Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2702/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce V. B., správce konkurzní podstaty úpadce Zemědělského družstva V. – v likvidaci, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Z. U., zastoupené advokátem, 2) M. P., 3) L. P., oběma zastoupeným advokátem, za účasti V-F., s.r.o., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných, o zaplacení dlužného nájemného, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2005, č.j. -285, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň – jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 1. 2005, č.j. -264, zastavil ohledně 1. žalované řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu ve výroku rozsudku označeného, uložil jí, aby do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci zaplatila částku 1.400,- Kč, ve zbytku, tedy v částce 1.800,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl, dále zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu směřující vůči 2. a 3. žalovanému a současně zamítl i žalobu proti 2. žalovanému na zaplacení částky 11.800,- Kč s poplatkem z prodlení; rozhodl též o nákladech řízení.

K odvolání žalobce (které směřovalo pouze do zamítavých výroků o peněžitém plnění a do výroků o nákladech řízení mezi účastníky) Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 28. 6. 2005, č.j. -285, změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části tak, že 1. žalované uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 1.600,- Kč, jinak žalobu proti ní na zaplacení částky 200,- Kč a poplatku z prodlení z celkové žalované částky 3.200,- Kč zamítl. Dále žalobu ve výroku na zaplacení částky 2.600,- Kč a poplatků z prodlení z částky 11.800,- Kč proti 2. žalovanému potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadá žalobce (kromě výroku, jímž mu byla přiznána částka 1.600,- Kč) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a c) (dále jen „ “) a jako dovolací důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci ( ). Dovolatel je toho názoru, že pokud někdo hradí nájemné někomu jinému než pronajímateli (žalobci), neplatí nájemné řádně a včas, jak nesprávně uzavírá odvolací soud, obzvláště za situace, kdy je nájemce prokazatelně informován o tom, kdo je skutečným vlastníkem (pronajímatelem) předmětného bytu. Proto 1. žalovaná ani nemohla být v dobré víře a pokud si nebyla jistá, komu má platit nájemné, mohla tomu odpovídající částky skládat do úřední úschovy a tím by zabránila vzniku poplatku z prodlení. Odvolací soud se však institutem úřední úschovy podle (dále jen „obč. zák.“) nezabýval a věc nezkoumal ani z pohledu možného rozporu s dobrými mravy, přestože žalobce hájí zájmy konkurzních věřitelů. Ohledně zamítnutí nároku na poplatek z prodlení proti 2. žalovanému uvádí dovolatel totožnou argumentaci, neboť 2. žalovaný žil s 1. žalovanou, která je jeho sestrou, ve společné domácnosti, takže ani on nemohl být v dobré víře, že platí nájemné oprávněnému pronajímateli. Závěrem dovolatel napadá správnost výroků o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní a vedlejší účastník se k dovolání písemně vyjádřili a zpochybňovali jeho přípustnost i důvodnost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolaní bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno ( , a ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) a proti měnícímu rozsudku pak ustanovením

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání však není podle přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Jestliže dovoláním dotčenými meritorními výroky rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodováno o peněžitém plnění v částkách 200,- Kč a 2.600,- Kč a k poplatku z prodlení jakožto příslušenství se nepřihlíží, není dovolání žalobce vzhledem k citovanému ustanovení přípustné.

Dovolání žalobce není přípustné ani proti výrokům odvolacího soudu o nákladech řízení, což vyplývá z právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím) - viz k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, č.j. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.

Přípustnost dovolání je dána zákonem a nemůže být založena nesprávným poučením odvolacího soudu.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle věty první a dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 2, a a zavázal neúspěšného dovolatele k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovaným, kteří se k dovolání vyjádřili prostřednictvím advokátů zastupujících je na základě plné moci. Náklady žalované 1) sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč vypočítané ze základu ve výši 200,- Kč dle , , bodu 1. ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené dvakrát o 50% podle , a citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 90,25 Kč. Náklady žalovaného 2) sestávají z odměny advokáta v částce 3.000,- Kč vypočítané ze základu ve výši 2.600,- Kč dle , , bodu 2. ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené dvakrát o 50% a poté zvýšené o 20% podle , , a citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 185,25 Kč. Náklady žalované 3) sestávají z odměny advokáta v částce 750,- Kč určené dle , , a ve znění účinném do 31. 8. 2006, snížené o 50% a poté zvýšené o 20% podle a citované vyhlášky, z paušální náhrady výdajů 75,- Kč ve smyslu ve znění účinném do 31. 8. 2006 a z DPH v částce 90,25 Kč. Náhrada je splatná k rukám zástupců účastníků ( ). Vedlejšímu účastníku na straně žalovaných podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (nebyl zastoupen advokátem), proto bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi ním a žalobcem žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Robert W a l t r , v. r.

předseda senátu