Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2176/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10.12. 2004, č.j. –47 (ve znění opravného usnesení ze dne 6.12.2005, č.j. –66), ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 45.000,- Kč, kterou žalobce požadoval na základě tvrzení, že v době od 23.4.2003 do 27.1.2004 nemohl užívat osobní automobil, který byl odtažen, a žalovaná ho protiprávně zadržovala. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil  jen ve výroku o nákladech řízení. Zatímco soud prvního stupně měl za nedůvodný nárok na náhradu škody,  proto, že žalovaná neporušila právní povinnost, tak soud odvolací shledal rozsudek obvodního soudu věcně správným, neboť žalobce neprokázal, že by mu vznikla škoda. Odvolací soud, odkazuje na  ustanovení § 442 odst. 1 obč. zák. a na výklad pojmu škody jako újmy, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřena všeobecným ekvivalentem (penězi), uzavřel, že žalobce požaduje náhradu škody nikoliv skutečné, nýbrž jen hypotetické. Újmu, která mu vznikla tím, že po uvedenou dobu nemohl svůj automobil užívat, žalobce sice vyčíslil ve výši ceny, kterou by zaplatil za půjčení srovnatelného osobního automobilu, avšak automobil si ve skutečnosti nepůjčil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, dovozuje jeho přípustnost pro zásadní význam rozsudku po právní stránce [ ], neboť rozhodnutí odvolacího soudu řeší právní otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a také ji řeší v rozporu s hmotným právem. Dovolatel má za nesprávný závěr soudu prvního stupně a dovozuje, že žalované nevniklo právo věc (žalobcův automobil) zadržet pro neplacení parkovného, neboť vůbec nebyla věřitelem této pohledávky (smlouva o postoupení pohledávky, uzavřená mezi Technickou správou komunikací a žalovanou byla totiž podle žalobce neplatná). Za nesprávný má dovolatel i závěr odvolacího soudu, že neprokázal vznik škody, neboť – jak uvádí v dovolání – není rozhodné, zda si vozidlo skutečně zapůjčil. Dovolatel v této souvislosti dovozuje, že neoprávněným zásahem žalované byl jako vlastník zbaven možnosti věc užívat a držet a nepochybně mu tak vznikla škoda, k jejímuž vyčíslení užil průměrnou cenu půjčovného za srovnatelný automobil, neboť k právu věc držet a užívat je nejbližší právo nájemní. Závěr odvolacího soudu, že mu reálná škoda nevznikla, je podle dovolatele také protiústavní (citován je  nález Ústavního soudu č. 548/1999), jestliže je založen na předpokladu, že „v případě, kdy má být hrazena škoda v penězích, lze uznat prokázání nároku na náhradu škody tehdy, kdy již poškozený prostředky na její odstranění vynaložil“.

Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), v zákonné lhůtě ( ), avšak proti rozhodnutí, proti němuž přípustné není.

Jelikož odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jemuž jiné dřívější rozhodnutí nepředcházelo, může být dovolání přípustné podle jedině za předpokladu, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, tedy jedině prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení o. s. ř, vše za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.

Již odtud plyne, že přípustnost dovolání nelze v dané věci posuzovat z  hlediska dovolatelem užité kritiky právního závěru soudu prvního stupně, že žalované nelze přičíst porušení právní povinnosti; na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu  nespočívá. Odvolací soud totiž měl rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný (neboť žaloba byla zamítnuta) proto že žalobce neprokázal jiný z předpokladů občanskoprávní odpovědnosti, tedy vznik škody.

Zda má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam lze proto zkoumat jen prostřednictvím výhrad, které dovolatel užil ke zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že žalobci škoda nevznikla. Teoretické i judikatorní vymezení pojmu škody v a v občanském právu vůbec, z něhož pravidelně Nejvyšší soud vychází, odvolací soud plně respektoval a ve svém rozhodnutí podal přesný výklad pojmu škody dle ustanovení obč. zák. Tento výklad je zcela v souladu s ustálenou soudní praxí a judikaturou Nejvyššího soudu. Připomenout lze  zejména rozhodnutí publikované pod poř. č. 55 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1971, na jehož závěry Nejvyšší soud pravidelně odkazuje, maje je za výstižné (srov. např. rozsudek z 25.7.2006 , sp. zn.  ). Dovolatel tedy mylně dovozuje (a ostatně nikterak nedokládá) nejednotné posuzování vzniku škody, jako předpokladu občanskoprávní odpovědnosti Nejvyšším soudem.

Jistěže lze  s dovolatelem v rovině teoretické souhlasit, že vlastníku věci, která byla protiprávně zadržována, vznikne – za splnění ostatních předpokladů – právo na náhradu škody, jestliže v důsledku nemožnosti věc užívat dojde k snížení jeho majetkového stavu. O škodu ovšem jde jen tehdy, jestliže takový vlastník v souvislosti s nemožností věc užívat vynaložil peněžní prostředky (jinak se snížil jeho majetkový stav), aby účelu, k němuž obvykle věc užíval, dosáhl jinak. To však žalobce v dané věci neprokázal.

Jestliže se zřetelem k tomu odvolací soud došel  k závěru, že žalobci škoda nevznikla, jde o právní posouzení věci, které nečiní rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným.

Podle ustanovení tudíž dovolání přípustné být nemůže a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle ustanovení a

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty prvé, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Jaroslav B u r e š, v. r.

předseda senátu