Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 321/2021-21
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 061,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 438 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 061,41 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,27 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 438 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 31 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba). Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného a zjištěné informace zaznamenala do karty zákazníka oproti příslušným předloženým dokumentům. Na základě takto zjištěných údajů předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
2. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se zavázal vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s úrokem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč nejpozději do datum. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne datum, přičemž vrátil pouze 4 500 Kč. Tato úhrada byla započtena ve výši 3 433,36 Kč na úrok a ve výši 1 066,64 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z důvodu prodlení žalovaného požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 35 500 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, neuhrazených poplatků v celkové výši 11 500 Kč a účtovaného navýšení. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ani po postoupení pohledávky žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobkyně se žalobou domáhá úhrady pouze dlužné jistiny a poplatků (tj. bez navýšení požadovaného předchůdkyní žalobkyně).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci neměli ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalovanému byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 4 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, celkem tedy částku 36 000 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 600 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě ve výši 19,27 % ročně po celou dobu trvání závazku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s předžalobní výzvou ze dne datum. Oznámením o postoupení pohledávky byl žalovaný informován o postoupení pohledávky z předmětné smlouvy na žalobkyni a vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 35 500 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu (dle podacího lístku byl dopis žalovanému odeslán dne datum). Skutečnost, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek. Z těchto listinných důkazů pak vyplývá, že pohledávka byla postoupena s účinností ke dni datum. Z předžalobní upomínky a podacího lístku soud dále zjistil, že žalovaný dluh i přes předchozí výzvu neuhradil. Svůj dluh splnil jen částečně, když zaplatil 4 500 Kč. Dluh žalovaného je pak tvořen neuhrazenou jistinou ve výši 20 000 Kč a neuhrazenými souvisejícími úhradami. Žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dluhu nejpozději do datum, ale ani v té nic neuhradil.
5. K prokázání tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně ověřena, žalobkyně předložila kartu zákazníka (fakticky žádost o úvěr). Tato karta byla oběma smluvními stranami podepsaná dne datum. Z karty soud zjistil, že obsahuje základní informace o poměrech žalovaného, které žalovaný při žádosti sdělil. Bylo uvedeno, že v době žádosti o úvěr byl žalovaný rozvedený, jeho nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské, neměl ani jedno nezaopatřené dítě a žil sám v nájmu. Z karty bylo dále zjištěno, že žalovaný měl příjem z hlavního pracovního poměru ve výši 24 000 Kč čistého měsíčně. Zaměstnání žalovaného a výše jeho příjmu bylo předchůdkyní žalobkyně ověřeno osobně, a dále osvědčeno oproti předložené pracovní smlouvě a výplatním páskám. Tento příjem byl jediným příjmem žalovaného. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo v kartě uvedeno, že je tvoří výdaje na bydlení (nájem) ve výši 6 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Druh bydlení žalovaného a výši nájmu předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti nájemní smlouvě. Do výdajů žalovaného byly zahrnuty i měsíční splátky jiného úvěru žalovaného u předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 500 Kč s tím, že celková výše úvěru činila 32 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 9 000 Kč, který považovala za zůstatek dostatečný pro splácení sjednaných splátek.
6. Soud má za to, že výše uvedeným postupem předchůdkyně žalobkyně zjistila veškeré relevantní údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které by byly způsobilé omezit či vyloučit jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému postupovala dostatečně pečlivě a obezřetně, když si údaje uvedené žalovaným řádně ověřila a všechny informace hodnotila ve vzájemné souvislosti. Zjištěné poměry žalovaného tedy v době uzavírání předmětné smlouvy nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se věřitelem rozumí poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru se poskytovatelem rozumí ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Soud posoudil závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z. Na tento závazkový vztah soud aplikoval kromě obecných ustanovení také shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva neplatná.
13. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně řádně splnila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, a že řádně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud má současně za prokázané, že byly splněny požadavky kladené zákonem o spotřebitelském úvěru na ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Ve vztahu k této povinnosti má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně postupovala s takovou odbornou péčí, kterou by po ní bylo možné s ohledem na osobu žalovaného (zejména jeho nejvyšší dosažené vzdělání) požadovat. Pokud jde o závazek žalovaného, soud je přesvědčen, že mu v jeho splnění nebránily žádné objektivní překážky. Pokud tedy žalovaný nevrátil předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně platně sjednaných souvisejících plateb, porušil tím své smluvní povinnosti. Dosud neuhrazené plnění tak žalobkyni náleží v plném rozsahu. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni částku 39 061,41 Kč sestávající z požadované dlužné částky 31 500 Kč, smluvního úroku žalobkyní kapitalizovaného za období od datum do datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do postoupení pohledávky) na částku 4 978,08 Kč a úroku z prodlení žalobkyní kapitalizovaného za stejné období na částku 2 583,33 Kč. Soud dále přiznal žalobkyni úrok ve smluvené výši 19,27 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 20 000 Kč od datum (tj. ode dne následujícího po postoupení pohledávky) do zaplacení a za stejné období také z důvodu prodlení žalovaného se splněním svého závazku dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění neshledal důvody.
14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzvy) ve výši 3x 500 Kč podle § 8 odst. 1 , § 14b bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále žalobkyni náleží třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 260 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 3 438 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.