Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 344/2021-26

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 3 379,69 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 167,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 167,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 3 379,69 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným elektronicky dne 28. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok ve výši 0,1 % denně, celkem částku 3 211 v 2 splátkách do 28. 6. 2021. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel a dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje hradit částku 3 211 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 168,69 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, dokladu o poskytnutí úvěru, protokolu o podpisu, obchodních podmínek, žádosti, dvou upomínek včetně dokladů o odeslání, občanského průkazu, řidičského průkazu, výpisů z účtu – 3x, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, poslední výzvy, předžalobní upomínky včetně podacího archu a čestného prohlášení.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena prostřednictvím internetu dne 28. 4. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok, celkem částku 3 211 Kč, v 2 splátkách, a to dne 28. 5. 2021 ve výši 1 605,85 Kč (z toho jistina 985,85 Kč) a 28. 6. 2021 ve výši 1 605,59 Kč (z toho jistina 1 014,15 Kč). Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím kódu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na číslo jeho účtu, z nějž přišla ověřovací 1 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 2 000 Kč pod variabilní symbol, což je rodné číslo žalovaného. Z dotazníku žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy 28 000 Kč měsíčně, další příjmy z brigád 8 000 Kč, základní vzdělání, že je svobodný, počet vyživovaných osob 0, nájem v bytě ve vlastnictví jiné osoby, Měsíční výdaje na bydlení, energie, služby 1 000 Kč, Měsíční výdaje na stravu, hygienu a ošacení 1 000 Kč, měsíční výdaje na dopravu 0 Kč, Měsíční výdaje na telefon, internet 500 Kč, Splátky úvěrů, karet 2 000 Kč a jiné výdaje 0 Kč. Žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu, řidičského průkazu, výpisy z účtu za měsíce leden až březen 2021, Popis pracovního místa a Smlouvu o pronájmu bytu. Ze Smlouvy o pronájmu bytu soud zjistil, že žalovaný uzavřel podnájemní smlouvu, v níž se zavázal platit podnájem ve výši 7 500 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2016 do 30. 9. 2017. Spolu se žalovaným bude bydlet jméno příjmení. Část smlouvy s datem uzavření a podpisy smluvních stran nebyla soudu předložena. Z Popisu pracovního místa soud zjistil, že žalovaný je od 1. 1. 2019 zaměstnán u Hyundai Motor Nošovice jako operátor. V popisu není uvedena ani jeho mzda, ani zde není uvedeno, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno nemocenské za leden 24 645 Kč a za únor 24 769 Kč a plat za březen 26 815,50 Kč. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v období leden až březen 2021 zaplatil za nájemné 9 000 Kč, 9 000 Kč a 8 500 Kč. Z výpisů z účtů soud dále zjistil, že žalovanému byly od ledna do března 2021 poskytnuty a hrazeny tyto další úvěry:

- anonymizována dvě slova – půjčka 702,67 Kč dne 8. 1. 2021

- právnická osoba – půjčka 6 000 Kč dne 22. 1. 2021

- právnická osoba – uhrazení půjčky 7 380 Kč dne 25. 2. 2021

- právnická osoba – půjčka 3 000 Kč dne 25. 1. 2021

- anonymizována tři slova – půjčka 27 500 Kč dne 25. 2. 2021

- Splátka půjčky anonymizováno ve výši 5 964,66 dne 25. 2. 2021

- právnická osoba – půjčka 2 000 Kč dne 2. 3. 2021

- právnická osoba – půjčka 2 000 Kč dne 5. 3. 2021

- právnická osoba – půjčka 3 500 Kč dne 15. 3. 2021

- anonymizována dvě slova – 2 295,49 Kč dne 22. 3. 2021

- anonymizována dvě slova – půjčka 10 550 Kč ze dne 22. 3. 2021

- právnická osoba – půjčka 3 000 Kč ze dne 24. 3. 2021

Dále žalovaný odeslal několik plateb po 2 000 Kč s označením anonymizováno, jejichž důvod žalobkyně nijak nezjišťovala. Z výpisů z účtů za měsíce leden až březen 2021 soud dále zjistil, že žalovaný odesílal každý měsíc několik desítek plateb v řádech stokorun za každou platbu na internetové sázení na webová adresa a na internetové kasino webová adresa.

Z výpisu z účtu z 1. 2. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 1. 2021 31. 1. 2021 činil:

Starý zůstatek -24 963,28

Suma příjmů 83 049,62

Suma výdajů -81 171,90

Nový zůstatek -23 085,56

Z výpisu z účtu z 1. 3. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 2. 2021 28. 2. 2021 činil:

Starý zůstatek -23 085,56

Suma příjmů 72 212,00

Suma výdajů -72 146,38

Nový zůstatek -23 019,94

Z výpisu z účtu z 29. 3. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 3. 2021 28. 3. 2021 činil:

Starý zůstatek -23 019,94

Suma příjmů 119 020,99

Suma výdajů -120 800,14

Nový zůstatek -24 799,09

Z Čestného prohlášení o výdajích ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o odsouhlasení výše výdajů žalovaného:

- výdaje na bydlení: 8 500 Kč,

- výdaje na splátky: 1 094 Kč anonymizováno + 1 359 Kč anonymizováno + 1 134 anonymizována dvě slova (ostatní úvěry uhrazeny)

- výdaje na pojištění: 568 Kč

- strava, ošacení, telefon, internet a doprava: 3 860 Kč.

Žalovaný jí téhož dne sdělil, že údaje jsou správné. Z výpisu z databáze Sokordia soud zjistil, že žalovaný byl dne 28. 4. 2021 lustrován v databázi ISIR bez zjištění záznamu. Z výpisu z databáze Centrální evidence exekucí soud zjistil, že žalovaný byl dne 28. 4. 2021 lustrován v této databázi bez zjištění záznamu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě distančně uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému bezhotovostně částku 2 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice vyžádala od zaměstnavatele žalovaného dokument Popis práce, ale v popisu není uvedena ani mzda žalovaného, ani zde není uvedeno, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Žalobkyně však hlavně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala žalobkyně řádně náklady na bydlení, neboť žalovaný původně uvedl nižší než skutečné výdaje pouze 1 000 Kč (dle starší podnájemní smlouvy 7 500 Kč, dle výpisů z účtu za měsíce leden až březen 2021 bylo na nájemné odesláno 9 000 Kč, 9 000 Kč a 8 500 Kč), v e-mailu ze dne 28. 4. 2021 si sice nechala od žalovaného verifikovat výdaje na bydlení 8 500 Kč, ale ve skutkových tvrzeních opět operuje s částkou pouze 1 000 Kč. Žalobkyně rovněž dostatečně nezkoumala další výdaje žalovaného, zejm. pak, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když si nechala odsouhlasit, že žalovaný má výdaje na splátky pouze u 3 úvěrů (1 094 Kč anonymizováno + 1 359 Kč anonymizováno + 1 134 anonymizována dvě slova (ostatní úvěry uhrazeny)), avšak z předložených výpisů z účtu vyplývá, že těchto půjček bylo jen za leden až březen 2021 minimálně deset. Rovněž nezkoumala, zda a kolik má žalovaných vyživovacích povinností, a o jaké výdaje jde u položek označených„ Milacek“, kam z jeho účtu odešlo několik plateb po 2 000 Kč. Rovněž nijak nezohlednila další skutečnost vyplývající z předložených výpisů z účtu, tedy že žalovaný je notorický sázkař na sportovní výsledky a hráč internetového kasina a že značná část výdajů na jeho účtu jde na vrub právě na tyto sázky, přičemž každý měsíc se jedná řádově o vyšší desítky sázek a řádově jde o výdaje v desetitisících korun. Žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného a tyto výrazně podcenila a poddimenzovala, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 2 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 2 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 0 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 2 000 Kč v souladu se žalobním petitem, jak měla být jistina ve dvou splátkách dle původní smlouvy původně umořována, když soud tyto termíny bere jako výzvu žalobkyně k vrácení bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaný žalobkyni zaplatil částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu činí včetně kapitalizovaného příslušenství 54 % původně žalované částky (celkem 2 090,40 Kč), její neúspěch včetně zamítnuté smluvní pokuty 46 % (celkem 1 779,69 Kč), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 8 %. Soud proto přiznal žalobkyni 8 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 2 089 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle téže vyhlášky a 21% DPH. 8 % z částky 2 089 Kč činí 167,12 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).