Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 315/2006

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2004, č. j. F 1630/2004 F 3506/2004 F 9925/2004 F -114, kterým tento soud změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. ledna 2004, č. j. F 1630/2004 C 11253/4-62, kterým tento soud rozhodl tak, že se vymazává statutární orgán – jednatel M. Ch. a den vzniku jeho funkce z obchodního rejstříku a zapisuje se den zániku funkce, tak, že návrh zamítl.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud především konstatoval, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud rozhodnutí vydané vyšší soudní úřednicí napadené odvoláním přezkoumal a o tomto odvolání rozhodl. Postup soudu prvního stupně byl v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 198/1994 Sb.

Dále odvolací soud uzavřel, že v řízení před soudem prvního stupně bylo dostatečně, a to výpovědí účastníků i svědka Mgr. S., prokázáno, že u obsahující oznámení M. Ch. o odstoupení z funkce jednatele M. s. r. o. (dále jen „společnost“) nevyhotovil ani Mgr. S. ani M. Ch., ale druhý jednatel v součinnosti s dalším pracovníkem společnosti, že y předložené soudu prvního stupně k prokázání změn navržených k zápisu do obchodního rejstříku uváděly nepravdivé údaje a neodpovídaly skutečnému stavu, respektive že jejich účelem bylo obejití zákona (řádné svolání valné hromady, zápis z valné hromady, která se nekonala). Dále bylo výpovědí M. Ch. a Mgr. S. dostatečně prokázáno, že M. Ch. ze své vůle z funkce jednatele odstoupit nechtěl, a že oba jednatelé za přítomnosti svědka Mgr. S. jednali o tom, že „výkonným jednatelem“, který bude fakticky řídit činnost společnosti, bude jednatel M. M. Navrhovatelka také sama v odvolání uvedla, že jednatel M. M. podmiňoval podpis smlouvy o úvěru pro společnost odstoupením jednatele M. Ch. z funkce, čímž fakticky potvrdila, že na M. Ch. druhý jednatel vyvíjel nátlak, tedy že nešlo o svobodnou vůli odstoupit z funkce jednatele. Bylo také prokázáno, že k podpisu všech navrhovatelem předložených listin došlo až dne 22. ledna 2004, včetně oznámení o odstoupení z funkce jednatele, ačkoli v ověřovací doložce je uvedeno, že tento den M. Ch. uznal svůj podpis za vlastní.

Stejně jako soud prvního stupně i odvolací soud dospěl k závěru, že tvrzení M. Ch., že vzhledem k časové tísni nečetl y předložené mu druhým jednatelem M. M. k podpisu, je hodnověrné. M. Ch. tvrdil, že se domníval, že jde o y zpracované Mgr. S. v intencích předcházejících jednání, tedy směřujících k tomu, že „výkonným jednatelem“ bude nadále pouze M. M. Odvolací soud konstatoval, že to, že si před podpisem listin nepřečetl jejich obsah, bylo chybou na straně M. Ch., nicméně z toho, že podepsal u, která nevyjadřovala jeho skutečnou vůli, nelze dovozovat platnost takového úkonu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že bylo dostatečně prokázáno, že M. Ch. z funkce platně neodstoupil, neboť jeho odstoupení je absolutně neplatným právním úkonem, když jeho skutečná vůle byla v rozporu z obsahem y předložené mu k podpisu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále jen „ “).

Dovolatelka tvrdí, že dvě základní a současně ve věci zásadní skutková zjištění odvolacího soudu si protiřečí. Není logicky možné, aby zároveň platilo, že pan M. Ch. u (odstoupení z funkce jednatele), kterou podepsal, vůbec nečetl, a zároveň, že obsah této y nevyjadřuje jeho svobodou vůli. Dále zpochybňuje závěr soudu prvního stupně, že M. Ch. u o svém odstoupení vůbec nečetl. Uvádí, že trvá na tom, že M. Ch. podepsal odstoupení z funkce jednatele svobodně a vědomě při znalosti té skutečnosti, že druhý z jednatelů, pan M. M., nedá souhlas k dalšímu zadlužování společnosti, pokud M. Ch. neodstoupí z funkce jednatele.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

M. Ch. ve vyjádření k dovolání snáší důvody na podporu závěru odvolacího soudu.

Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady týkající se hodnocení důkazů odvolacím soudem a tvrzení, že v řízení nebyl navržen ani proveden důkaz o tom, že M. Ch. u, kterou podepsal, nečetl, neboť těmito výhradami dovolatelka vytýká odvolacímu soudu pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a vady řízení.

Protože jiné námitky proti posouzení věci odvolacím soudem dovolatelka nevznesla, nelze posoudit dovolání jako přípustné podle ustanovení

Poněvadž dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, dovolání podle ustanovení a odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení věty první, a

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. září 2006

JUDr. Ivana  Š t e n g l o v á , v. r.

předsedkyně senátu