Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 1043/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Bc. Ing. A. A., správkyně konkursní podstaty úpadce R., spol. s r. o.,  proti žalovanému Ing. R. G., o zaplacení částky 36.322,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2006, č. j. -113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 23. května 2005, č. j. -68, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit do konkursní podstaty úpadce R., spol. s r. o. částku 36.322,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), dále zamítl protinávrh žalovaného, aby soud uložil Bc. Ing. A. A., zaplatit žalovanému částku 29.174,- Kč s příslušenstvím (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. ledna 2006, č. j. -113, změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I., o zamítnutí návrhu žalobkyně na zaplacení částky 36.322,- Kč s příslušenstvím  tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 31.621,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení a co do částky 4.701,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení žalobu zamítl, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 29.174,- Kč s příslušenstvím potvrdil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu, kromě potvrzujícího výroku o zamítnutí žaloby v rozsahu 4.701,- Kč s příslušenstvím, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení   , c) (dále jen „ “). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, zejména nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud odvolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( , 2 ), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v první řadě zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba v rozsahu 31.621,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení od 21. 5. 2004 do zaplacení zamítnuta, změnil tak, že žalobě v tomto rozsahu vyhověl a potvrdil rozsudek soudu prvého stupně o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky  29.174,- Kč s příslušenstvím.

Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné podle I při splnění shora uvedeného předpokladu přípustnosti však není ani v tomto uvedeném případě dovolání přípustné, bylo-li v dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží [ ]. Jelikož dovoláním dotčeným druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v rozsahu 31.621,- Kč bylo vyhověno, bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (ale současně převyšujícím 20.000,- Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo v tomto výroku rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli. Uvedené platí i pro dovolání dotčený výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně v rozsahu zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení částky 29.174,- Kč s příslušenstvím.

V , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotně – právních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000, sp. zn. (zveřejněném v časopise Obchodní právo 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení a 3 a obchodního zákoníku, ale i z ustanovení , v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, spory správních vztahů mezi podnikateli při podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je zde nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká její podnikatelské činnosti.

Podle (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech v dalších obchodních závazkových vztazích, včetně sporu o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod bod 1. až 6.

Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění podle § 351 odst. 2 obchodního zákoníku – vzájemné vrácení plnění po odstoupení od kupní smlouvy uzavřené podle a násl. obchodního zákoníku ( obch. zák.), což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé, o peněžitém plnění ve výši          31.621,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Podle obsahu spisu je předmětem vzájemného návrhu žalovaného peněžité plnění podle ustanovení a násl. obchodního zákoníku, nárok na náhradu škody ( obch. zák.), což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 29.174,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu ( ). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až  

Přípustnost dovolání podle není dána, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Velké sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Za procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v až , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé ve spojení s dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne  25. září 2006

JUDr. Kateřina   Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu