Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1240/2006

U S N E S E N Í

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. , bylo podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného Ing. J. V. proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. . Krajský soud v Brně takto rozhodl proto, že blanketárně podané odvolání obviněný nezdůvodnil ve lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o odmítnutí odvolání napadl z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vytkl, že pro odmítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Poukázal na to, že Krajský soud v Brně k projednání odvolání původně nařídil na 18. 5. 2006 veřejné zasedání, které přeložil na 1. 6. 2006. Dále obviněný uvedl, že vzhledem k dovolené svého obhájce požádal o odročení veřejného zasedání, na což Krajský soud v Brně nereagoval a dne 1. 6. 2006 rozhodl v neveřejném zasedání o odmítnutí odvolání. Obviněný vyjádřil názor, že pokud Krajský soud v Brně dvakrát nařídil veřejné zasedání, nemohlo dojít k zákonnému odmítnutí odvolání v neveřejném zasedání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil úvahy Krajského soudu v Brně v odůvodnění napadeného usnesení za nepřezkoumatelné a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči podal zvolený obhájce za obviněného odvolání, které bylo obsahem jeho podání ze dne 15. 3. 2006. Odvolání bylo podáno blankerátně a nebylo v něm uvedeno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo předcházejícímu řízení. Takto podané odvolání tedy nesplňovalo náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř.

Předseda senátu Okresního soudu v Třebíči proto podle § 251 odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce k odstranění těchto vad odvolání, stanovil mu lhůtu pěti dnů od doručení výzvy a upozornil ho, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Výzva byla obhájci doručena dne 30. 3. 2006 tak, že příslušnou zásilku převzal jeho zaměstnanec (koncipient).

Pětidenní lhůta stanovená podle § 251 odst. 1 tr. ř. uplynula dne 4. 4. 2006. Obhájce odstranil vady odvolání podáním, které bylo odevzdáno v podatelně Okresního soudu v Třebíči dne 5. 4. 2006. Poté Okresní soud v Třebíči předložil věc Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.

Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání na 18. 5. 2006, avšak pak přeložil termín veřejného zasedání na 1. 6. 2006. Podáním, které Krajskému soudu v Brně došlo dne 25. 5. 2006, obhájce požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu zahraniční dovolené od 25. 5. do 4. 6. 2006. Veřejné zasedání dne 1. 6. 2006 bylo zahájeno, přičemž po zjištění, že se nedostavil obviněný a patrně ani obhájce (v protokole je v kolonce „Obhájce“ uvedeno jméno obhájce bez dalšího údaje o tom, zda je či není přítomen), vyhlásil předseda senátu Krajského soudu v Brně usnesení, že „věc se k rozhodnutí překládá do neveřejného zasedání“. Téhož dne bylo konáno neveřejné zasedání, v němž Krajský soud v Brně vydal napadené usnesení.

Tím, že Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání, byť přeložil jeho termín, dal v podstatě najevo, že odvolání hodlá meritorně projednat. Přeložení věci k rozhodnutí do neveřejného zasedání jako reakce na to, že se obhájce omluvil z účasti ve veřejném zasedání a požádal o jeho odročení, vzbuzuje pochybnost z toho hlediska, že Krajský soud v Brně se jen uchýlil k snadnému vyřízení věci takovou formou jednání, při které k rozhodnutí nepotřeboval přítomnost obviněného a obhájce.

Z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá žádné vysvětlení postupu spočívajícího v tom, že bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ačkoli původně bylo nařízeno veřejné zasedání. Zároveň je nutno konstatovat, že podstatná část odůvodnění napadeného usnesení vůbec neodpovídá skutečnému průběhu řízení, jak je patrný z obsahu spisu. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení na adresu obviněného uvedl: „Přesto, že byl soudem vyzván k doplnění odvolání, takto neučinil a proto v souladu s ust. § 251 odst. 2 tr. ř. mu byl ustanoven obhájce k sepisu odvolání a tento obhájce byl taktéž řádně poučen o lhůtě, ve které je třeba odůvodnění odvolání odeslat soudu, a následcích, které budou plynout z nedodržení zákonné pětidenní lhůty.“ Z obsahu spisu, tak jak je v něm zachycen průběh řízení, vůbec nevyplývá, že by obviněnému byl ustanoven obhájce za účelem sepisu odvolání, resp. jeho odůvodnění či jiného doplnění. Obviněný si již v přípravném řízení jako obhájce zvolil Mgr. K. N. Tento obhájce za obviněného podal blanketární odvolání, tohoto obhájce předseda senátu Okresního soudu v Třebíči vyzval k odstranění vad odvolání a tento obhájce učinil za obviněného podání, jímž odvolání doplnil.

Ještě závažnější však je to, že obstát nemůže výrok napadeného usnesení. Krajský soud v Brně odmítnutí odvolání odůvodnil pouze tím, že „lhůta k odůvodnění odvolání nebyla dodržena“. K tomu je potřebné poznamenat, že podle § 253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že důvodem odmítnutí jsou nedostatky v obsahu odvolání a nikoli nedodržení lhůty k odůvodnění odvolání.

I když to v napadeném usnesení výslovně neuvedl, vycházel Krajský soud v Brně patrně z názoru, že lhůta stanovená podle tr. ř. k odstranění vad odvolání je propadnou lhůtou, po jejímž uplynutí je případné odstranění vad již neúčinné. Tento právní názor byl také vyjádřen v rozhodnutí č. rozh. tr. Senát Nejvyššího soudu se s ním neztotožňuje a považuje ho za překonaný se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. .

Za podstatné pokládá Nejvyšší soud to, že Krajskému soudu v Brně byla věc předložena k rozhodnutí za situace, kdy doplnění odvolání již bylo obsaženo ve spise a kdy je tento soud měl k dispozici. Účelem ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř., § 251 odst. 1 tr. ř., § 253 odst. 3 tr. ř., pokud jde o lhůtu k odstranění vad odvolání, je zabránit zbytečným průtahům v řízení o odvolání. Tento cíl je sám o sobě opodstatněný, avšak jeho dosažení nesmí být popřením smyslu odvolání, jímž je garantována dvojinstančnost řízení jako jeden z atributů spravedlivého procesu. Požadavek rychlosti řízení i požadavek dvojinstančnosti řízení jsou oba součástí práva na spravedlivý proces. V jejich vzájemném poměru proto musí být rovnováha, což ve vztahu k posuzovanému případu znamená, že požadavek na rychlost řízení nelze uplatňovat tak, aby tím byl popřen smysl samotného institutu odvolání.

Právě takovým způsobem Krajský soud v Brně rozhodl, pokud odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl bez meritorního přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Třebíči. Krajský soud v Brně tím obviněnému odňal právo na přístup k druhé instanci, zbavil řízení charakteru řízení dvojinstančního a zasáhl tak do práva obviněného na spravedlivý proces. Za stavu, kdy věc byla Krajskému soudu v Brně předložena s doplněným odvoláním obviněného, kdy tento soud nařídil veřejné zasedání a kdy obviněný mohl očekávat, že o jeho odvolání bude meritorně rozhodnuto, byl postup Krajského soudu v Brně projevem čistého formalismu, který s otázkou rychlosti řízení ve skutečnosti neměl nic společného, neměl z tohoto hlediska žádný význam, znamenal jen snadnější způsob vyřízení věci a dostal se do rozporu s jiným, a to velmi významným, kritériem spravedlivého procesu.

Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pro odmítnutí odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Brně o odvolání obviněného znovu rozhodne, přičemž v otázce aplikace ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř. se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec