Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2218/2006

U S N E S E N Í

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2006, č.j. -72,   t a k t o :

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19.července 2005, č.j. -37, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo

- zdržet se tvrzení o žalobci, že nijak nespěchal a neměl zájem v zimě (v únoru 2001) převzít od žalovaného jako správce konkursní podstaty úpadce R., a.s. nemovitosti P. M., a.s., a o tom přímo žalovaného informovat, a byl ochoten je převzít až v březnu nebo v dubnu 2001, že žalobce dával souhlas nebo přímo výslovně žádal žalovaného, aby žalovaný z vybraného nájemného za nájem nemovitostí P. M., a.s., hradil náklady

na havarijní opravy, daň z příjmu a daně z přidané hodnoty, a že po dohodě se žalobcem žalovaný zpracoval daňové přiznání, kterým vykazoval platby na tyto daně,

- výše uvedená tvrzení odvolat, a za tato tvrzení se žalobci omluvit, obojí dopisem doručeným žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku,

- zaplatit žalobci částku 40.000,- Kč.

Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2006, č.j. -72, k odvolání žalobce podle ustanovení (dále jen \"\") uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. V řízení bylo prokázáno, že tvrzení, jimiž se žalobce cítí dotčen

na svých osobnostních právech, uvedl žalovaný jako svědek ve výpovědi před Krajským soudem v Hradci Králové, v řízení vedeném pod sp. zn. . V něm byl žalobcem nynější vedlejší účastník na straně žalobce a jestliže žalovaný ve výpovědi hovořil o žalobci, pak je třeba uváděné údaje vztáhnout výlučně k osobě vedlejšího účastníka v dané věci, nikoli k žalobci (byť se jimi žalobce cítí subjektivně dotčen). Odvolací soud proto dovodil nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce ve vztahu k tvrzením, týkajícím se výlučně vedlejšího účastníka. Ani tvrzeními, v jejichž souvislosti je žalobce žalovaným výslovně jmenován, podle názoru odvolacího soudu nedošlo k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv. Žalovaný tím, že v označené věci vypovídal jako svědek, plnil svou zákonnou povinnost, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Obsah výpovědi žalovaného nelze považovat za exces z výkonu práva. Pokud žalobce namítá nepravdivost výpovědi žalovaného, pak soud připomněl, že v řízení o ochranu osobnosti nelze přezkoumávat pravdivost výpovědi učiněné v jiném občanskoprávním řízení.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 26. dubna 2006 a téhož dne také nabyl právní moci.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne

19. června 2006 včasné dovolání. Odkazuje na ustanovení a odst. 3 , když domnívá se, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Domnívá se, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ). Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v řízení na ochranu osobnosti nelze přezkoumávat pravdivost výpovědi učiněné v jiném občanskoprávním řízení. Podle jeho názoru je tak soud povinen učinit, pokud je takováto výpověď označena jako zásah do osobnostních práv. Dále nesouhlasí s názorem soudu ohledně nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce, neboť poškozující výroky směřovaly zcela jednoznačně na jeho osobu, byť jednal v zastoupení vedlejšího účastníka řízení. Vytkl též, že soudy obou stupňů neprovedly všechny potřebné a žalobcem předložené důkazy, provedené důkazy správně nehodnotily

v souladu s ustanovením a nepřihlédly pečlivě ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (dovolací důvod podle ustanovení a odst. 3 ).

Dovolatel proto navrhl, aby rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K uvedenému dovolání nebylo podáno případné vyjádření.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením , přičemž je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti s negativním závěrem.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je podle ustanovení přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu

- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil

( ),

- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

V označené věci není dovolání přípustné podle ustanovením a b) , neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později případně zrušený rozsudek téhož soudu.

Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle , je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí

v ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.

Protože je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem ( věta první ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen

z hlediska námitek obsažených v dovolání.

Pokud žalobce činí výtky vztahující se ke skutkovým zjištěním učiněným soudy v daném řízení, pak je třeba zdůraznit, že podmínky přípustnosti dovolání uvedené

v ustanovení se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení a b) nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze zákona, pak podle ustanovení

je dovolání přípustné, jen když dovolací soud dospěje

k závěru, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle a b) , může dovolatel napadnout ze všech zákonem stanovených dovolacích důvodů ( a 3 ), zatímco rozsudek odvolacího soudu, proti němuž je založena přípustnost dovolání podle , lze napadnout jen z důvodu vad řízení a nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení a b) To však nemění nic na skutečnosti, že přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení může být založena jedině v případě, že v posuzované věci má napadené rozhodnutí charakter rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, což odpovídá uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení Naproti tomu uplatnění skutečností, které odpovídají dovolacímu důvodu podle ustanovení , není ve většině případů z hlediska úvah o přípustnosti dovolání významné (jak je tomu i v souzeném případě). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením ve spojení s je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. důvod podle (obdobně viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne

26. května 2005, sp.zn. ). Neuplatní se proto např. dovolací důvod podle

Pokud pak žalobce výslovně uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , je třeba jej vztáhnout na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde především o zjištění omylu soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

Občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § 13 o.z. přichází v úvahu u zásahů do osobnosti takové osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, které lze kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu

s objektivním právem, t.j. s právním řádem. O takový případ v souzené věci nejde.

Bylo již uvedeno, že odvolací soud především dovodil, že pokud žalovaný v označené věci vypovídal jako svědek, plnil tak svoji zákonnou povinnost, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Odvolací soud v tomto případě správně vycházel ze zásady, že o zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mimo jiné tehdy, když k němu došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popř. kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Sem je třeba řadit

i výkon svědecké povinnosti. Pokud pak skutečně dojde k zásahu do osobnosti fyzické osoby v souvislosti s výpovědí svědka, zůstane takovýto zásah oprávněným tehdy, jestliže se stal přiměřeným způsobem a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (obdobně srovnej Karel Knap, Jiří Švestka a kol.: Ochrana osobnosti, Linde Praha, a.s., 2004, str. 157 až 159). V řízení pak nebylo prokázáno, že by v souvislosti se svědeckou výpovědí žalovaného, jejímž obsahem se žalobce cítí dotčen, došlo k excesu z výkonu povinností svědka. Pokud dovolatel namítá, že žalovaný jako svědek nevypovídal pravdu, pak odvolací soud přiléhavě a správně připomněl, že v řízení o ochranu osobnosti nelze přezkoumávat pravdivost výpovědi učiněné v jiném občanskoprávním řízení.

Z uvedeného důvodu tedy není možno napadené rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení

a odst. 3 , a proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné.

Protože tak není naplněn žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) toto dovolání jako nepřípustné odmítl ( ve spojení s téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( odst. l věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Pavel   Pavlík, v.r.

předseda senátu