Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 686/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. března 2004, č.j. -108, potvrdil v napadených výrocích II a III rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2002, č.j. -89, kterým byla výrokem II. zamítnuta žaloba na zaplacení částky 5 000 000 Kč se smluvní pokutou ve výši 36,5% p.a. z této částky od 29. 12. 1995 do zaplacení a výrokem III. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli dne 21. 10. 1993 smlouvu o dílo s tím, že dílo bude dokončeno 31. 7. 1994 a že klíčové ujednání pro posouzení věci v čl. IV./4 smlouvy, o něž se opírá existence či neexistence uplatněného nároku na zaplacení částky odvíjející se od výpočtu inflačního nárůstu cen stavebních prací a materiálů zní tak, že závěrečné vyúčtování díla bude provedeno po jeho řádném předání bez závad a budou v něm zohledněny případné legislativní, daňové nebo měnové vlivy, pokud by měly podstatný vliv na realizaci díla, a dále ze zjištění, že dílo bylo odevzdáno a převzato k 31. 8. 1995. Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobce nemá nárok na zaplacení požadovaného nárůstu ceny, neboť z ujednání nevyplývá, že by inflační doložka byla sjednána a neuznal námitku žalobce, že „měnové vlivy“ zahrnují i inflaci, dospěl odvolací soud ke stejnému právnímu závěru, avšak s odůvodněním, že předmětné ujednání v čl. IV./4 smlouvy je absolutně neplatné pro jeho neurčitost podle (dále jen obč. zák.), neboť uvedené ustanovení například neodpovídá na otázku, do jaké míry, v jakém rozsahu a ani kým a jak budou v ustanovení uvedené vlivy zohledněny, kdy mají tyto vlivy na realizaci díla ještě podstatný vliv a kdy již nepodstatný a konstatoval, že podobných otázek by bylo možno konstruovat i více. Uzavřel, že neurčitost dotčené části předmětného ustanovení smlouvy nelze překlenout ani výkladem, proto pro uplatněný nárok neexistuje žádný titul, a to ani z platných právních předpisů, což ani nebylo žalobcem tvrzeno. Dodal, že předmětem řízení nebylo rovněž uspokojení nároků zhotovitele (žalobce), jež by vycházelo z ustanovení obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu do jeho potvrzujícího výroku I. podal žalobce dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle a i dovolacích důvodů ve smyslu 241a odst. 2 písm. a) , že řízení je postiženo vadou a že ve smyslu o. s. ř vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Především nesouhlasí se závěrem, že předmětné ujednání čl. IV./4 smlouvy o dílo, sjednané mezi účastníky, je neurčité. Otázku zásadního významu pro přípustnost dovolání podle spatřuje v tom – „zda doložka a ujednání stran o tom, že budou zohledněny měnové vlivy je doložkou určitou a platnou, když tato doložka kromě dalšího v sobě zahrnuje rovněž navýšení ceny díla z hlediska zjištěné a proběhlé míry inflace za rozhodné období“. Dále namítá, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu skutečnosti, že prodleva se zhotovením díla nespočívala jen ve zjištěných objektivních důvodech, ale i v důvodech, spočívajících v jednání žalovaného, kdy žalovaný jako objednatel neměl stavbu dostatečně připravenou a zhotovitel (žalobce) neměl následně vytvořeny dobré podmínky pro tuto stavbu. Dovolatel dále poukazuje, že soudy nepřihlédly dostatečně i ke skutečnosti, že se jednalo v daném případě o rozsáhlé dílo, které vyžadovalo řadu změn, ty byly řešeny dodatky ke smlouvě s ujednáním aktuálních cen, ale strany už neřešily výši původních cen, neboť měly za to, že otázka zhodnocení časové prodlevy od nabídky do realizace díla je ošetřena smluvním ujednáním o cenové doložce, přičemž žádná ze stran ani nezpochybňovala dohodu o závěrečném vyúčtování díla. Dovolatel zdůrazňuje, že žalovaná je odborníkem na finanční záležitosti, což měl soud vzít v úvahu s tím, že žalovaná si musela být vědoma nárůstu cen z důvodu inflace, navíc když tento termín inflace návrh původní smlouvy obsahoval. Žalovaná musela předpokládat, že termín „měnové vlivy“ je nadřazen pojmu inflace a že sjednaná doložka tak zahrnuje i inflační vlivy na růst cen. V tomto směru odkazuje na svědecké výpovědi, s jejichž hodnocením učiněným soudem však nesouhlasí, a z nichž vyplynulo, že při kontrolních dnech na stavbě se řešilo i navýšení cen stavby, že žalobce na tuto skutečnost upozorňoval a objednatel bral tyto připomínky na vědomí s tím, že navýšení stavby bude řešeno v konečném vyúčtování díla. Dovolatel napadá i neúplnost dokazováni, kdy k jednání nebyl pozván na žádost žalobce znalec, který prováděl ohodnocení navýšení ceny díla. Poukazuje, že nebylo vzato v úvahu ani vyjádření expertízy zpracované odborníkem katedry měnové teorie a politiky Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, z níž lze zjistit, že pojem inflace je možno zahrnout pod širší pojem měnové vlivy, přičemž s touto expertízou se v podstatě ztotožnilo i Ministerstvo financí ČR prostřednictvím vedoucího odboru finanční politiky. Dovolatel napadá i hodnocení svědeckých výpovědí soudem prvního stupně, který vzal v úvahu jen ty výpovědi, které korespondovaly s jeho právním závěrem, aniž by se vypořádal s hodnocením výpovědí svědků, kteří ve prospěch rozsudečného výroku nevypovídali. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká nedostatečné nehodnocení tvrzení a argumentů, provedení důkazů a jejich interpretaci soudem nižšího stupně a že zcela nad rámec obrany žalovaného posuzoval dotčené ustanovení smlouvy o dílo z hlediska neurčitosti a neplatnosti. Podotýká, že jestliže odvolací soud postupoval z úřední povinnosti, bylo jeho povinností zabránit újmě, kterou mohla utrpět druhá smluvní strana, a to s ohledem na skutečnost, že se jednalo o ujednání, které řešilo finanční vlivy, jež bylo těžké při uzavírání smlouvy nějak kvantifikovat či specifikovat, proto si strany dobrovolně dohodly řešit situaci nárůstu cen v závěrečném vyúčtování s vědomím k jakým právům a povinnostem se zavazují. Pokud se odvolací soud zabýval případným použitím ustanovení obch. zák., považuje dovolatel tuto úvahu odvolacího soudu za zcela irelevantní k předmětu sporu. Dovolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího sodu i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „ “)] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupen advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neřešil-li odvolací soud otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem, a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).

Pokud je v dané věci výtka žalobce směřována do nesprávného právního posouzení otázky existence inflační doložky, která je podle dovolatele obsahem ujednání v čl. IV/4 dané smlouvy, Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že vyšel-li odvolací soud ze skutkového zjištění smluvního ujednání účastníků v čl. IV/4 předmětné smlouvy, že závěrečné vyúčtování díla bude provedeno po jeho řádném předání bez závad a budou v něm zohledněny případné legislativní, daňové nebo měnové vlivy, pokud by měly podstatný vliv na realizaci díla, a poté odvolací soud učinil právní závěr, že žalobce nemá nárok na zaplacení požadovaného nárůstu ceny díla, neboť předmětné ujednání je absolutně neplatné pro jeho neurčitost podle § 37 odst. 1 obč. zák., když toto ujednání například neodpovídá na otázku, do jaké míry, v jakém rozsahu a ani kým a jak budou v ustanovení uvedené vlivy zohledněny, kdy mají tyto vlivy na realizaci díla ještě podstatný vliv a kdy již nepodstatný, nelze dovodit, že by odvolací soud řešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§ 37 obč. zák., podle něhož musí být právní úkon učiněn určitě, jinak je neplatný). Pokud odvolací soud učinil další právní závěr, že neurčitost dotčené části předmětného ustanovení smlouvy nelze překlenout ani výkladem ve smyslu ustanovení § 266 obch. zák., jež zakotvuje výkladová pravidla pro výklad právních úkonů, pak i tento právní závěr není v rozporu s hmotným právem a ani s dosavadní judikaturou. Výkladem lze totiž zjišťovat pouze obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat, tedy aplikovat výklad právního úkonu v případě, kdy obsah právního úkonu chybí, respektive nebyl-li dostatečně určen (srov. Soudní judikatura seš. č. 3. pod označením 30/99).

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. září 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu