovaná podle § 340 obch. zák. povinna splnit závazek bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobcem o plnění požádána fakturou č. 23 se splatností 31. 7. 1996. Pokud žalovaná neuhradila žalobci cenu díla včas, soud prvního stupně uzavřel, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou ceny díla, a žalobci vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu § 369 obch. zák. ve výši o 1 % vyšší, než činila v roce 1996 průměrná výše úroků požadovaných bankami za poskytnuté úvěry (§ 502 obch. zák.), tudíž ve zbývající části žalobu v rozsahu zaplacení úroků z prodlení zamítl. Soud neshledal důvodnou námitku žalované, že žalobcem uplatněná pohledávka zanikla z důvodu řádného skončení vyrovnávacího řízení, vycházeje z ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), ve znění před novelou , s tím, že v daném případě má pravomocné skončení vyrovnávacího řízení pro pohledávky, které nebyly předmětem vyrovnávacího řízení, ten dopad, že nadále trvají.

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. května 2004, č.j. -106, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku I. změnil tak, že žalobu na zaplacení 233 482,60 Kč s příslušenstvím zamítl a ohledně nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem. Odvolací soud posoudil rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k odvolací námitce, týkající se zániku povinnosti plnit pohledávku žalobce z titulu řádného skončení vyrovnávacího řízení žalované a skutečnosti, že žalobce svoji pohledávku vůči žalované do vyrovnávacího řízení nepřihlásil. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že bylo s účinností od 25. 10. 2000 doplněno ustanovení ZKV tak, že ve stejný okamžik zaniká v plném rozsahu povinnost dlužníka plnit závazky vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky podle nebo , přičemž podle ZKV věřitelé musí přihlásit své pohledávky ve lhůtě stanovené v ZKV (do čtyř týdnů ode dne vyvěšení usnesení o povolení vyrovnání na úřední desce soudu) a podle ZKV věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky včas, jsou oprávněni i před vyrovnacím jednáním podávat návrhy a prohlášení, jakož i hlasovat o vyrovnání. Z uvedených ustanovení ZKV dospěl odvolací soud k závěru, že pokud žalobce svou pohledávku vůči žalované, jíž bylo povoleno vyrovnání, do vyrovnání nepřihlásil, zanikla právní mocí usnesení o potvrzení vyrovnání povinnost žalované předmětnou pohledávku vůči žalobci plnit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž uplatnil dovolací důvod podle , neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení jeho nároku na zaplacení pohledávky vůči žalované z titulu zaplacení ceny za práce zhotovené podle smlouvy o dílo. Nesouhlasí s odvolacím soudem, jenž založil své rozhodnutí na znění ustanovení ZKV, ve znění Má za to, že pro posouzení nároku bylo rozhodující znění ustanovení ZKV před uvedenou novelou, a to s ohledem na datum podání návrhu na povolení vyrovnání dne 20. 6. 2000, čímž bylo v souladu s zahájeno vyrovnávací řízení, a podle právní úpravy před účinností předmětné novely ZKV povinnost žalované plnit pohledávku vůči žalobci nezanikla z důvodu jejího nepřihlášení do vyrovnávacího řízení. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( – dále jen opět „ “) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátkou ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že odvolacímu soudu nelze vytknout pochybení při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, jestliže použil pro posouzení věci ustanovení ZKV, ve znění , neboť podle čl. XI. odstavce 5. uvedeného zákona nabylo nové znění tohoto ustanovení (čl. VI odstavec 11 části šesté daného zákona, jímž bylo ustanovení ZKV na konci doplněno větou: \"Ve stejný okamžik zaniká v plném rozsahu povinnost dlužníka plnit závazky vůči věřitelům, kteří nepřihlásili své pohledávky podle nebo .\") účinnosti dnem vyhlášení tohoto zákona, to je dnem 25. 10. 2000. Protože nárok žalobce vůči žalované zanikl s ohledem na znění a skutečnost, že žalobce svou pohledávku vůči žalované, jíž bylo povoleno vyrovnání, do vyrovnání nepřihlásil, nelze učinit závěr, že by odvolací soud věc nesprávně posoudil, pokud žalobu na zaplacení požadované částky zamítl.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelem tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud ČR, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 16. října 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu