Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 39/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
2. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného a žalobkyně
oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
o vydání věci příp. zaplacení částky 110 000 Kč a vydání bezdůvodného obohacení 35 000 Kč měsíčně
takto:
I. Žaloba na uložení povinnosti žalovaným vydat žalobkyni osobní automobil
tov. zn. Volvo XC 90 D5, registrační značka, VIN kód, eventuálně zaplatit žalobkyni částku 110 000 Kč, a dále 35 000 Kč měsíčně od dubna 2019 do vydání vozidla či do zaplacení částky 110 000 Kč, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 39 349 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných, Mgr. jméno příjmení, PhD.
Odůvodnění:
I. Žaloba na uložení povinnosti žalovaným vydat žalobkyni osobní automobil tov. zn. Volvo XC 90 D5, [registrační značka], [VIN kód], eventuálně zaplatit žalobkyni částku 110 000 Kč, a dále 35 000 Kč měsíčně od dubna 2019 do vydání vozidla či do zaplacení částky 110 000 Kč, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 39 349 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných, Mgr. [jméno] [příjmení], PhD.
1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovaným bylo uloženo vydat žalobkyni vozidlo Volvo XC 90 D5 specifikované ve výrokové části tohoto rozsudku, eventuálně zaplatit žalobkyni částku 110 000 Kč představující hodnotu tohoto vozidla, a dále zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč měsíčně za každý měsíc od dubna 2019 do vydání vozidla, respektive zaplacení částky 110 000 Kč jako náhradu za neoprávněné užívání předmětného vozidla. Žalobu odůvodnila takto: Žalobkyně byla vlastníkem předmětného vozidla Volvo. Toto vozidlo si koupila v únoru 2019 od prodávajícího jméno příjmení. V té době žila ve společné domácnosti se žalovaným číslo. Dne 19. 4. 2019 byla žalobkyně zadržena policií v Rakousku a následně nastoupila do výkonu trestu, z nějž byla propuštěna po necelých dvou letech. V době, kdy byla policií zadržena, zůstala u žalovaného číslo v jeho bytě složka s jejími dokumenty a mimo jiné i s kupní smlouvou k předmětnému vozidlu. Tyto dokumenty již nikdy nedostala. V technickém průkazu k vozidlu Volvo XC 90 byla zapsána jako jeho držitel. Žalobkyně chtěla, aby po dobu, kdy bude ve výkonu trestu, měla vozidlo k dispozici její matka jméno příjmení. Po zadržení žalobkyně bylo předmětné vozidlo odvezeno policií na záchytné parkoviště u obec. Žalobkyně chtěla, aby její matka vozidlo vyzvedla. Došlo však k tomu, že někdy v květnu 2019 bylo vozidlo policií vydáno žalovanému číslo. Žalobkyně zároveň chtěla, aby předmětné vozidlo bylo v evidenci vozidel převedeno na její matku. Proto za účelem vyřízení převodu vozidla poslala z Rakouska plnou moc. Žalovaní se jí následně telefonicky ozvali s tím, že vozidlo půjdou s matkou žalobkyně přehlásit. Matku však odvezli na jiný dopravní inspektorát, než na který chtěla jít. Matka žalobkyně na dopravním inspektorátu podepsala nějaké listiny; žalobkyně má za to, že matka nevěděla, co podepisuje. Žalovaní následně matce žalobkyně sdělili, že jí vozidlo nevydají a že zůstane u nich. Následně došlo k převedení vozidla na žalovaného číslo to bylo patrně 17. 7. 2019. Matka žalobkyně chtěla následně společně se synem žalobkyně auto vyzvednout, bylo jim ale vyhrožováno textovými zprávami. Žalobkyně své auto již neviděla, resp. viděla jej pouze na facebooku, kde je s ním žalovaný číslo vyfocen na fotografii z 10. 8. 2019. Žalobkyně je přesvědčena, že se po právu domáhá vydání předmětného vozidla, neboť se ze strany žalovaných cítí být podvedena. Žalovaní podvedli její starou matku při uskutečnění převodu předmětného vozidla. Matka v jejich přítomnosti podepsala listiny na dopravním inspektorátu a žalovanými jí bylo přislíbeno, že vozidlo žalobkyni vrátí, poté co bude propuštěna z vězení. Žalobkyně vedle toho žalovaného číslo delší dobu živila a platí za něj 7 exekucí. Je přesvědčena, že má právo na vrácení vozidla i za situace, kdy došlo k převodu vozidla na její matku, a to z toho důvodu, že i její matka se cítí být podvedena.
2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Žalovaný číslo připustil, že a pomohl provést převod vozidla z žalobkyně na paní jméno příjmení. Bylo to v době, kdy žalovaný číslo pracoval v Německu. Rozhodně paní příjmení k ničemu nepřesvědčoval. příjmení příjmení věděla o, co se jedná. S celou věcí nechtěla nic mít a nechápala, proč ji do toho žalobkyně zatahuje. Protože plná moc byla udělena k převodu na paní příjmení, byl proveden nejprve převod vozidla na paní příjmení a následně další převod na žalovaného číslo. Žalovaný číslo potvrdil, že s žalobkyní žil v partnerském vztahu, a to až do 19. 4. 2019, kdy byla zadržena. Předmětné vozidlo skutečně vyzvedl a z policejního skladu, a to na základě dopisu jméno příjmení, syna žalobkyně, že si může vozidlo vyzvednout. Následně se na něj obrátila matka žalobkyně, paní příjmení, s tím, že by vozidlo mělo být přepsáno na ni. Říkala, že s tím autem nechce mít nic společného. Žalovaný číslo proto nabídl paní příjmení, že vozidlo je bude přepsáno na něj či bratra. Na dopravním inspektorátu byl s paní příjmení žalovaný číslo na nějž nakonec bylo vozidlo přepsáno. Vozidlo se od té doby nachází u žalovaného číslo. S vydáním vozidla žalobkyni žalovaný číslo nesouhlasí, neboť v mezidobí do auta investoval. Navíc mu žalobkyně zanechala dluhy a mimo jiné žalovaný číslo platí měsíčně částku 1 000 Kč za garáž, kde jsou uskladněny věci žalobkyně, které si nevyzvedla.
3. V závěrečném návrhu oba žalovaní navrhli, aby žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně. Argumentovali, že i v případě, že by se prokázala veškerá tvrzení žalobkyně, k žalobou uplatněnému nároku není žalobkyně aktivně legitimovaná.
4. Na základě listiny označené jako plná moc (č. l. 12 – 14 soudního spisu) bylo prokázáno, že žalobkyně zmocnila jméno příjmení„ k přepisu mého automobilu značky Volvo XC 90, registrační značka na její osobu“. Dále v plné moci uvedla, že„ nově bude majitelem automobilu Volvo XC 90, registrační značka paní jméno příjmení“. Tato plná moc datovaná 6. 6. 2019 je vyhotovena v českém a v německém jazyce a podpis na ní je ověřen ověřovacím oddělením Okresního soudu anonymizována tři slova), Rakousko, a dále je opatřena vyšším ověřením (Apostille) vydaným téhož dne (6. 6. 2019) prezidentkou příjmení soudu anonymizováno (Die anonymizováno des anonymizována dvě slova), Rakousko.
5. Na základě dvou žádostí o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla (č. l. 15 - 16 a č. l. 17 - 18 soudního spisu) bylo prokázáno, že dne 15. 8. 2019 došlo on před Magistrátem hlavního města Prahy postupně ke dvěma převodům vozidla identifikačního čísla VIN kód, registrační značka. V případě prvního převodu se jednalo o změnu vlastníka i provozovatele vozidla z dosavadního vlastníka, kterým byla žalobkyně, na nového vlastníka, kterým byla paní jméno příjmení, rodné číslo, bytem adresa, obec a číslo. Žádost byla podepsána jméno příjmení jako zmocněnkyní dosavadního vlastníka vozidla a zároveň jméno příjmení jako novým vlastníkem vozidla. Z této žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla zároveň vyplývá, že osvědčení o registraci v souvislosti s touto změnou nebylo vystaveno, neboť následuje další převod. Z druhé žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla bylo zjištěno, že totéž vozidlo, tedy vozidlo identifikačního čísla VIN kód, registrační značka, bylo téhož dne, tj. 15. 8. 2019 převedeno, a to pokud jde o vlastníka i provozovatele vozidla, z dosavadního vlastníka jméno příjmení, rodné číslo, bytem adresa, obec a číslo, na žalovaného číslo.
6. Z vyrozumění Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, číslo jednací (č. l. 11 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobkyni bylo dne 20. 9. 2019 do Vazební věznice Praha – Pankrác sděleno k jejím podáním ze dne 7. 7. 2019 a 23. 7. 2019 označeným jako„ příjmení jméno příjmení jméno příjmení jméno“ sděleno, že předmětné vozidlo Volvo XC 90, registrační značka, rok výroby 2003, nebylo a není neoprávněně užíváno jakoukoliv osobou a současně, že se tohoto vozidla neoprávněně nezmocnila jakákoliv osoba. Dalším vyrozuměním ze dne 26. 9. 2019 (č. l. 10 soudního spisu) byla žalobkyně Policií ČR vyrozuměna o tom, že ve věci jejího trestního oznámení týkajícího se údajného odcizení vozidla Volvo XC 90, registrační značka bylo rozhodnuto 20. 9. 2019. Z tohoto důvodu byl zaslaný spisový materiál uložen na příslušném oddělení policie ad acta k dalšímu případnému využití.
7. Žádosti o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla předložené žalobkyní se shodují se žádostmi, které byly soudu poskytnuty Magistrátem hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností (č.l. 93 – 98 soudního spisu). Ze zprávy oddělení evidence motorových a přípojných vozidel a odbavování občanů tohoto úřadu (č. l. 90 soudního spisu) bylo zjištěno, že předmětné vozidlo Volvo XC 90 D5 registrační značka bylo dne 19. 2. 2019 převedeno z provozovatele-vlastníka jméno příjmení na žalobkyni, následně dne 15. 8. 2019 na jméno příjmení (přičemž převod byl uskutečněn na základě plné moci), a dále téhož dne, tedy 15. 8. 2019, na žalovaného číslo. Dne 15. 8. 2019 byly u vozidla provedeny dvě evidenční změny (převody) současně s vystavením duplikátu technického průkazu. Magistrát hl. m. Prahy dále ve zprávě poukazuje na to, že zákon neukládá provozovatelům resp. vlastníkům vozidel povinnost předkládat s žádostí o převod doklady o nabytí vozidla, tzn. že o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla požádá dosavadní provozovatel resp. vlastník vozidla společně s nabyvatelem vozidla na základě předložení společné žádosti (současně s předložením dalších zákonem stanovených dokladů), přičemž registračnímu úřadu nedokládá důvody požadovaných změn.
8. Na základě provedeného dokazování tak jak bylo výše popsáno učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně byla od 19. 2. 2019 vlastníkem a držitelem předmětného vozidla Volvo XC 90. V souvislosti se svým zatčením a navazujícím výkonem trestu odnětí svobody se rozhodla převést vozidlo na svou matku jméno příjmení. Zatím účelem zmocnila dne 6. 6. 2019 jméno příjmení k provedení převodu vozidla na u úřadu příslušného pro evidenci motorových vozidel na osobu jméno příjmení, přičemž v plné moci uvedla, že jméno příjmení bude nově majitelem předmětného vozidla. Dne 15. 8. 2019 došlo na odboru dopravněsprávních činností Magistrátu hl. m. Prahy k zápisu změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla na paní jméno příjmení. Po uskutečnění zápisu této změny došlo ještě téhož dne k zápisu další změny vlastníka a provozovatele vozidla z paní jméno příjmení na žalovaného číslo. Žalovaný číslo je do současné doby je evidován jako vlastník a držitel předmětného vozidla, přičemž mezi účastníky řízení je nesporné, že předmětné vozidlo užívá žalovaný č 2.
9. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. V projednávané věci se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovaným vydat žalobkyni předmětné vozidlo Volvo XC 90 D5 eventuálně částku 110 000 Kč představující hodnotu tohoto vozidla a dále částku 35 000 Kč měsíčně za období od dubna 2019 dne okamžiku vydání vozidla či zaplacení částky 110 000 Kč z titulu náhrady za neoprávněné užívání předmětného vozidla.
13. Soud vycházel z toho, že v žalobě žalobkyně je kombinován eventuální a kumulativní žalobní petit, kdy žalobkyně se první části žalobního petitu domáhá vydání vozidla případně ekvivalentu tohoto vozidla vyjádřeného finanční částkou a vedle toho druhou částí žalobního petitu náhrady za neoprávněné užívání vozidla, kterou ocenila částkou 35 000 Kč měsíčně, a která představuje žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. V případě první části žalobního petitu jde o petit eventuální.
14. Žaloba na vydání věci (reivindikační žaloba) je instrumentem, kterým se lze domáhat ochrany vlastnického práva proti tomu, kdo do něj zasazuje tím, že věc neprávem zadržuje. Žalobcem je vlastník věci (případně řádný a poctivý držitel věci).
15. Druhá část žalobního petitu (zaplacení náhrady za neoprávněné užívání vozidla v období od měsíce dubna 2019) představuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo protiprávním užíváním cizí hodnoty. Tento nárok může uplatnit osoba označená ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako„ ochuzený“, což je ten, na jehož úkor bylo obohacení získáno.
16. Žalobkyně v projednávané věci neprokázala (ba ani netvrdila) že jí svědčí vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Obsah jejích tvrzení o této skutečnosti přitom zcela koresponduje s obsahem plné moci, kterou udělila dne 6. 6. 2019 k realizaci převodu vozidla, v níž se výslovně uvádí, že„ nově bude jméno příjmení majitelem předmětného vozidla“. Tomu zcela odpovídá zápis změny vlastníka a provozovatele silničního vozidla, k němuž dne 15. 8. 2019 došlo. Skutečnost, že vlastníkem (a provozovatelem) vozidla se stala paní jméno příjmení, představuje tzv. nedostatek aktivní věcná legitimace jak k žalobě na vydání vozidla (či zaplacení finanční částky odpovídající jeho hodnotě) tak i k žalobě na vydání bezdůvodného obohacení. Tento nedostatek nebyl odstraněn ani po výzvě ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kterou byla v průběhu řízení žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení, a k níž žalobkyně doplnila, že ona i její matka se cítí být jednáním žalovaných, v jehož důsledku bylo vozidlo převedeno na žalovaného číslo podvedeny. Toto přesvědčení žalobkyně její aktivní legitimaci k žalobou uplatněným nárokům nezakládá a ani není způsobilé k jejímu založení. Jinými slovy řešeno žalobkyni za této situace nesvědčí právo domáhat se vydání předmětného vozidla (a tedy ani finančního ekvivalentu jeho hodnoty) a rovněž ani právo na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout protiprávním užíváním tohoto vozidla.
17. Na tomto závěru by nemohly nic změnit ani žalobkyní navržené další důkazy (výslech její matky a dalších dvou svědků jakož i doklady k exekucím, které dle svých tvrzení za žalovaného číslo platí); proto je soud neprováděl.
18. Se zřetelem k výše popsaným závěrům nemohl soud o žalobě rozhodnout jinak než ji v celém rozsahu zamítnout.
19. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudní ho řádu (dále jen o. s. ř.). Žalovaní byli v řízení procesně zcela úspěšní a náleží jim proto právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k bránění jejich práva. Žalovaní tyto náklady vyčíslili částkou 34 228,50 u každého z nich, tj. celkem částkou 68 457 Kč celkem. Z celkové výše nákladů řízení činí odměna za právní zastoupení při poskytnutých 2,5 úkonech právní služby částku 26 200 Kč u každého z žalovaných (bez daně z přidané hodnoty). Při vyčíslení odměny za 1 úkon právní služby vycházeli žalovaní ze součtu tarifních hodnot 110 000 Kč (hodnota předmětného vozidla) a částky 1 195 000 Kč (odpovídající pětinásobku ročního plnění vypočteného z uplatněného nároku na zaplacení částky 35 000 Kč měsíčně) a odměnu za právní zastoupení za jeden úkon právní služby vyčíslili částkou 10 480 Kč u každého žalovaného.
20. Soud přezkoumal takto vyčíslená náklady řízení žalovaných a uzavřel, že přiznání náhrady nákladů v plné výši by se v projednávané věci jevilo jako nepřiměřená tvrdost, a že je z tohoto důvodu na místě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., neboť zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud výjimečně nemusí přiznat náhradu nákladů řízení zčásti přiznat. Tyto důvody shledal soud ve skutečnosti, že žalobkyně v době podání žaloby byla značně omezená v možnostech právního poradenství ohledně podávané žaloby, neboť se v době jejího podání nacházela ve výkonu trestu odnětí svobody. Koncipování žaloby (a zejména rozsah žalobou uplatněných nároků) je přitom naprosto zásadní pro výši nákladů řízení, které v zahájeném řízení vzniknou. Sociální poměry žalobkyně v době zahájení řízení byly soudem vyhodnoceny jako odůvodňující přiznat osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (Tato skutečnost je však pro rozhodnutí o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. irelevantní). Soud za této situace vyhodnotil jako adekvátní nepřiznání náhrady nákladů řízení v plné výši konkrétně tak, že při vyčíslení odměny za jeden úkon právní služby nevycházel v případě tarifní hodnoty u druhého nároku kumulativního petitu žaloby z kapitalizované částky (pětinásobek ročního plnění vypočtený z částky 35 000 Kč), a to i z toho důvodu, že právě kapitalizováním nároku na opětující se plnění dochází ve svém důsledku k vyčíslení nákladů řízení na takovou výši, kterou soud shledává nepřiměřeně tvrdou. Soud z těchto důvodů vycházel ze sumy tarifních hodnot 145 000 Kč (110 000 Kč a 35 000 Kč), čemuž ve smyslu § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) odpovídá odměna za jeden úkon právní služby ve výši 6 900 Kč, resp. ve výši 5 520 Kč za zastupování každého z žalovaných společným úkonem právní služby. Soud dále uzavřel, že nepřiznání náhrady nákladů řízení v plné výši resp. její omezení způsobem popsaným výše, tj. přiznáním odměny ve výši 11 040 Kč za jeden úkon právní služby při společném zastupování obou žalovaných nepředstavuje při současném zohlednění okolností řízení (rozsah řízení s ohledem na závěr o základu nároku, na jehož základě byla žaloba zamítnuta) nepřípustný zásah do majetkové sféry žalovaných.
21. Náklady řízení žalovaných, jejichž náhrada byla žalobkyni uložena, jsou tak tvořeny těmito dílčími položkami:
-) odměna za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a zastupování při ústním jednání dne 26. 11. 2021 - § 11 odst. 1 písm. a/, g/ advokátního tarifu po 5 520 Kč za každého z žalovaných (7 odst. 1, § 12 odst. 4 advokátního tarifu),
-) odměna za zastupování při jednání dne 5. 11. 2021, při kterém nebylo jednáno ve věci samé ve výši poloviční odměny za jeden úkon právní služby – u každého z žalovaných ve výši 2 760 Kč (§ 11 odst. 1 písm. f/, odst. 3, § 12 odst. 4 advokátního tarifu),
-) náhrada hotových výdajů v rozsahu 3 režijních paušálů po 300 Kč u každého z žalovaných (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu),
-) náhrada hotových výdajů žalovaných vzniklých v době před vznikem jejich právního zastoupení v rozsahu 3 režijních paušálů po 300 Kč celkem za oba žalované (vyjádření žalovaného číslo k žalobě a účast žalovaných při ústním jednání konaném dne 10. 9. 2021,
-) cestovné ke dvěma jednáním soudu (5. 11. 2021 a 26. 11. 2021) vozidlem BMW 525d na trase obec – obec a zpět, celkem při každém jednání 120 km po 788 Kč, vypočtená z průměrné spotřeby paliva 8 l /100 km podle ustanovení o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách (§ 157, 158 zákona č. 262/2006 Sb.) při ceně paliva stanovené pro účel výpočtů náhrad obecně závazným předpisem,
-) náhrada za promeškaný čas cestou k jednání soudu v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč při každé cestě k soudu (tj. celkem 8 půlhodin).
Právní zástupce žalovaných doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a požádal, aby mu z odměny za zastupování a z přiznaných náhrad byla rovněž přisouzena daň z přidané hodnoty. V souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. vyhověl soud požadavku žalobce a zvýšil výše specifikované náklady řízení o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, což představuje částku 6 672,96 Kč (Daň z přidané hodnoty nebyla vyčíslena z částky 900 Kč představující náhradu hotových výdajů žalovaných vzniklých žalovaným v období před jejich právním zastoupením).
22. K náhradě nákladů řízení v celkové výši 39 349 Kč (po zaokrouhlení vyčíslené výše 39 348,96 Kč) byla rovněž stanovena obecná lhůta (§ 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř.) a zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).