Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3134/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci nezletilé S. B., jako kolizní opatrovnicí, dcery matky N. B., zastoupené advokátkou, a otce J. M. C. B., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Benešova 22, o výkon rozhodnutí o výchově nezletilé, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání matky dítěte proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, č. j. -321, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 10. 3. 2005, č.j. -184, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle svého rozsudku ze dne 4. 6. 2004, č.j. -147, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2004, č.j. -173, výkon rozhodnutí odnětím dítěte matce a jeho předáním otci. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), byly splněny; matka povinnost vrátit dítě ve stanovené lhůtě otci dobrovolně nesplnila, přičemž ke splnění této povinnosti – jak se ostatně ukázalo v odvolacím řízení – by výzva ve smyslu ustanovení nevedla. Za bezcenné v řízení o výkon rozhodnutí označil odvolací soud námitky týkající se změny poměrů nezletilé, jež nastaly po vydání exekučního titulu.

V dovolání (jehož přípustnost opírá o ) matka nezletilé ohlašuje dovolací důvody podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a písm. b/ (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že podala žalobu na obnovu řízení, o níž dosud nebylo soudem rozhodnuto, že po vydání vykonávaného rozsudku se změnily poměry (navrácení dítěte otci, který o nezletilou neprojevuje zájem, by ohrozilo fyzické a psychické zdraví dítěte), a že otec je trestně stíhán, neboť se dopustil násilného jednání proti dovolatelce i nezletilé. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z uvedeného plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v (i kdyby existovaly), jsou pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí (a potažmo o přípustnosti dovolání) bezcenné.

Dovolatelka argument ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nepředložila a samotným hodnocením námitek v dovolání vznesených k takovému závěru rovněž dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Skutečnost, že účastník řízení (v tomto případě matka nezletilé) napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není – bez dalšího – při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí takto napadeného exekučního titulu významná. Ke skutečnostem, jež podle tvrzení matky měly nastat po vydání podkladového rozhodnutí, soud výkonu rozhodnutí přihlížet skutečně nemůže.

Rozpor s hmotným právem ( ) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – bez jednání (, věta první, ) – odmítl (, věta první, ).

Dovolání bylo odmítnuto, otci nezletilé náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2006

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu