Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
43BB3B5FBA9D27E4C1257A4E0066873A.html
HTML · 11.21 KB
No categories available
21 Cdo 601/2006
U S N E S E N Í
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 13.4.2004, č.j. D 4/2001 -182, zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že „M. H. podala odvolání proti konečnému usnesení ve věci“; že „bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že se jí nepřiznává osvobození od soudních poplatků“; že „soudní poplatek za podané odvolání nezaplatila ani na výzvu soudu“.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.5.2005, č.j. 21 Co 208/2005 -271, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že M. H. soudní poplatek „nezaplatila ani do konce odvolací lhůty proti usnesení o zastavení odvolacího řízení“.
Řízení o odvolání M. H. proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31.5.2005, č.j. 21 Co 208/2005 -271, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1.12.2005, č.j. 1 Co 388/2005 -283, zastavil. Vycházel ze závěru, že „je třeba dovodit nedostatek funkční příslušnosti Vrchního soudu v Praze pro rozhodování o odvolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž rozhodoval Krajský soud v Praze jako soud Odvolací“.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1.12.2005, č.j. 1 Co 388/2005 -283, podala M. H. dne 7.2.2006 „dovolání“. Ve vztahu k napadenému usnesení však v tomto podání neuvedla žádné námitky.
Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „zákon č. 30/2000 Sb. “) a zůstavitelka A. H. tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř. “).
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o podání M. H. ze dne 7.2.2006 musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o.s.ř. ).
V posuzovaném případě M. H. dovoláním napadá usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo - jak shora uvedeno - zastaveno řízení o jejím odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, a to pro nedostatek funkční příslušnosti soudu.
Napadeným usnesením vrchní soud nepřezkoumával rozhodnutí jiného soudu jako soud odvolací, naopak rozhodl, že k přezkoumání rozhodnutí krajského soudu (odvolacího soudu) v dané věci není funkčně příslušný.
Přezkum takového rozhodnutí vrchního soudu podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšším soudem České republiky jako dovolacím soudem je vyloučen a občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí vrchního soudu.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o podání M. H. ze dne 7.2.2006, označeném jako \"dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2005, č.j. 1 Co 388/2005-283\ " zastavil (§ 104 odst. 1 věta první o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2006
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu