Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
16 C 179/2021
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit:
-) částku částka,
-) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka za období od datum do datum ve výši částka
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum,
-) zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
-) úrok z úvěru ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně požadovala uložit žalovanému povinnost zaplatit: -) částku [částka], -) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], -) zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, -) úrok z úvěru ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení peněžitého plnění ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení. Pro odůvodnění svého požadavku uvedla, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem, poplatkem za správu úvěru, poplatkem za uzavření smlouvy a za sjednání úvěru, a s inkasním poplatkem, a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil pouze částka. Pohledávka byla dne datum postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. K jednání soudu se žalobkyně omluvila a řádně předvolaný žalovaný se nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně sjednala se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Takto poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši částka a s inkasním poplatkem ve výši částka Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částka, a to ve 14 měsíčních splátkách po částka. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (zjištěno ze žádosti o úvěr na č.l. 41, smlouvy o úvěru na č.l.17 – 21). Právní předchůdkyně žalobkyně před sjednáním smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný je zaměstnaný od datum na dobu určitou do datum s příjmem částka měsíčně. Náklady na bydlení má ve výši částka měsíčně a další náklady ve výši částka měsíčně (viz finanční analýza na č.l. 19, žádost o poskytnutí úvěru na č.l. 41, výplatní lístek na č.l. 22, pracovní smlouva na č.l. 24, dohoda o provedení práce na č.l. 25). právnická osoba následně postoupila pohledávku na společnost právnická osoba, IČO (viz smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS), která postoupila pohledávku na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum (viz předžalobní upomínka na č.l. 26), přičemž mu bylo rovněž oznámeno společností právnická osoba, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni (viz oznámení na č.l. 26 p.v.). Zásilka byla odeslána dne datum na adresu trvalého bydliště žalovaného.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do výše částka s úrokem z prodlení.
16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Co se týče příjmu žalovaného, žalobkyně doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky, z čehož je patrné, že příjmy žalovaného ověřovala. Nicméně tento závěr nelze učinit pokud se týká výdajů žalovaného, kde žalobkyně spoléhala pouze na jeho informace ohledně nákladů na bydlení ve výši částka měsíčně, a pokud se týká dalších výdajů žalovaného, vycházela z částky stanoveného životního minima ve výši částka měsíčně.
17. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019).
19. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici smlouvu a výplatní pásky žalovaného, jiné listiny k prokázání jeho výdajů však absentovaly, přičemž alespoň náklady na bydlení jsou doložitelné. Žalobkyně tedy neprokázala, že by jakkoli zkoumala skutečné výdaje žalovaného. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy v částce částka, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z.
20. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění dopisem odeslaným dne datum (pátek), podle § 573 o.z. se má za to, že dopis byl doručen dne datum. Uvedeným dnem tedy nastala splatnost dluhu a žalovaný byl od následujícího dne v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle ustanovení § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne datum do zaplacení ve výši 8,25 %, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, to však ale pouze z výše přiznaného bezdůvodného obohacení ve výši částka. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.
21. Ve zbývajícím rozsahu (poplatek za sjednání úvěru, smluvní pokuta atd.) soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Okresnímu soudu v Mělníku O odvolání rozhoduje Krajský soud v Praze.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.