Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Tmo 19/2006

Z o d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. , byla podle § 151 odst. 2, 3 tr. ř. stanovena odměna a náhrada hotových výdajů obviněnému ustanoveného obhájce, advokáta JUDr. J. K., se sídlem v Č. B. Krajský soud s odkazem na příslušná ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů za poskytování právní pomoci č. ve znění pozdějších předpisů (tzv. advokátní tarif) a , o cestovních náhradách, v platném znění, obhájci přiznal celkovou odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 31 175,50 Kč. Co do zbytku obhájcem v písemném vyúčtování požadované a soudem prvního stupně nepřiznané částky 9060,50 Kč krajský soud návrh obhájce JUDr. J. K. zamítl.

Snížení požadované odměny o částku 2700 Kč odůvodnil krajský soud tím, že nepovažoval za mimořádně časově náročné úkony právní služby provedené obhájcem dne 7. 6. 2005 v době od 16.50 do 18.45 hodin, tedy po ukončení pracovní doby advokáta, a nepřiznal proto u těchto úkonů zvýšení odměny na dvojnásobek. A žádosti obhájce krajský soud nevyhověl ani v tom směru, pokud účtoval 19% DPH ve výši 6360,50 Kč s odkazem na skutečnost, že byl zastupován substitutem JUDr. J. Š., který se stal od 1. 9. 2005 plátcem DPH. Podle názoru krajského soudu je pro účel přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, že obhájce, který byl v této trestní věci ustanoven, plátcem DPH není a nelze mu tudíž DPH přiznat, přičemž vyrovnání finančních závazků mezi zvoleným obhájcem a obhájcem, jemuž byla udělena substituční plná moc, je plně v jejich kompetenci, a nikoliv v kompetenci soudu.

V písemném odůvodnění podaného opravného prostředku stěžovatel především vyslovil nesouhlas s nepřiznáním částky 6360,50 Kč, tedy 19% DPH. Namítl, že substituta si zvolil resp. musel zvolit ze zdravotních důvodů, když po opakované operaci břicha byl omezen v možnosti řídit osobní automobil, přičemž je přesvědčen, že je jen věcí jeho volby a volby jeho klienta, koho si zvolí za substituta, a soud nemá právo do této volby ani nepřímo zasahovat. Podle názoru stěžovatele by vytýkaný postup soudu znamenal rozdělení obhájců na dvě kategorie - neplátců a plátců DPH - a vedl by k byť nepřímému omezení volby substitučního obhájce a ve svých důsledcích k nepřímému omezení práva obviněného na obhajobu.

Co se týče nepřiznání zvýšení odměny za dva úkony dne 7. 6. 2005 v rozmezí 16.50 -18.45 hod., poukázal stěžovatel na to, že časová náročnost v tomto případě spočívala v tom, že substitut pracoval po celou normální pracovní dobu, poté se nad rámec obvyklých pracovních povinností přesunul na OOP V., kde absolvoval poradu s klientem a jeho matkou, následoval přesun do bydliště mladistvého a domovní prohlídka v jeho pokoji a další přesun na OŘ SKPV na P. Náročnost účtovaných úkonů byla přitom byla podle mínění stěžovatele dána nejen tím, že se jednalo o úkony nad obvyklou pracovní dobu, ale i místy, kde k nim došlo, a v neposlední řadě i okolnostmi, za kterých byly prováděny, zejména postojem a projevy mladistvého, jeho matky i jeho dědečka.

Proti výroku o přiznání částky 31 175,50 Kč stěžovatel žádné výhrady neuplatnil a navrhl, aby Vrchní soud v Praze k jeho stížnosti zamítavý výrok napadeného usnesení zrušil, sám ve věci znovu rozhodl a stěžovateli přiznal celkovou částku 40 236 Kč.

Vrchní soud v Praze podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výrokové části napadeného usnesení a řízení, které tomuto usnesení předcházelo, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Ze spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích předně zjistil, že obviněný mladistvý J. F. byl rozsudkem tohoto soudu ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 Tm 5/2005, uznán vinným proviněním padělání a pozměňování peněz podle tr. zák. za použití , přičemž podle a , soud podmíněně upustil od uložení trestního opatření za současného stanovení zkušební doby v trvání jednoho roku ( cit. zák.). Tento rozsudek nabyl ohledně obviněného mladistvého J. F. právní moci dne 21. 2. 2006 v řízení před soudem prvního stupně.

Dále vrchní soud zjistil, že napadené usnesení bylo vydáno na základě písemného návrhu advokáta JUDr. J. K. na vyúčtování odměny a nákladů ustanoveného obhájce ze dne 9. 1. 2006, který byl krajskému soudu doručen následujícího dne.

Krajský soud v Českých Budějovicích přitom podle závěrů učiněných Vrchním soudem v Praze na podkladě spisového materiálu nepochybil, pokud obhájci JUDr. J. K. přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 31 175,50 Kč. V tomto ohledu soud prvního stupně důsledně a správně vycházel z obhájcem řádně uplatněných a doložených nároků a postupoval v plném souladu s právními přepisy přiléhavě citovanými ve výroku napadeného usnesení. Vrchní soud se proto v této části s rozhodnutím soudu prvního stupně naprosto ztotožnil a žádné výhrady ohledně této části napadeného usnesení ostatně neuplatnil ani stěžovatel.

Soud prvního stupně však podle závěru soudu vrchního nepochybil ani tím, pokud stěžovateli v plném rozsahu nepřiznal jím požadovanou dvojnásobně zvýšenou odměnu. V přezkoumávaném případě se ani podle názoru Vrchního soudu v Praze nejednalo o úkony právní služby mimořádně obtížné, předpokládané ustanovením vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. v platném znění. Stávající soudní praxe se dokonce přiklání k hodnocení úkonů právní služby jako časové náročných zpravidla po jejich realizaci až v době mezi desátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní, takže krajský soud poměrně benevolentně zařadil do této kategorie úkon realizovaný substitutem stěžovatele v době mezi 20.00 - 21.15 hod. Naplněn přitom nebyl ani předpoklad výjimečné obtížnosti úkonů, stěžovatelem namítaný (srov. např. též č. 8/2002 Sb. rozh. trest.).

Naproti tomu však stěžovatel oprávněně brojí proti důvodům a argumentům krajského soudu ohledně nepřiznání uplatněné částky 6360,50 Kč jako náhrady daně z přidané hodnoty, odvedené substitutem JUDr. J. Š.

Podle novelizovaného ustanovení § 151 odst. 2 tr. ř. má obhájce, který byl obviněnému ustanoven, vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů, a pokud je plátcem daně z přidané hodnoty, tento nárok obhájce se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je obhájce povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů státu odvést. Obdobně řeší tuto otázku ustanovení , zákon o advokacii, v platném znění, a také nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 2005, sp. zn. . V citovaném nálezu Ústavní soud dokonce označil nepřiznání zvýšení odměny obhájci za zastupování ve výši odvedené daně z přidané hodnoty za nutně odporující obecné ústavní zásadě přiměřenosti.

V případě, že obhájce ustanovený v trestním řízení se dá v rámci svého pověření zastoupit jiným advokátem, vzniklý nárok za poskytnutou právní pomoc samozřejmě náleží v rámci tohoto trestního řízení výhradně ustanovenému obhájci, a nikoliv substitutovi (srov. též č. rozh. trest.), a může být jenom tímto obhájcem vůči státu uplatněn. To však nemůže nic změnit na tom, že jak zvolený, tak ustanovený obhájce jsou oprávněni se nechat v trestním řízení zastupovat substitutem, který musí splňovat zákonné předpoklady pro plnohodnotný výkon tohoto procesního postavení, nikde však není a ani nemůže být stanoveno, že by nemohl nebo dokonce nesměl být tento substitut obhájce plátcem daně z přidané hodnoty. A částku odpovídající dani z přidané hodnoty, přiznané, event. státu již zaplacené svým substitutem má ustanovený obhájce podle názoru vrchního soudu právo nárokovat a ovšem i řádně doložit.

Ustanovený obhájce JUDr. J. K. potvrzením ze dne 25. 8. 2005 doložil krajskému soudu, že jím uváděný substitut, advokát JUDr. J. Š., je s účinností od 1. 9. 2005 plátcem daně z přidané hodnoty se čtvrtletním zdaňovacím obdobím. Za předpokladu, že JUDr. J. Š. stěžovatelem účtované úkony právní služby řádně přiznal v rámci daňového řízení za účelem zaplacení 19% daně z přidané hodnoty, nic podle vrchního soudu nebránilo přiznání adekvátního zvýšení přiznaného nároku stěžovateli.

Protože krajský soud (toliko) v tomto směru nepostupoval důsledně, Vrchní soud v Praze ke stížnosti obhájce JUDr. J. K. napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a zároveň Krajskému soudu v Českých Budějovicích uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud přitom zrušil napadené usnesení v celém rozsahu, neboť rozhodnutí o uplatněném nároku obhájce na odměnu a náhradu hotových výdajů obsahově pokládá za jeden celek i v případech, kdy tomuto nároku soud vyhoví pouze zčásti, byť formálně by se v tomto případě mohlo jednat o výroky oddělitelné.

V dalším řízení bude povinností krajského soudu napravit pouze pochybení shora vytýkané, nebude proto zaměřovat další dokazování na okolnosti a důkazy, které našly své vyjádření v bezchybných částech výroku napadeného usnesení. Vytvoří si tudíž pouze zákonný předpoklad pro posouzení a relevantní rozhodnutí, zda stěžovateli přiznat též navýšení odpovídající 19% DPH, či nikoliv.