Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 480/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 22 270 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 12 270 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 270 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 12 270 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 270 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala soudu dne 13. 8. 2021 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 22 270 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaný s žalobkyní uzavřel 12. 7. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč, souhrnného poplatku 12 270 Kč), kdy měl splácet týdně 455 Kč, tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy, každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 5 000 Kč se započetla na půjčenou jistinu v poměru 56,497 % a v poměru 43,503 % na souhrnný poplatek, odst. 4. čl.„ Splácení úvěru“ smluvních podmínek dané smlouvy. Žalovaná částka 22 270 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny (z každé splátky na jistinu započteno v poměru 56,497 %) a z nesplacené části souhrnného poplatku (z každé splátky na souhrnný poplatek započteno v poměru 43,503 % - souhrn úroku, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostního inkasa splátek - týdenní výběr splátek v místě bydliště klienta), odst. 4. čl.„ Splácení úvěru“ příslušných smluvních podmínek. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, nákladů na jízdy s tím spojené, administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Dle platební historie, žalobkyně předkládá jako důkaz, žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným 5 000 Kč, vydělila týdenní splátkou 455 Kč a vypočetla prodlení žalovaného, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky by dle tohoto klíče nastala již 4. 10. 2019. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, nechává uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 4. 9. 2020, datum prodlení 5. 9. 2020. Žalobkyně překládá rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zejména uvádí z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpala, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny, jaké databáze byly věřitelem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit - kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (webová adresa), kontrola RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba webová adresa), kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku webová adresa), kontrola zaměstnání telefonicky, kontrola platební historie klienta u společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků, příloha žaloby), dle lokality klienta, a to na základě odborných vědomostí z“ terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (příjmení) v kartě klienta (viz příloha žaloby).
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 12. 7. 2019, jejímž předmětem byla částka 15 000 Kč, počet splátek 60 splatné týdně, výše splátky 454,50 Kč. Úrok 2 970 Kč, poplatek za zpracování úvěru 4 500 Kč, úhradě byla sjednána částka celkem 27 270 Kč, zápůjční úroková sazba 70,89 %, RPSN 212,78 %. Téhož dne strany smlouvy signovaly Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují shodné údaje jako smlouva o úvěru. /smlouva o úvěru na čl. 14 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru čl. 32 – 36 spisu/
7. Dle Evidenční karty klienta má žalovaný bydlení zajištěno jako spolubydlící, vzdělání učňovské, je rozvedený, vlastní vůz, nevlastní nemovitost, měl již úvěr u společnosti. Dále je uvedeno, že nebyl soudně stíhán, trestně stíhán. K zaměstnání žalovaného je uvedeno, že je zaměstnán na plný úvazek, zaměstnavatel anonymizováno Praha, místo výkonu práce autobus, pracovní zařazení řidič. Mzda je uvedena 17 418 Kč, životní výdaje 4 420 Kč, životní minimum na ověření 3 910 Kč Měsíční výdaje domácnosti celkem 14 030 Kč. Disponibilní zůstatek 3 388 Kč /karta klienta na čl. 16 spisu/
8. Dle Informace o smlouvě číslo zaplaceno celkem bylo 5 000 Kč /informace o smlouvě na čl. 11 spisu/
9. Žalovaná eviduje odeslání čtyř upomínek dne 15. 4. 2021 /seznam podaných zásilek na čl. 12 spisu/
10. Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. s tím, že ke dni 15. 4. 2021 byla uhrazena celkem částka 5 000 Kč, k úhradě zbývá 22 270 Kč /výzva na čl. 13 spisu/
11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
12. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 12. 7. 2019 pro částku 15 000 Kč, počet splátek 60 splatné týdně, výše splátky 454,50 Kč. Úrok byl uveden ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 4 500 Kč, úhradě tak celkem částka 27 270 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %, RPSN 212,78 %. Téhož dne strany smlouvy signovaly Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují shodné údaje jako smlouva o úvěru. Dle Informace o smlouvě číslo zaplaceno celkem bylo 5 000 Kč. Dle Evidenční karty klienta má žalovaný bydlení zajištěno jako spolubydlící, vzdělání učňovské, je rozvedený, vlastní vůz, nevlastní nemovitost, měl již úvěr u společnosti, nebyla proti němu vedena žádná soudní řízení. Dále je uvedeno, že je zaměstnán na plný úvazek, zaměstnavatel anonymizováno Praha, pracovní zařazení řidič. Mzda je uvedena 17 418 Kč, životní výdaje 4 420 Kč, životní minimum na ověření 3 910 Kč Měsíční výdaje domácnosti celkem 14 030 Kč. Disponibilní zůstatek 3 388 Kč. Žalovaná eviduje odeslání čtyř upomínek dne 15. 4. 2021. Žalovanému adresovala předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. s tím, že ke dni 15. 4. 2021 byla uhrazena celkem částka 5 000 Kč, k úhradě zbývá 22 270 Kč.
13. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
16. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
17. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
18. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
19. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
24. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude stran žalobkyně poskytnuta finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny obratem v časové návaznosti na uzavření smlouvy, nebyla sjednána povinnost žalovaného rezervovat finanční prostředky a následně převést žalovanému. Pro úplnost soud konstatuje, že právní jednání hodnotí dle jeho obsahu nikoliv označení.
25. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
26. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění ohledně konkrétní majetkové a osobní situace žalovaného omezila především na údaje uvedené žalovaným. Přezkum úvěruschopnosti klienta tak byl omezen na údaje uvedené klientem. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno zjištěním údajů získaných od žalovaného, aniž byly přezkoumány listin y dokládající především konkrétní výdaje žalovaného, respektive podrobně zjištěny výdaje žalovaného, ale také osobní situace žalovaného. Žalobkyně disponovala pouze klientskou kartou žalovaného. Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, není zřejmé, jaká je skladba výdajů uvedených žalovaným, tyto nebyly nejenom specifikovány, ale ani ověřeny. Není zřejmé, kolik je osob v domácnosti žalobce, jaký je příjem této domácnosti, zdali žalovaný má vyživovací povinnosti. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nadto je nutno konstatovat, že z důkazů provedených v řízení je zřejmým, že se nejednalo o jeden závazek žalovaného, kdy tato skutečnost nutně musí vést ke zvýšené obezřetnosti při posouzení úvěruschopnosti. Z karty klienta se podává, že žalovaný již měl závazky u společnosti, z podacího listu se podává, že žalovanému byly zasílány čtyři upomínky. Je tak zřejmým, že nebylo postupováno s řádnou, odbornou, péčí. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
27. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
28. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění vrátit. Žalovaný plnil částku 5 000 Kč. Pokud žalovaný plnil částku 5 000 Kč, přičemž mu byla poukázána částka 15 000 Kč, tak je povinen plnit částku 10 000 Kč dle § 2993 o. z. V řízení nebylo ani tvrzeno, natožpak prokázáno, že žalovaný plnil vyšší částku. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Domáhala-li se žalobkyně nadále úhrady částky 12 270 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.
29. Žalobkyni náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 5. 9. 2020, když již k tomuto datu měl mít vědomí, že uvedenou částku musí vrátit. Ve zbytku žalobního návrhu ve vztahu k příslušenství byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut.
30. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř.
31. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 22 270 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 10 000 Kč, převážný úspěch je tak na straně žalovaného. Tomuto však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha – východ, a to do patnácti dnů ode dne jeho doručení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.