Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 436/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 8 844 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 6 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 150 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 2 694 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 694 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 582 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 6 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 150 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 2 694 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 694 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, se zamítá. III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 582 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu dne 5. 8. 2021 návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 8 844 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy poskytla žalovanému 29. 6. 2020 úvěr 7 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, poslední splátka 29. 7. 2020. Jak vyplývá z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, odpovídajícím disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Dle čl. III. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru 1 540 Kč, obecně pokrývajícím veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, náklady vznikající žalobkyni v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám, zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně má dále nárok na poplatek 304 Kč za sjednanou volitelnou službu "Presto". Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se pouze z dosud nesplacené jistiny úvěru 6 150 Kč a uvedených poplatků 1 844 Kč, splatná nejpozději 29. 7. 2020, spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti pohledávky. Žalobkyně dle článku 3. Všeobecných obchodních podmínek poskytla úvěr prostřednictvím internetové stránky webová adresa, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru uvedením informací o požadované výše úvěru a doby trvání úvěru. Žalovaný potvrdil souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka a také tímto souhlasil s podmínkami, které mu byly předloženy rovněž na výše zmíněných internetových stránkách. Žalobkyně po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru provedla identifikaci žalovaného, s čímž žalovaný souhlasil v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný potvrdil své identifikační údaje (správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby právnická osoba anonymizováno (sídlem adresa, Litva, registrované pod číslo když právnická osoba zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Konečný souhlas s uzavřením smlouvy potvrdil žalovaný příjmení kódem sloužícím jako podpis úvěrové smlouvy. V návaznosti na toto potvrzení smlouvy poskytla žalobkyně ze svého účtu č. bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet úvěr 7 000 Kč. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, viz výpis z bankovního účtu žalobkyně (potvrzení o provedené platbě), přesto nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána 30. 12. 2020. Žalobkyně prokazuje uzavření smluvního vztahu smlouvou o spotřebitelském úvěru. Poskytnutí úvěru prokazuje výpisem z bankovního účtu či potvrzením o provedené platbě od ThePay.cz s. r. o. zajišťující platební styk na základě licence od ČNB. Ověření identity žalovaného prokazuje kopie průkazu totožnosti a výpis z bankovního účtu žalovaného. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby jej v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Žalobkyně navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládaný výpis z bankovního účtu žalobkyně svědčící o zaslání platby žalovanému, dotaz na banku žalovaného právnická osoba, zda byla v měsíci červnu roku 2020 provedena platba na bankovní účet č. bankovní účet, variabilní symbol, zda je tento bankovní účet žalovaného, má k účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla konkrétního dne poskytnuta ze strany žalobkyně uvedená částka, o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný 8 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení , odst. 2 směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byla částka 7 000 Kč. Splatnost poskytnutého úvěru 29. 7. 2020, počet splátek 1. Celkem k úhradě byla částka 8 844 Kč, kdy poplatek za sjednání úvěru činil 1 540 Kč, smluvní poplatek za vybrané volitelné služby činil 304 Kč RPSN činila 987,22 %. Žalovaný byl označen rodným číslem, číslem občanského průkazu, který je v kopii doložen, adresou shodnou s adresou pro doručení, uvedenou totožně s adresou v řízení soudu, e-mailem, telefonem, číslem účtu bankovní účet. Číslo účtu žalobkyně je uvedeno bankovní účet /smlouva o úvěru na č1. 16 - 17 spisu, občanský průkaz na čl. 19 spisu/

7. Žalobkyně disponuje Výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba, s tím, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno 29. 6. 2020 ke jménu žalovaného, kdy celkový počet členů domácnosti je uveden 3, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem činí 8 000 Kč, výše ověřeného měsíčního čistého příjmu činí 17 666 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 28 760 Kč, schválený kreditní rámec činí 7 000 Kč, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 760 Kč, disponibilní příjem 8 300 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Žalobkyně dále disponuje výpisy z účtu č. bankovní účet vedenými ke jménu žalovaného za období 1. 3. 2020 - 31. 3. 2020, 1. 4. 2020 – 30. 4. 2020, 1. 5. 2020 – 31. 5. 2020. Dle těchto výpisů za měsíc březen konečný zůstatek činil 147,49 Kč, měsíc duben 2020 konečný zůstatek účtu činil 237,26 Kč, měsíc květen 2020 konečný zůstatek účtu činil – 0,90 Kč. Od společnosti právnická osoba byla poukázána úhrada v měsíci březnu 2020 21 829 Kč, měsíci dubnu 2020 8 759 Kč, květnu 2020 22 335 Kč. Žalobkyně má Obecnou metodiku posouzení úvěruschopnosti anonymizováno. Dne 28. 6. 2020 byla k účtu bankovní účet na označený účet zúčtována platba 1 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti na čl. 18 spisu, výpisy z účtu na čl. 20 – 22 spisu, detail pohybu – okamžitá příchozí platba na čl. 23 spisu)

8. právnická osoba vystavila Potvrzení o platbě s tím, že dne 29. 6. 2020 byla na účtu č. bankovní účet k protiúčtu bankovní účet realizována platba 7 000 Kč (potvrzení o platbě na čl. 24 spisu)

9. Žalovanému byl adresován dopis„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 30. 12. 2020, právním zástupcem žalobkyně podaný k poštovní přepravě dne 30. 12. 2021 /dopis na čl. 28, podací lístek na čl. 27 spisu/

10. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

11. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru pro částku 7 000 Kč, splatnost poskytnutého úvěru 29. 7. 2020, počet splátek 1, celkem k úhradě 8 844 Kč (poplatek za sjednání úvěru 1 540 Kč, smluvní poplatek za vybrané volitelné služby 304 Kč). RPSN činila 987,22 %. Žalovaný byl označen rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou shodnou s adresou pro doručení, uvedenou totožně s adresou v řízení soudu, e-mailem, telefonem, číslem účtu bankovní účet. Číslo účtu žalobkyně bankovní účet. Dle Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno 29. 6. 2020, dle něj celkový počet členů domácnosti 3, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem 8 000 Kč, výše ověřeného měsíčního čistého příjmu 17 666 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 28 760 Kč, schválený kreditní rámec 7 000 Kč, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 760 Kč, disponibilní příjem 8 300 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Žalobkyně disponuje výpisy z účtu č. bankovní účet ke jménu žalovaného za období 1. 3. 2020 - 31. 3. 2020, 1. 4. 2020 – 30. 4. 2020, 1. 5. 2020 – 31. 5. 2020, kdy konečný zůstatek za měsíc březen činil 147,49 Kč, měsíc duben 2020 činil 237,26 Kč, měsíc květen 2020 činil – 0,90 Kč. Od společnosti právnická osoba byla poukázána úhrada v měsíci březnu 2020 21 829 Kč, měsíci dubnu 2020 8 759 Kč, květnu 2020 22 335 Kč. Žalobkyně má Obecnou metodiku posouzení úvěruschopnosti anonymizováno. Dne 28. 6. 2020 byla k účtu bankovní účet na označený účet zúčtována platba 1 Kč právnická osoba vystavila Potvrzení o platbě s tím, že dne 29. 6. 2020 byla na účtu č. bankovní účet k protiúčtu bankovní účet realizována platba 7 000 Kč. Žalovanému byl adresován dopis„ Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 30. 12. 2020, právním zástupcem žalobkyně podaný k poštovní přepravě dne 30. 12. 2021.

12. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

13. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení , , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ “).

14. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

15. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle a 2 platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

23. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovanýn byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude stran žalobkyně rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně převést na účet označený žalovaným.

24. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v  , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu ,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

25. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila na údaje uvedené žalovaným. Kontraktační proces byl veden za užití prostředků na dálku. Přezkum úvěruschopnosti klienta tak byl omezen výhradně na údaje uvedené klientem. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž byly přezkoumány y dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, respektive podrobně zjištěny příjmy a výdaje žalovaného, ale také osobní situace žalovaného. Žalobkyně disponovala pouze výpisy z účtu žalovaného, z nichž lze činit závěry o výši poukazovaného příjmu žalovaného, kdy je však nutno poukázat na to, že za jeden z tří doložených měsíců byla výše příjmu žalovaného výrazně nižší nežli za druhé dva měsíce, zůstatek účtu vykazoval zápornou hodnotu, kdy již tyto skutečnost musí vést k zvýšené obezřetnosti při posouzen úvěruschopnosti klienta. Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, není zřejmé, zdali osoba, která je uvedena jako osoba bez příjmu je osobou, k níž má žalovaný vyživovací povinnost. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu neplatná.

26. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. o. z.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění vrátit. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný plnil částku 850 Kč. Pokud žalovaný plnil 850 Kč, tak je povinen k úhradě částky 6 150 Kč dle § 2993 o. z. V řízení nebylo ani tvrzeno, natožpak prokázáno, že žalovaný plnil vyšší částku. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 6 150 Kč s příslušenstvím. Domáhala-li se žalobkyně nadále úhrady částky 2 694 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.

28. Žalobkyni náleží dle ve spojení s  o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z částky 6 150 Kč od 30. 7. 2020, když již k tomuto datu měl mít vědomí, že uvedenou částku musí vrátit. Ve zbytku žalobního návrhu ve vztahu k příslušenství byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut.

29. Lhůta k plnění byla určena v souladu s 

30. O náhradě nákladů rozhodl soud dle Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 8 844 Kč = 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 6 150 Kč = 69,53 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 69,53 % = 30,46 %; 69,53 % - 30,46 % tak činí 39,07 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Soud tak přiznal v řízení žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 582 Kč. Nekrácená částka nákladů řízení činí 1 489 Kč a odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle , odst. 1, písm. c), bodu 1, odst. 5, písm. a), , odst. 1, písm. a), d) , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle , odst. 3 daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč 39,07 % z částky 1 489 Kč činí po zaokrouhlení 582 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně ( , odst. 1 ) v zákonné pariční lhůtě ( , odst. 1 ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.