Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1137/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.685,- Kč k rukám advokáta JUDr. Z. V. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) ze dne 24. května 2004, č. j. -146, a to (podle obsahu podání) proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 12. června 2003, č. j. -110, ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 199.500,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 21. 9. 2002 do zaplacení, a proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů, podal žalovaný dovolání, v němž navrhl, aby byly zrušeny jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaného, pokud směřuje proti výroku ve věci samé, nemůže být přípustné podle ve znění před 1. dubnem 2005 (dále jen „OSŘ“ – srov. článek II bod 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem), jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Oproti přesvědčení žalovaného pak není dovolání přípustné ani podle písm. c) uvedeného ustanovení, neboť rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím zásadního právního významu.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naopak je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu, jímž lze vznést námitku, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy zpochybnit skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel [srov. výslovné znění , omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle a b) ]. Pokud tedy žalovaný zpochybňuje skutkový závěr soudu prvního stupně, že se žalobkyně až 2. 11. 2000 dověděla o tom, že se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, na němž postavil právní posouzení důvodnosti žalovaným vznesené námitky promlčení i soud odvolací, uplatňuje dovolací důvod, který nemůže přípustnost dovolání podle založit.

Už v usnesení ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“) pod č. C 23, vyslovil tento soud názor, že k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, nestačí, že odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam; rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec. Obdobný závěr pak přijal i v usnesení ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněném v Souboru pod č. C 71. V této věci žalovaný považuje za otázku zásadního právního významu výklad článku 18 bodu 11. Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti schválených dne 5. srpna 1997 Ministerstvem financí ČR pod č. j. 321/55035/1997, jež platily pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti sjednávané žalobkyní v době uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky; konkrétně předestírá k výkladu pojem „pojištěný přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění“. Výklad všeobecných pojistných podmínek vydaných individuálně určenou pojišťovnou vztahujících se pouze k jedinému typu pojištění sjednávaného výlučně touto pojišťovnou (podávaný navíc v souvislosti s konkrétní pojistnou smlouvou) však postrádá potřebný judikatorní přesah, neboť přijaté právní závěry nelze použít ani pro jiný druh pojištění sjednávaný stejnou pojišťovnou, ani pro týž druh pojištění u jiné pojišťovny. Obdobný názor zaujal Nejvyšší soud ČR již dříve, např. v usnesení ze dne 23. června 2004, sp. zn. , nebo v usnesení ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. . Proti posledně zmíněnému usnesení byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud ČR poté, co konstatoval, že dovolací soud při závěru o nedostatku zásadního právního významu postupoval v intencích příslušných ustanovení , usnesením ze dne 6. října 2005, sp. zn. , odmítl. Žalovaným vymezená právní otázka by tedy mohla mít zásadní význam pouze v případě, že by ji odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem. Ani k tomu však v daném případě nedošlo.

Podle článku 18 bodu 11. shora uvedených všeobecných pojistných podmínek zaniká pojištění koncem měsíce, ve kterém pojištěný přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění. Podle článku 2 bodu 1. těchto pojistných podmínek je pojistnou událostí lékařsky zjištěná pracovní neschopnost pro nemoc nebo úraz osoby, na jejíž zdraví se pojištění vztahuje, která nastala za trvání pojištění. Jestliže podle skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při aplikaci těchto ustanovení vycházely, bylo v návrhu na uzavření pojistné smlouvy uvedeno, že žalovaný pracuje jako „finanční manager“ u P. R., a. s. N., a jeho pracovní poměr u této společnosti skončil dne 30. září 1999, je zřejmé, že tímto dnem přestal žalovaný vykonávat zaměstnání uvedené v návrhu na uzavření pojištění ve smyslu článku 18 bodu 11. všeobecných pojistných podmínek (opak ostatně žalovaný ani netvrdí). Pak ovšem lze soudům obou stupňů přisvědčit, že ke konci září 1999 pojištění zaniklo a pokud pracovní neschopnost žalovaného jakožto pojistná událost zakládající nárok na poskytnutí denní dávky (článek 1) začala až 1. 10. 1999, stalo se tak po zániku pojištění. Závěr, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, který na základě tohoto výkladu všeobecných pojistných podmínek soudy obou stupňů přijaly, tedy není v rozporu s hmotným právem.

Jelikož pak dovolání není přípustné ani proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), je zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR jako soudu dovolacímu ( ) nezbylo, než je podle věty prvé a odmítnout.

Podle věty prvé, , a je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [ ve znění před 1. 9. 2006, tedy před novelou provedenou – srov. článek II této vyhlášky], stanovená podle , bodu 5., , , a ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. 9. 2006 (srov. článek II této vyhlášky) částkou 8.610,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle a 3 ve znění před 1. 9. 2006 ve výši 75,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 25. září 2006

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu