Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1093/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. ze dne 14. 10. 2005 byl dovolatel uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně mu byl uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let.

V předmětné věci podal P. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. ze dne 26. 1. 2006 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti uvedl, že ve skutečnosti šlo o nezamýšlenou a neúmyslnou srážku jeho těla s tělem poškozeného, která nikdy nemohla nabýt intenzity útoku na fyzickou integritu poškozeného, a zejména potom ani nevykazovala úmysl působit takto na výkon pravomoci veřejného činitele, což také plyne z výpovědi svědka Š. Nejednal tedy v dané chvíli v úmyslu přímém a mohlo se jednat pouze o nevědomou nedbalost ve smyslu ustanovení § 5 písm. b) tr. zák. a nemohl tak naplnit skutkovou podstatu trestného činu, kterým byl posléze soudy shledán vinným. Ani odvolací soud vzdor dovolatelem předneseným zásadním faktům a argumentaci se dostatečně s tímto nevypořádal, když neodůvodnil přiléhavě i právní závěry, ke kterým dospěl, a pokud takto nepostupoval, učinil své rozhodnutí po právní stránce fakticky nepřezkoumatelným a tedy zjevně rozporným se zásadami spravedlivého procesu dle d. Dále dovolatel poukázal na to, že soud prvního stupně v rámci svých úvah o uložení trestu poukázal i na to, že proti dovolateli byla v době řízení před ním vedena u Městského soudu v Brně další dvě trestní stíhání. Nectil tak presumpci neviny, protože v rozhodné době nebyl dovolatel za tyto jiné skutky pravomocně shledán vinným, a proto uvedené ani neměl v důvodech svého rozhodnutí zmiňovat. Při opačném postupu soudu tak vyvstává oprávněný předpoklad, že při úvaze o druhu a výši trestu soud vycházel také z těchto skutečností, což mohlo ovlivnit jeho rozhodování v neprospěch dovolatele. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, vzhledem k uvedenému, zrušil.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že především návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, když neobsahuje návrh na další jeho postup po zrušení napadených rozhodnutí. Protože však nejde o úplnou absenci některé z potřebných náležitostí obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a vzhledem k tomu, že návrhem dovolatele není Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) vázán a tento návrh nemá ani vliv na rozsah jeho přezkumné povinnosti, nejde o takovou vadu, která by opravňovala dovolání odmítnout pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání (§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.). Dále poukázal na to, že označený důvod dovolání slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nelze proto s odkazem na takto zvolený dovolací důvod vytýkat nesprávnost nebo neúplnost učiněných skutkových zjištění, případně nesprávnost hodnocení důkazů soudy ani porušení jiných procesních předpisů. V dané věci však dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů soudy a na podkladě vlastních hodnotících závěrů prosazuje zcela jinou verzi skutkového děje. Pokud namítá absenci svého úmyslného zavinění, nevychází ze skutkových zjištění učiněných soudy. Dodal, že s ohledem na způsob provedení útoku lze mít pochybnosti o závěrech soudů, pokud tyto dospěly k závěru, že existenci přímého úmyslu dovodily též ve vztahu k okolnosti zakládající znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 2 písm. b) tr. zák., tedy ublížení na zdraví poškozenému. Na druhé straně však ve vztahu k těžšímu následku v případě označeného trestného činu postačuje s ohledem na zásady uvedené v ustanovení § 6 písm. a) tr. zák. zavinění nedbalostní, a to i ve formě dovolatelem zmiňované nevědomé nedbalosti. Uvedenému dovolacímu důvodu potom neodpovídají ani námitky ve vztahu k uloženému trestu. To proto, že ty lze pouze interpretovat tak, že dovolateli byla nesprávně přičítána přitěžující okolnost obsažená v ustanovení § 34 písm. j) tr. zák. V rámci zvoleného dovolacího důvodu však nelze namítat nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák., a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, když takové výhrady nelze vznést ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu. Uzavřel s tím, že v rámci podaného dovolání uplatnil námitky, které zvolenému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Vzhledem k uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné a vzápětí učinil druhý návrh, podle kterého má za to, že by podané dovolání Nejvyšší soud měl odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy, jejichž obsah soudy vyhodnotily nesprávně a v jeho neprospěch, když sám nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména i co se týče přímého úmyslu spatřovaného soudy při shledání předmětného skutku. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich základě dospěly, a to včetně namítané výpovědi svědka M. Š., která podporuje svědectví podané poškozeným, když takto lze mít za prokázané, že dovolatel v rozhodné době jednal úmyslně minimálně s tím, že byl srozuměn s možností, že takto poškozenému ublíží na zdraví (§ 4 písm. b/ tr. ř.). K námitce směřující proti výroku o uloženém trestu je na místě uvést, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu vskutku nelze namítat soudy nesprávné hodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho následné uložení nepřiměřeně přísného či naopak mírného trestu, když ostatně ani z napadeného rozhodnutí kritizovaný postup soudu v tomto směru jednoznačně nevyplývá.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka