Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 149/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zaplacení 73 366,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 481,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje 25. dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba o zaplacení částky 14 885,24 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 885,24 Kč od 27. 1. 2021, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 920 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje 25. dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 58 481,67 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27. 1. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 700 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje 25. dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek. II. Žaloba o zaplacení částky 14 885,24 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 885,24 Kč od 27. 1. 2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 920 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje 25. dnem kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, to vše po ztrátou výhody splátek.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 2. 2021 domáhá zaplacení částky ve výši 73 366,91 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovanou Smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo současně Dispozici, v níž byl mezi účastníky sjednán úvěrový rámec včetně obchodního úroku. Žalovaná průběžně čerpala finanční prostředky výběry z bankomatu či formou platby u jednotlivých obchodníků. Žalovaná se zavázala úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami ve výši procento z částky čerpaného úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou řádně posoudila její schopnost splácet úvěr, a to podle informací sdělených žalovanou při osobním pohovoru a dále náhledem do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Protože žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, neboť byla v prodlení se splácením, prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 31. 8. 2020. K tomuto dni činil dluh žalované na jistině 69 953,65 Kč. Žalobkyně požadovala rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny ve výši 2 118,54 Kč, úrok z prodlení z dlužného obchodního úroku ve výši 57,76 Kč, poplatek za odeslání upomínky ve výši 336,96 Kč a poplatek za přečerpání úvěru ve výši 900 Kč.
2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že si s tehdejším přítelem vyřídili u žalobkyně kreditní kartu s limitem 30 000 Kč, u níž činila měsíční splátka kolem 2 000 Kč. V době stanovení splátky však již s přítelem nežila a bydlela sama, a tehdy zjistila, že není schopna úvěr splácet, protože po odečtení plateb z výplaty byla v mínusu. Přítel jí i přes svůj slib ničeho neplatil. Žalovaná dále uvedla, že je v pracovní neschopnosti kvůli svému těhotenství, požádala tak o splátkový kalendář s ohledem na svoji současnou finanční situaci.
3. Žalobkyně v reakci na žádost žalované navrhla vydání rozsudku pro uznání s tím, aby byla žalované uložena povinnost uhradit jí dluh v 36 pravidelných měsíčních splátkách. Usnesením soudu č.j. 10C 149/2021-50 ze dne 11.11.2021 byl návrh žalobkyně pro nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání zamítnut.
4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
6. V Žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 8. 1. 2020 žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije v pronajatém domě/bytě, zaměstnána je jako účetní u právnická osoba právnická osoba, na dobu určitou od května 2019 do května 2020 s průměrným čistým měsíčním výdělkem ve výši 26 870 Kč. Celkový příjem domácnosti pak činil 51 000 Kč, přičemž v žádosti byl uveden jeden zdrojů příjmu. U položky ostatní nezbytné měsíční náklady bylo uvedeno 0 Kč, a stejně jako u položky jiné měsíční splátky, kde bylo uvedeno 0 Kč. S žádostí nebyl žalovanou předložen doklad o příjmu.
7. Ze žalobkyní předloženého scanu tabulky CNCB - Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a právnická osoba bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni měsíčně splácela celkem 2 899,26 Kč a a třetím osobám 4 618 Kč.
8. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo ze dne 8.1.2020, Dispozic k této smlouvě, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ve spojení s Produktovými podmínkami a Sazebníkem poplatků soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru poskytnutého prostřednictvím kreditní karty banky příjmení příjmení s úvěrovým rámcem 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 22,99 % ročně a poplatky (za vedení karty, výběry z bankomatu, náklady na předávání výpisu apod.). Celý úvěr se žalovaná dále zavázala hradit žalobkyni v minimálních měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky vždy nejpozději do data splatnosti uvedeným ve výpise. Poplatek za přečerpání úvěrového rámce činil 300 Kč a v případě prodlení splátky žalobkyně požadovala poplatek ve výši 600 Kč.
9. Z výpisů ke kreditní kartě za období od ledna 2020 do srpna 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vystavovala pro žalovanou měsíční výpisy ke kreditní kartě, z nichž vyplývá výše aktuálního dluhu, výše poplatků i výše ročního úroku z poskytnutých finančních prostředků. Z platební historie vyplývá, že žalovaná v období od ledna 2020 do dubna 2020 postupně načerpala celkem 74 071,20 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 15 589,53 Kč.
10. Z upomínky a rozhodnutí o zesplatnění ze dne 1. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla v prodlení s úhradou povinných minimálních splátek, a proto žalobkyně ke dni 31. 8. 2020 ukončila smlouvu o úvěru a zesplatnila celou pohledávku ve výši 78 190,61 Kč. Žalobkyně současně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 15. 9. 2020. Odeslání upomínky žalobkyně doložila poštovním podacím archem ze dne 2. 9. 2020.
11. Z výzvy ze dne 1. 2. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.
12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žalovanou odsouhlasené žádosti poskytla žalované finanční prostředky, neboť účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a platbami zboží na prodejním místě, a to v celkové výši 74 071,20 Kč. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 15 589,53 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k jeho zaplacení.
14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 58 481,67 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a si od žalované vyžádala k tomu potřebné podklady. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 7. 5. 2021 vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na základě jí uvedených údajů v žádosti o úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že tyto údaje prověřovala doplňkovou kontrolou v databázi BRKI, NRKI, insolvenčním rejstříku a databázi MV ČR. Žalobkyně argumentovala tím, že při poskytování úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že údaje poskytnuté žalovanou nejsou úplné, přesné a pravdivé. Ze žalobkyní předložené žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru vyplývá, že žalovaná ohledně svých osobních a majetkových poměrů uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, její průměrný měsíční příjem měl činit 26 870 Kč a celkový čistý měsíční příjem při jednom zdroji příjmu 51 000 Kč. Výdaje nebyly uvedeny žádné. K žádosti o úvěr však nebyly žalobkyní tvrzeny ani přiloženy žádné další relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalované, např. pracovní smlouvu osvědčující zda je žalovaná skutečně zaměstnána u právnická osoba právnická osoba a jaký zde má skutečně příjem, kolik činí její další výdaje a zda vlastní nějaké hodnotnější věci. Co tvoří celkový měsíční příjem, žalované rovněž nebylo specifikováno. Navíc z tvrzení žalobkyně a poskytnutých důkazu vyplývá, že žalovaná splácela dříve poskytnuté úvěry ve výši přesahující 7 000 Kč, jak vyplývá ze scanu tabulky CNCB - Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a právnická osoba, přestože v žádosti bylo uvedeno, že nemá žádné měsíční splátky. Stejně tak žalobkyně neprokázala, že se zabývala skutečnými výdaji žalované, a že řádným způsobem porovnala výdaje a příjmy žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
23. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
24. Žalobkyně tak před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o.z. neplatná.
25. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 OZ, neboť měl za to, že ust. § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019- 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.
26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované postupně částku 74 071,20 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná před podáním žaloby průběžně uhradila celkem 15 589,53 Kč, a žalobkyně tak má nárok na bezdůvodné obohacení ve výši 58 481,67 Kč (74 071,20 – 15 589,53), které jí bylo přiznáno společně se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ve výši 8,25 % ročně z částky 58 481,57 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení.
27. S ohledem na to, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu poplatků, obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).
28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 2 848 Kč, odměnu advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 3 980 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 2 696,40 Kč, celkem tak 18 384,40 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 79,7 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 73 366,91 Kč, soud žalobu co do částky 14 885,24 Kč zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 20,3 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 18 384,40 Kč, tedy částku 10 920 Kč, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.
29. Lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř., kdy bylo žalované umožněno splatit dluh ve splátkách podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť s tímto postupem žalobkyně vyslovila souhlas. Žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené, a výpis z centrální evidence obyvatel potvrzuje, že se jí dne 29. 11. 2021 narodilo dítě. Z výdeje dat z registru vozidel vyplývá, že žalovaná nevlastní žádné vozidlo a podle údajů z katastru nemovitostí nevlastní žádnou nemovitost. Soud pak z úřední činnosti zjistil, že proti žalované jsou v současné době vedeny dvě exekuce. Z tohoto důvodu vyhověl její žádosti a dospěl k závěru, že je možné jí umožnit postupné plnění jejího dluhu ve splátkách, kdy výši splátek soud stanovil tak, aby se žalobci jako věřiteli dostalo plného uspokojení jeho pohledávky v přiměřené lhůtě. Za takovou lhůtu lze pak v souladu se soudní praxí považovat období tří let od právní moci rozsudku, jak navrhla žalobkyně. Této lhůtě a celkové výši dlužné částky odpovídají pravidelné měsíční splátky tak, jak ve výrocích tohoto rozsudku uvedeno. Soud tak žalované straně umožnil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. plnění v pravidelných měsíčních splátkách ovšem pod sankcí ztráty výhod splátek. Tato sankce dává žalobkyni možnost v případě, že žalovaná strana poruší svoji povinnost a neuhradí včas byť jedinou ze splátek, vymáhat splnění celého dluhu najednou. Soud doplňuje, že celková výše splátek činí 2 000 Kč, a žalovaná bude tuto částku hradit na účet uvedený v elektronickém návrhu na vydání platebního rozkazu, tj. na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo s tím, že tato částka musí být připsána na účet žalobkyně vždy nejpozději do každého 25. dne v měsíci.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).