Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 793/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně M. V. a původně také žalobce R. V. - její manžel, se domáhali, aby jim žalovaná 1) a po přistoupení do řízení i žalovaný 2) vydali specifikované movité věci. Po částečném zpětvzetí žaloby šlo o hodiny pendlovky, sekretář, kuchyňské váhy, sadu bílého značkového porcelánu, meč a sadu dvou loutek. Žalobci tvrdili, že zmíněné věci zapůjčili synovi žalobkyně M. L. za jeho života, avšak po jeho úmrtí v roce 1999 si věci ponechala jeho pozůstalá manželka - žalovaná 1) spolu se žalovaným 2), v současné době jejím přítelem a odmítají je žalobcům vydat.

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2003, č. j. , tak, že výrokem pod bodem I. uložil žalované 1), aby vydala žalobkyni hodiny pendlovky blíže specifikované a žalobci R. V. sekretář a kuchyňské kovové váhy blíže specifikované do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále uložil výrokem pod bodem II. žalovanému 2), aby vydal žalobkyni a žalobci R. V. sadu bílého značkového porcelánu a meč, obojí blíže vymezené v tomto výroku, do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem pod bodem III. zamítl žalobu, aby žalovanému 2) bylo uloženo vydat žalobkyni „sadu dvou loutek ručně vyřezávaných, vyrobených počátkem 19. století, s vodícími dráty, princ a kašpárek“, které dále podrobně ve výroku specifikoval. Výrokem pod bodem IV. rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že darem nabyli do vlastnictví R. V. sekretář a kuchyňské váhy, žalobkyně hodiny pendlovky a obě loutky a že meč a porcelán, zakoupené za trvání manželství žalobců, náleží do jejich společného jmění. S výjimkou loutek tyto věci zapůjčili synovi žalobkyně M. L. do doby, než si zařídí byt po té, co se rozvedl s předchozí manželkou, která si po rozvodu z bytu odstěhovala nábytek. M. L. zemřel 12. 4. 1999, žalovaná 1) má v držení pendlovky a v držení žalovaného 2) jsou sekretář, váhy, sada porcelánu a meč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají právo na ochranu vlastnického práva k uvedeným věcem podle § 126 odst. 1 ObčZ, když považoval za neopodstatněnou i námitku žalovaných, že vlastnictví k těmto věcem vydrželi, a uložil žalovaným, aby žalobcům neoprávněně držené věci vydali. Ohledně sady dvou loutek - princ a kašpárek se podle soudu prvního stupně nepodařilo prokázat, že právním důvodem, na základě kterého se dostaly do držení M. L. byla půjčka nebo darování. Soud prvního stupně v této souvislosti konstatoval, že nešlo o předměty potřebné k užívání bytu a že neuvěřil výpovědi žalobce R. V., kterým mělo být prokázáno zapůjčení loutek, když tento žalobce má na jejich vydání podstatný zájem.

K odvolání žalobců (žalobce R. V. napadl jen výrok o nákladech řízení) Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. března 2004, č. j. -206, rozhodl tak, že „rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku III. o věci samé potvrzuje v tom znění, že žaloba se zamítá ve vztahu k žalobkyni 2)“, dále potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud shledal jako správný závěr soudu prvního stupně, že ve vztahu k loutkám žalobci neunesli důkazní břemeno, neboť neprokázali tvrzení vycházející z té skutečnosti, že tyto loutky zapůjčili svému synovi M. L., který je zanechal ve své domácnosti, případně s nimi dále disponoval. Tvrzení žalobců o zapůjčení uvedených loutek synovi z provedeného dokazování jednoznačně nevyplynula. Za stavu, kdy je občanské soudní řízení ovládáno dispoziční zásadou, příslušelo právě žalobcům v řízení o vydání věcí z titulu ochrany jejich vlastnického práva podle ustanovení § 126 odst. 1 ObčZ dostatečně prokázat jejich tvrzení, že loutky původně synovi pouze zapůjčili, že žalovaní je mají bez právního důvodu ve své moci a odmítají je vydat. Naopak povinností žalovaných nebylo prokázat jejich tvrzení ohledně darování těchto předmětů, a proto nelze na tomto podkladě učinit jednoznačný závěr, že by žalovaní ve vztahu k tvrzení o jejich darování neunesli důkazní břemeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, kterým napadla potvrzující výrok ve věci samé. Přípustnost dovolání opírá o , přičemž zásadní význam rozsudku odvolacího soudu shledává v tom, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud nerespektoval (dále „OSŘ“), když nepřihlédl k vadě řízení před soudem prvního stupně, která měla za následek nesprávné posouzení věci. Podle žalobkyně odvolací soud přehlédl zásadní procesní vadu, spočívající v poučení účastníků podle , aniž byli poučeni podle . Z protokolu o výslechu svědka F., slyšeného při jednání, během kterého byla žalobkyně poučena podle totiž vyplynulo, že předmětné loutky byly již při jeho prvé návštěvě v předmětném bytě, a „bylo tedy na místě poučit účastníky o tom, že v této části bude třeba posuzovat věc nikoliv podle ustanovení ObčZ, nýbrž podle ustanovení a

násl. ObčZ, neboť z tohoto svědkova tvrzení pak plynulo, že se předmětné loutky dostaly do držení nejprve manžela žalované, a následně pak žalované bez právního důvodu, zejména když soud prvního stupně dovodil, že věci nebyly vydrženy.“ Dovolatelka navrhuje aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc vrácena tomuto soudu v rozsahu zrušení k dalšímu řízení.

Žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti napadené části rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou, řádně zastoupenou účastnicí řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 . Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , odst. 3 , podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Přípustnost dovolání podle odst. l písm. c) může být založena toliko pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vady uvedené v odst. l, a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout (i z úřední povinnosti) pouze v případě přípustného dovolání. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována podle odst. l písm. c) , nemůže být námitka vady řízení pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

I když žalobkyně v dovolání uvádí, že vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, podle obsahu ( ) namítá, že v řízení došlo k vadě, spočívající v nesplnění poučovací povinnosti soudem prvního stupně podle , ke které odvolací soud nepřihlédl. Tato námitka tedy přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle odst. l písm. c) založit nemůže a Nejvyšší soud k ní nemohl přihlédnout.

S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny a proto podle za použití dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Žalovanému 2) by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle a náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. září 2006

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu