Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 344/2021-26
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 3 379,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 167,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 167,12 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 9. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 3 379,69 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným elektronicky dne 28. 4. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě níž poskytla žalovanému v hotovosti částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok ve výši 0,1 % denně, celkem částku 3 211 v 2 splátkách do 28. 6. 2021. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel a dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje hradit částku 3 211 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 168,69 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, dokladu o poskytnutí úvěru, protokolu o podpisu, obchodních podmínek, žádosti, dvou upomínek včetně dokladů o odeslání, občanského průkazu, řidičského průkazu, výpisů z účtu – 3x, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, poslední výzvy, předžalobní upomínky včetně podacího archu a čestného prohlášení.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena prostřednictvím internetu dne 28. 4. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným jako zákazníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok, celkem částku 3 211 Kč, v 2 splátkách, a to dne 28. 5. 2021 ve výši 1 605,85 Kč (z toho jistina 985,85 Kč) a 28. 6. 2021 ve výši 1 605,59 Kč (z toho jistina 1 014,15 Kč). Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky prostřednictvím kódu. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému na číslo jeho účtu, z nějž přišla ověřovací 1 Kč, dne 28. 4. 2021 částku 2 000 Kč pod variabilní symbol, což je rodné číslo žalovaného. Z dotazníku žalovaného soud zjistil, že žalovaný uvedl příjmy 28 000 Kč měsíčně, další příjmy z brigád 8 000 Kč, základní vzdělání, že je svobodný, počet vyživovaných osob 0, nájem v bytě ve vlastnictví jiné osoby, Měsíční výdaje na bydlení, energie, služby 1 000 Kč, Měsíční výdaje na stravu, hygienu a ošacení 1 000 Kč, měsíční výdaje na dopravu 0 Kč, Měsíční výdaje na telefon, internet 500 Kč, Splátky úvěrů, karet 2 000 Kč a jiné výdaje 0 Kč. Žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu, řidičského průkazu, výpisy z účtu za měsíce leden až březen 2021, Popis pracovního místa a Smlouvu o pronájmu bytu. Ze Smlouvy o pronájmu bytu soud zjistil, že žalovaný uzavřel podnájemní smlouvu, v níž se zavázal platit podnájem ve výši 7 500 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2016 do 30. 9. 2017. Spolu se žalovaným bude bydlet jméno příjmení. Část smlouvy s datem uzavření a podpisy smluvních stran nebyla soudu předložena. Z Popisu pracovního místa soud zjistil, že žalovaný je od 1. 1. 2019 zaměstnán u Hyundai Motor Nošovice jako operátor. V popisu není uvedena ani jeho mzda, ani zde není uvedeno, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovanému bylo vyplaceno nemocenské za leden 24 645 Kč a za únor 24 769 Kč a plat za březen 26 815,50 Kč. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v období leden až březen 2021 zaplatil za nájemné 9 000 Kč, 9 000 Kč a 8 500 Kč. Z výpisů z účtů soud dále zjistil, že žalovanému byly od ledna do března 2021 poskytnuty a hrazeny tyto další úvěry:
- anonymizována dvě slova – půjčka 702,67 Kč dne 8. 1. 2021
- právnická osoba – půjčka 6 000 Kč dne 22. 1. 2021
- právnická osoba – uhrazení půjčky 7 380 Kč dne 25. 2. 2021
- právnická osoba – půjčka 3 000 Kč dne 25. 1. 2021
- anonymizována tři slova – půjčka 27 500 Kč dne 25. 2. 2021
- Splátka půjčky anonymizováno ve výši 5 964,66 dne 25. 2. 2021
- právnická osoba – půjčka 2 000 Kč dne 2. 3. 2021
- právnická osoba – půjčka 2 000 Kč dne 5. 3. 2021
- právnická osoba – půjčka 3 500 Kč dne 15. 3. 2021
- anonymizována dvě slova – 2 295,49 Kč dne 22. 3. 2021
- anonymizována dvě slova – půjčka 10 550 Kč ze dne 22. 3. 2021
- právnická osoba – půjčka 3 000 Kč ze dne 24. 3. 2021
Dále žalovaný odeslal několik plateb po 2 000 Kč s označením anonymizováno, jejichž důvod žalobkyně nijak nezjišťovala. Z výpisů z účtů za měsíce leden až březen 2021 soud dále zjistil, že žalovaný odesílal každý měsíc několik desítek plateb v řádech stokorun za každou platbu na internetové sázení na webová adresa a na internetové kasino webová adresa.
Z výpisu z účtu z 1. 2. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 1. 2021 31. 1. 2021 činil:
Starý zůstatek -24 963,28
Suma příjmů 83 049,62
Suma výdajů -81 171,90
Nový zůstatek -23 085,56
Z výpisu z účtu z 1. 3. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 2. 2021 28. 2. 2021 činil:
Starý zůstatek -23 085,56
Suma příjmů 72 212,00
Suma výdajů -72 146,38
Nový zůstatek -23 019,94
Z výpisu z účtu z 29. 3. 2021 soud zjistil, že obrat na účtu žalovaného za období od 1. 3. 2021 28. 3. 2021 činil:
Starý zůstatek -23 019,94
Suma příjmů 119 020,99
Suma výdajů -120 800,14
Nový zůstatek -24 799,09
Z Čestného prohlášení o výdajích ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovaného o odsouhlasení výše výdajů žalovaného:
- výdaje na bydlení: 8 500 Kč,
- výdaje na splátky: 1 094 Kč anonymizováno + 1 359 Kč anonymizováno + 1 134 anonymizována dvě slova (ostatní úvěry uhrazeny)
- výdaje na pojištění: 568 Kč
- strava, ošacení, telefon, internet a doprava: 3 860 Kč.
Žalovaný jí téhož dne sdělil, že údaje jsou správné. Z výpisu z databáze Sokordia soud zjistil, že žalovaný byl dne 28. 4. 2021 lustrován v databázi ISIR bez zjištění záznamu. Z výpisu z databáze Centrální evidence exekucí soud zjistil, že žalovaný byl dne 28. 4. 2021 lustrován v této databázi bez zjištění záznamu. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě distančně uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému bezhotovostně částku 2 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si sice vyžádala od zaměstnavatele žalovaného dokument Popis práce, ale v popisu není uvedena ani mzda žalovaného, ani zde není uvedeno, zda jde o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou. Žalobkyně však hlavně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala žalobkyně řádně náklady na bydlení, neboť žalovaný původně uvedl nižší než skutečné výdaje pouze 1 000 Kč (dle starší podnájemní smlouvy 7 500 Kč, dle výpisů z účtu za měsíce leden až březen 2021 bylo na nájemné odesláno 9 000 Kč, 9 000 Kč a 8 500 Kč), v e-mailu ze dne 28. 4. 2021 si sice nechala od žalovaného verifikovat výdaje na bydlení 8 500 Kč, ale ve skutkových tvrzeních opět operuje s částkou pouze 1 000 Kč. Žalobkyně rovněž dostatečně nezkoumala další výdaje žalovaného, zejm. pak, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když si nechala odsouhlasit, že žalovaný má výdaje na splátky pouze u 3 úvěrů (1 094 Kč anonymizováno + 1 359 Kč anonymizováno + 1 134 anonymizována dvě slova (ostatní úvěry uhrazeny)), avšak z předložených výpisů z účtu vyplývá, že těchto půjček bylo jen za leden až březen 2021 minimálně deset. Rovněž nezkoumala, zda a kolik má žalovaných vyživovacích povinností, a o jaké výdaje jde u položek označených„ Milacek“, kam z jeho účtu odešlo několik plateb po 2 000 Kč. Rovněž nijak nezohlednila další skutečnost vyplývající z předložených výpisů z účtu, tedy že žalovaný je notorický sázkař na sportovní výsledky a hráč internetového kasina a že značná část výdajů na jeho účtu jde na vrub právě na tyto sázky, přičemž každý měsíc se jedná řádově o vyšší desítky sázek a řádově jde o výdaje v desetitisících korun. Žalobkyně tedy zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného a tyto výrazně podcenila a poddimenzovala, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
7. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 2 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 2 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 0 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 2 000 Kč v souladu se žalobním petitem, jak měla být jistina ve dvou splátkách dle původní smlouvy původně umořována, když soud tyto termíny bere jako výzvu žalobkyně k vrácení bezdůvodného obohacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaný žalobkyni zaplatil částku 1 211 Kč, úrok 0,1 % denně z částky 985,85 Kč od 29. 5. 2021 do zaplacení, úrok 0,1 % denně z částky 1 014,15 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení a částku 168,69 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu činí včetně kapitalizovaného příslušenství 54 % původně žalované částky (celkem 2 090,40 Kč), její neúspěch včetně zamítnuté smluvní pokuty 46 % (celkem 1 779,69 Kč), rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 8 %. Soud proto přiznal žalobkyni 8 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 2 089 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky a 21% DPH. 8 % z částky 2 089 Kč činí 167,12 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. ).