Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 271/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 5 712 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 9. 2019 do 8. 11. 2020 v kapitalizované výši 469,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 596,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 7. 9. 2019 do 8. 11. 2020 v kapitalizované výši 469,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 596,49 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 5. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 712 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo to dne datum, resp. datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovanému byly zaslány na jím ve smlouvě uvedený účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutou částku s příslušenstvím ve lhůtě do datum. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, a je proto povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Dne datum původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 4. 12. 2020. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 4 000 Kč na jistině, 0 Kč na úroku, smluvní pokuta činila 1956 Kč a neuhrazené paušální náklady 100 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 4 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 1712 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 8. 11. 2020 ve výši 469,04 Kč a zákonný úrok z prodlení od 21. 11. 2020. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

3. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce i žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne datum, resp. datum s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO uzavřít smlouvu o úvěru číslo v ě uvedli datum splatnosti do datum, resp. do datum a úrok pak 0 Kč, RPSN je uvedeno ve výši 438,3%. Dne datum zaslal předchůdce žalobkyně na účet shodující se se jménem žalovaného platbu ve výši 0,01 Kč. Předchůdce žalobkyně zaslal dále na účet žalovaného dne datum částku ve výši 12 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, v době postoupení vykazoval původní věřitel zaplacení dluh na jistině ve výši 4 000 Kč a úrok 0 Kč, smluvní pokutu ve výši 1956 Kč, celkově tedy nebyla postoupena pohledávka v částce ve výši 6056 Kč. Do doby postoupení tak musela být zaplacena částka 8 000 Kč na jistinu dluhu. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2020, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Upomínky byly žalovanému zasílány dne 24. 6. 2019, 20. 9. 2019 a 16. 10. 2019 původním věřitelem, 7. 12. 2020 žalobkyní a 3. 5. 2021 právním zástupcem žalobkyně.

5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností původního věřitele nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročného úvěru podle ust. účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se o spotřebitelském (úročeném) úvěru. S ohledem na chybějící ujednání stran týkající se úroku (výše úplaty za poskytnutí peněz byla uvedena ve výši 0 Kč a 0%) by přicházelo v úvahu posouzení smlouvy spíše jako smlouvy o zápůjčce dle . Strany uvedené smlouvy zamýšlely s největší pravděpodobností uzavření takového druhu závazku, což je soudem dovozováno z obsahu smlouvy.

6. Soud však dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje jednak z nedodržení podmínek dostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného v době jeho poskytování a dále z neprokázání tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy, resp. akceptace návrhu na uzavření smlouvy.

7. Soud se předně zabýval tím, zda byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že mezi jejím předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, ať by již byla hodnocena jako úvěrová či o zápůjčce. Tvrzení žalobkyně o tom, že smlouva byla uzavřena online způsobem tak, že byly vyplněny na webových stránkách předchůdce žalobkyně určité údaje žalovaného a ten pak v rámci verifikace zaslal platbu na účet předchůdce žalobkyně, nebyla nijak prokázána. Ze skutkových zjištění je naopak patrné, že platba ve výši 0,01Kč byla odeslána předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného stejně jako následně částka 12 000 Kč. Žádné jiné důkazy se k procesu uzavírání smlouvy nevztahují, y – smlouvy jsou nepodepsané.

8. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. V době, kdy měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru ze dne datum, byly navíc peníze již zaslány žalovanému ve výši uvedené v úvěrové smlouvě (12 000 Kč). Smlouva o úvěru ze dne datum, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla uzavřena, což nebylo prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s  zákona o spotřebitelských úvěrech č.

9. Soud dospěl dále k obdobnému závěru i ohledně smlouvy datované dnem datum, neboť ani u této y nebylo dostatečně (resp. vůbec) tvrzeno a prokázáno, jakým způsobem byla uzavřena a zda byly splněny povinnosti poskytovatele úvěru. Od shora uvedeného ji odlišuje jen skutečnost, že peníze byly poskytnuty předchůdcem žalobkyně až poté, kdy byla připsána tzv. verifikační platba. V žalobě zcela chybí dostatečná vysvětlující tvrzení a souvislost mezi oběma smlouvami. Soud proto dospěl i ohledně této y k závěru, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru pro rozpor s  zákona o spotřebitelských úvěrech č.

10. Žalobkyně tedy neprokázala uzavření smlouvy. Žalovanému proto nevznikla jiná povinnost než žalobkyni vrátit poskytnutou částku - jistinu ve výši 12 000 Kč. Soud současně zohlednil skutečnosti, že jistina pohledávky byla postoupena na žalobkyni jen do výše 4 000 Kč a dovodil, že muselo dojít k zániku pohledávky do výše 8 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že nebyl prokázán vznik závazkového vztahu a i pokud by k tomu došlo, jednalo by se p absolutně neplatnou smlouvu, představovalo plnění předchůdce žalobkyně žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí 4 000 Kč.

11. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že peníze byly zaslány na účet žalovaného datum a poprvé byl žalovaný vyzván žalobkyní k vrácení finančních prostředků dne 24. 6. 2019. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 7. 9. 2019 do 8. 11. 2020 v kapitalizované výši 469,04 Kč a od 21. 11. 2020 v procentuální výši do doby zaplacení, soud proto, byť se do prodlení žalovaný dostal již dříve, žalobě v tomto smyslu vyhověl a dřívějším prodlením se nezabýval s tím, že sazba zákonného úroku z prodlení se odvíjí od pravidel, které byly účinné k prvnímu dni prodlení.

12. Obrátila-li se žalobkyně na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení (tedy ohledně smluvní pokuty ve výši 1712 Kč a ohledně paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši 100 Kč), neučinila tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 407,16 Kč, přičemž tato částka představuje 11,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 438 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 949,64 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 596,49 Kč, přičemž tato částka představuje 40,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,03 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 712 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.