Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1056/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Usnesení Vrchního soudu v  Olomouci ze dne 14. prosince 2005, č. j. -63 a usnesení Krajského soudu v  Ostravě ze dne 7. září 2004, č. j.   -51, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení (dále jen „ “) - potvrdil usnesení ze dne 7. září 2004, č. j. -51, jímž Krajský soud v Ostravě připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně ČSOB I. s., a. s., člena skupiny ČSOB, vstoupila společnost A. I. O. a. s., (dále jen „společnost“).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 26. srpna 2004 mezi žalobkyní a společností, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů dospěly k chybnému právnímu závěru o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. srpna 2004, uzavřené mezi žalobkyní a společností. Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“) identifikace postupované pohledávky, pak předmětná smlouva tuto náležitost nesplňuje, neboť z jejího obsahu specifikace pohledávky nevyplývá. Pro neurčitost je tak smlouva absolutně neplatná podle ustanovení obč. zák.

Dovolatel dále namítá, že podmínkou pro platný převod pohledávky je, že jde o pohledávku určitou a existující vůči konkrétnímu dlužníkovi. Nelze postoupit pohledávku, která zanikla. Tvrdí, že žalobkyně vůči němu žádnou pohledávku nemá a i z tohoto důvodu je smlouva neplatná. Dále namítá, že na základě oznámení A. I. s. r. o. o tom, že uzavřela se žalobkyní, jako postupitelem, dne 23. prosince 1998 smlouvu o postoupení žalované pohledávky, uhradil  v době od 30. prosince 1998 do 15. dubna 1999 této společnosti, jakožto postupníkovi, celkem částku 7,500.000,- Kč a tím vyrovnal veškeré své závazky i vůči novému věřiteli.

Proto dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné, byť z jiných, než dovolatelem uvedených důvodů.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo měl vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se již týká posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž  v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení a násl. obč. zák.

Výhrada žalovaného, že pohledávka nemohla být postoupena, neboť neexistuje, je proto neopodstatněná. Rovněž námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky z důvodu neurčitosti není důvodná, poněvadž otázkou, zda tato smlouva je platným právním úkonem, se soud při posouzení podmínek, za nichž může být návrhu podle vyhověno, nezabývá.

Přesto rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí. Z obsahu spisu je zřejmé, že původní žalobkyně I. f. o., c. r. a s., a. s. zanikla výmazem z obchodního rejstříku ke dni 31. prosince 2003 poté, kdy došlo k její přeměně na otevřený podílový fond podle ustanovení , o investičních společnostech a investičních fondech. Návrh na změnu účastníka řízení na straně žalobkyně pak podala společnost ČSOB I. s., a. s., člen skupiny ČSOB, aniž soudy nižších stupňů  rozhodly o procesním nástupnictví po zaniklé původní žalobkyni ve smyslu ustanovení

Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že návrh na vstup do řízení   na místo dosavadního účastníka je oprávněn učinit pouze žalobce jako účastník řízení. Nestala-li se společnost ČSOB I. s., a. s., člen skupiny ČSOB do podání návrhu na změnu účastníka na straně žalobce účastníkem řízení  postupem podle , nebyly splněny zákonné podmínky, za nichž lze tomuto návrhu vyhovět (k tomu srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud  i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V další fázi řízení soud prvního stupně se proto bude zabývat otázkou, který subjekt je právním nástupcem původní žalobkyně. Přitom  nepřehlédne, že z ustanovení   plyne, že majetek, tedy i pohledávky, zaniklého investičního fondu přešel dnem jeho zániku na podílníky otevřeného podílového fondu a že, jak dovodil  Nejvyšší soud v  rozsudku ze dne 11. dubna 2006, sp. zn. , je k vymáhání těchto pohledávek aktivně legitimována investiční společnost, která tento majetek spravuje a vykonává práva a plní povinnosti s ním spojené vlastním jménem  a na účet podílníků, která  se také, ve smyslu , stává procesním nástupcem investičního fondu.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný ( věta první ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně  26. září 2006

JUDr. Ivana  Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu