Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1523/2006

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. dubna 2005, č. j. -86, zastavil řízení, ve kterém se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem stavby skladu drogerie a stavby dvou zděných kůlen na uhlí na pozemku parcelní č. st. 94/2 o výměře 140 m2 - zastavěná plocha - v katastrálním území O. n. O., obec O., okres K. V. (výrok pod bodem I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body II. a III.).

Soud prvního stupně věc posoudil z hlediska a (dále jen „OSŘ“) a dospěl k závěru, že projednání žaloby brání překážka věci rozsouzené ve smyslu jako neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Vyšel ze skutečnosti, že mezi týmiž účastníky v opačném postavení probíhalo u soudu prvního stupně řízení pod sp. zn. , jehož předmětem bylo vyklizení nemovitosti - zděné kolny na stavební parcele č. 94 v obci a katastrálním území O. n. O. V jeho průběhu byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 10. 2000, č. j. -138, změněn rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2001, č. j. -161, který nabyl právní moci 20. 6. 2001, tak, že tam žalovanému P. L. byla uložena povinnost vyklidit nemovitost – zděnou kolnu na stavební parcele č. 94 v obci a katastrálním území O. n. O., protože v řízení bylo prokázáno, že žalobci (v tomto následném řízení žalovaní) jsou spoluvlastníky nemovitosti, kterou žalovaný neoprávněně užívá. Soud prvního stupně dospěl v tomto dalším řízení k závěru, že z hlediska předmětu řízení se v obou případech jedná o tutéž stavbu, která stavebně-technicky tvoří kompaktní celek a která je užívána částečně jako sklad drogerie a částečně jako prostor pro uskladnění uhlí, jak vyplývá ze  znaleckého posudku Ing. V. K. Současně znalec uvedl, že všechny stavby „kůlen“ byly postaveny na pozemku parcelní č. st.  94, a protože nebyly zkolaudovány, byly zaměřené zdi v nové pozemkové a následně katastrální mapě zobrazeny „slučkovou hranicí,“ to znamená, že byly přisloučeny do stavební parcely č. 94. Dále soud prvního stupně uvedl, že  v rozhodnutí o žalobě na plnění - vyklizení nemovitosti byla posouzena existence či neexistence vlastnického práva k nemovitosti, z něhož na plnění bylo  žalováno. Následnou žalobou na určení vlastnického práva k téže nemovitosti   proto nelze dosáhnout toho, čeho bylo dosaženo v předchozím řízení žalobou na plnění. Již dříve tak bylo v žalobě o plnění pravomocně rozhodnuto o otázce, která měla být předmětem nyní žalobcem uplatněného nároku. Soud prvního stupně poukázal na shodný právní názor, vyslovený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 1994, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 2, části II., pod číslem 5, podle něhož pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno na plnění.

Krajský soudu v Plzni k odvolání žalobce usnesením ze dne 30. prosince 2005, č. j.  -107, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že se závěry soudu prvního stupně souhlasí a zcela se s nimi ztotožňuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o a uvádí, že uplatňuje dovolací důvody ve smyslu , b) a odst. 3 s námitkou, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce považuje za nesprávný závěr soudů obou stupňů o totožnosti předmětu tohoto  řízení  o určení vlastnictví s předmětem předchozího řízení o vyklizení vedeném pod sp. zn. . Podle žalobce také soud v řízení o vyklizení otázku vlastnického práva k vyklizované nemovitosti neřešil, pouze akceptoval skutečnost, že žalovaní jsou zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci nemovitostí na příslušném listu vlastnictví a „více se majetkovými  právy k nemovitostem nezabýval.“ Dále soudy obou stupňů nepřihlížely k tomu, že pokud jsou „věci a plnění“ v původním rozhodnutí označena chybně nebo neurčitě specifikována, nemůže   rozhodnutí s těmito vadami vytvářet překážku věci rozsouzené. Ve věci sp. zn. bylo totiž rozhodnuto o vyklizení  zděné kůlny  na stavební parcele č. 94 v obci a katastrálním území O. n. O., ačkoliv žádná stavební parcela neexistovala, neboť existuje  jen parcela „č.  St. 94 v k. ú. O. n. O.“ a nikdy neexistovala ani obec O. n. O. Dále soud v tomto dalším řízení o určení vlastnictví rozhodl  o zastavení řízení ohledně nemovitostí na neexistujícím pozemku stavební parcela č. 94/2 v k. ú. O. n. O., obec O., okres K.  V. I kdyby však taková stavební parcela existovala, soud si žádným způsobem neosvědčil, že  ji lze alespoň částečně  ztotožnit s pozemkem uvedeným v rozsudku sp. zn. . Vzhledem k neexistenci předmětných pozemků žalobce považuje za nesprávné také skutkové zjištění, že sklad a kůlny jsou jedinou stavbou a že jde o totožnou stavbu se zděnou kůlnou, o které bylo rozhodováno ve věci sp. zn. . Žalobce navrhl, aby dokazování bylo doplněno (opakováním  důkazu znaleckým posudkem Ing. K., vyjádřením katastrálního úřadu k existenci pozemků a obce označených v rozhodnutích soudu, místním šetřením výpisem z listu vlastnictví) a  aby usnesení soudu obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v ,b) a odst. 3 a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího  řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Žalobce v prvé řadě namítl, že v řízeních o vyklizení nemovitosti a určení vlastnictví k nemovitosti bylo rozhodováno  o nemovitosti  - stavbách na neexistujících  pozemcích a že výroky těchto rozhodnutí jsou neurčité, tudíž nevykonatelné.

Podle odst. l , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, se k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí zapisuje mimo jiné vlastnické právo, přičemž právo, která vzniklo, změnilo se nebo zaniklo rozhodnutím státního orgánu se zapisuje záznamem na základěy vyhotovené státními orgány.  V listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru  nemovitostí, musejí být   pozemky označeny parcelním číslem a uvedením názvu katastrálního území, a v případě že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, též údajem, zda se jedná o pozemkovou  nebo stavební parcelu / odst. l písm. a) , o katastru nemovitostí České republiky – katastrální zákon/. Pozemky  se tedy evidují v katastru  nemovitostí jako  parcely, které se podle označují arabskými čísly, a to budˇ ve dvou číselných  řadách, odděleně pro pozemkové a stavební parcely, nebo v jedné číselné řadě bez ohledu na druh pozemku. Katastrálním územím rozumí se technická jednotka, kterou tvoří místopisně uzavřený  a v katastru nemovitostí  společně evidovaný  soubor nemovitostí / /. Katastrální území eviduje se  v souboru popisných informací  svým názvem a údaji umožňujícími automatizované vedení katastru a zprostředkujícími  vztah k územnímu členění České  republiky ( vyhl. č. ).

V rozsudku Krajského soudu v Plzni z 27. 2. 2001, č. j. -161, byl pozemek označen  jako stavební parcela  č. 94 v k. ú. a obci O. n. O. Podle žalobce je označení neurčité proto, že správně  jde o o parcelu st. č. 94  v k.  ú. O. n. O. a název obce se neshoduje s označením katastrálního území. Jak už uvedl odvolací soud, je označení stavební parcela zaměnitelné (jinými slovy vyjádřené) s označením parcela st.  Odpovídá také způsobu označení, jak vyplývá ze shora citovaných odst. l a vyhl. č.   Ani žalobce nezpochybňuje, že parcela č. 94 je vedena v katastru nemovitostí vedena jako  stavební  a vyplývá to i z výpisu z listu vlastnictví č. 2382 pro kat. území O. n. O., obec O. (č. l. 9 spisu). Pokud jde o označení obce, jejíž správný název je podle tohoto výpisu O., nejde o tak závažnou chybu, aby znemožňovala dostatečně určité označení parcely, když  jiné katastrální území téhož názvu neexistuje. Žalobci lze přisvědčit, že v katastru nemovitostí  není evidována stavební parcela č. 94/2 pro k. ú. O. n. O., obec O., jak je označena v usnesení  soudu prvního stupně o zastavení řízení. Avšak nelze přehlédnout, že takto označil stavební parcelu, na které se nachází stavba  skladu drogerie a dvou kůlen,  sám žalobce v podání  z 9. 10. 2003, kterým doplňoval žalobu, když vycházel z jím současně předloženého geometrického plánu vyhotoveného  2. 10. 2003 Ing. P. Tímto plánem byla  stavební parcela č. 94 o výměře 401 m2 rozdělena na st. parc. č. 94/1 o výměře 261 m2 a st. parc. č. 94/2 o výměře 140 m2.  Totožnost takto označené st. parc. č. 94/2 s částí st. parc. č. 94 v k. ú. O. n. O. a obci O.,  tak vyplývá už z tvrzení samotného žalobce.  Dovolací soud také neshledává, že by skutkové zjištění, které převzal i soud odvolací, o tom, že sklad drogerie  a kůlny na uhlí jsou jedinou stavbou, nemělo v podstatné části oporu  v provedeném dokazování. Žalobce totiž k tomuto zjištění žádné konkrétní výhrady neuvedl.

Podle ustanovení jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata) patří mezi podmínky řízení, k nimž soud přihlíží kdykoliv za řízení ( ), a představuje neodstranitelný nedostatek procesní podmínky, který je důvodem k zastavení řízení ( ). Předpokladem ovšem je, že jde skutečně o totožnou pravomocně rozhodnutou věc. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se totožných osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku) – viz rozsudek ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck pod č. C 401 ve svazku 4.

Soud prvního stupně správně také poukázal na usnesení Ústavního soudu České Republiky ze dne 7. 1. 1994, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 2, části II., pod číslem 5), podle něhož „pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje překážku věci pravomocně rozsouzené pro žalobu na určení.“ Rovněž Nejvyšší soud dospěl  v usnesení ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [Nejvyššího soudu ČR] pod R 85/2003, k závěru, že „pravomocný rozsudek o žalobě na plnění vytváří z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozsouzené pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není, vycházející z téhož skutkového základu (ze stejného skutku). Je tomu tak proto, že pravomocný rozsudek o žalobě na plnění v sobě zahrnuje (ať již výslovně nebo mlčky) kladné nebo záporné řešení otázky (ne)existence práva nebo právního vztahu, jež by měla být postavena najisto určovací žalobou, a staví tedy na stejném skutkovém základě (na stejné části skutku) jako žaloba určovací.“

Jestliže v daném případě bylo pravomocným rozsudkem  rozhodnuto o povinnosti žalovaného vyklidit nemovitost  žalobců (stavbu zděné kůlny) a tento rozsudek byl opřen o vlastnické právo žalobců, pak takový rozsudek představuje překážku věci rozsouzené pro řízení vedené mezi týmiž účastníky o žalobě na určení vlastnického práva žalovaného  k téže nemovitosti - stavbě označené v tomto řízení jako sklad drogerie  a dvou kůlen. Správně také již odvolací soud ve svém rozhodnutí vyložil, že bez významu je námitka žalobce, na základě jakých důkazů k právnímu závěru o vlastnictví žalobců k předmětné nemovitosti  soud  v původním řízení dospěl. Výhrady ke způsobu dokazování mohl žalobce uplatnit jen v původním řízení.

Vzhledem k neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení soud prvního stupně řízení správně podle věta prvá   zastavil a   odvolací soud jeho rozhodnutí správně potvrdil.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo zamítnuto ( ).

Žalovaným by vzhledem k odmítnutí dovolání příslušela podle , a náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jim však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Marie  Rezková, v. r.

předsedkyně senátu