Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2747/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B., státního podniku „v likvidaci,“ zastoupené advokátem, proti povinné CH., a. s., pro 50.902,60 Kč prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2004, č.j. -36, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil (ve věci samé) usnesení ze dne 17. 5. 2004, č.j. -22, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 s odkazem na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením ze dne 23. 2. 2004, č.j. -7, k vydobytí pohledávky 50.902,60 Kč). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že důvod zastavení výkonu rozhodnutí je dán. Vymáhaný nárok (17 % úroky z prodlení z částky 34.815,- Kč od 9. 4. 1992 do 30. 1. 1997 a 17 % úroky z prodlení z částky 22.710,- Kč od 4. 4. 1992 do 27. 1. 1998) byl v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (24. 11. 2003) promlčen, a to nejpozději k 28. 1. 2002 (, 2 , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“); ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, podle odvolacího soudu nelze na promlčení obchodních závazkových vztahů použít.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž uvádí, že „ustanovení obchodního zákoníku o desetileté promlčecí době směřují proti tomu, aby nedocházelo k průtahům opakovanými uznáními závazků, třeba i notářskými zápisy a tím i oddalování dořešení finanční situace dlužníků. Při svědčení k právnímu názoru Městského soudu v Praze by znamenalo vzíti na vědomost nevymahatelnost práva v případech, kdy dochází k průtahům v soudních rozhodnutích, v konkurzních nařízeních, v dědických řízeních a i tam, kde se povinní vyhýbají splnění povinností nehlášením změn pobytů.“ Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (, věta první, ).

I když dovolatelka tvrdí, že „rozhodnutí může mít zásadní právní význam,“ nenabízí argumentaci, která by byla řádnou oponenturou závěru o promlčení příslušenství pohledávky podle ustanovení obch. zák. Uplatnit dovolací důvod vyjádřený v vyžaduje uvést konkrétní námitku proti posouzení konkrétní právní otázky, na níž odvolací soud založil své rozhodnutí, resp. výsledek řízení. Nestačí tedy – jak se podává z dovolání /viz výše/ – argumentace smyslem ustanovení obch. zák., který ostatně odvolací soud v dané věci neaplikoval, ani nástinem případných důsledků právního názoru zaujatého odvolacím soudem.

Dovolání, jímž nebyl uplatněn žádný z dovolacích důvodů, není podkladem pro úvahy o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu; jako nepřípustné je proto Nejvyšší soud odmítl (, věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (povinné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávněná na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu