Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2409/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce E.E.G s.r.o., zastoupeného

advokátem, proti žalované V. P.,

o zaplacení 200.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2005, č.j. -62, t a k t o :

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2005, č.j. -62, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2004, č.j. -38, se zrušují, a věc se postupuje k dalšímu řízení věcně příslušnému Okresnímu soudu v Hodoníně.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. srpna 2004, č.j. -38, uložil žalované zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenství. Rozhodl současně

o nákladech řízení.

Soud prvního stupně po provedeném řízení dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k písemnému ujednání o smluvní pokutě v rámci uzavřené smlouvy o udělení oprávnění k výkonu práva výkonného umělce ze dne 21. února 2003. V ujednání byl přesně určen důvod a výše smluvní pokuty a bylo prokázáno, že žalovaná porušení svých dvou smluvních povinností zavinila. Výši smluvní pokuty považoval soud prvního stupně za přiměřenou vzhledem k rozsahu a závažnosti porušení právních povinností, nepříznivým následkům pro žalobce a finančním poměrům žalované. Sjednanou smluvní pokutu neshledal ani v rozporu s ustanovení .

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. března 2005, č.j. -62, změnil rozsudek krajského soudu tak, že zamítl návrh, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 200.000,- Kč s příslušenstvím. Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud uvedl, že krajský soud sice učinil správná skutková zjištění, avšak nedovodil z nich přiléhavé právní závěry. Především uzavřel, že v předmětné věci nejde o nárok vycházející z (dále jen „“), byť takový nárok byl zakotven do smlouvy nazvané jako „Smlouva o udělení oprávnění k výkonu práva výkonného umělce“. Žádný nárok uživatele výkonu výkonného umělce na penále, pokud výkonný umělec neprovede umělecký výkon, totiž tento zákon nezná. Pokud by však šlo o jiný nárok, který nevychází z , šlo by o skutkově jinou věc, k jejímuž projednání a rozhodnutí by byl věcně příslušný okresní soud.

S odkazem na ustanovení dále Vrchní soud uvedl, že byť žalobce nazývá činnost žalované „uměleckým výkonem“, ve skutečnosti žalovaná výkonnou umělkyní není a je také nesporné, že neprováděla žádné umělecké dílo. Navíc ve smlouvě není přesně stanoveno, v čem má umělecký výkon žalované spočívat, takže předmět této smlouvy je zcela neurčitý. Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 21. února 2003 je tak podle názoru vrchního soudu absolutně neplatná

ve smyslu ustanovení (dále jen „“), podle kterého musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Podle odvolacího soudu je smlouva neplatná podle Tím, že žalovaná „dala výpověď“ žalobci, odvolala tak svůj souhlas k tomu, aby bylo zasaženo do jejího práva na soukromí a na podobu. Žalobce se však snažil dosáhnout toho, aby žalovaná i přes svůj nesouhlas byla povinna i v dalším období takto vystupovat, i když v takovém případě by už při jejím nesouhlasu docházelo k porušování jejího ústavně zaručeného práva na ochranu osobnosti – soukromí a podoby. Proto je smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy.

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl doručen zástupci žalobce

15. července 2005, a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 13. září 2005 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „“) a podává je z důvodu podle ustanovení a b) , neboť se domnívá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel především poukazuje na to, že Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku fakticky dovodil věcnou nepříslušnost soudů obou stupňů v této věci, avšak věcí samou se přesto sám zabýval a meritorně o ní rozhodl. Vzhledem k tomu, že věc byla posuzována soudem, který podle vlastního zjištění nebyl k věci věcně příslušný, bylo proto řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nadto žalobce shledává i vlastní meritorní právní posouzení věci odvolacím soudem jako nesprávné. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že smlouva je absolutně neplatná podle pro neurčitost předmětu smlouvy. Je přesvědčen, že činnost, kterou žalovaná prováděla, je možno nazvat uměleckým výkonem, neboť její výkon spočíval především v zábavné interaktivní komunikaci. Šlo o její vlastní dílo vzniklé jako výsledek její tvůrčí činnosti. Místo a čas pro provedení uměleckého výkonu byly mezi účastníky řádně dohodnuty a v dodatku ke smlouvě bylo upřesněno, že provedením uměleckého výkonu se rozumí uskutečnění Internet-video conferencingu. Pokud jde o odvolacím soudem tvrzenou neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem, je žalobce toho názoru, že i při posouzení dané smlouvy jako smlouvy podle , a nikoli podle , je možné smluvně udělené svolení k takovému zásahu zajistit smluvní pokutou, a to zejména pro případ, že osoba dávající své svolení

za úplatu nedodrží smluvní ujednání. Pokud jde o tvrzenou neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, tato nemohla nastat z toho důvodu, že se žalovaná vykonávat tuto činnost zavázala zcela svobodně a o své vůli a vykonávala ji i u konkurenčního subjektu. Naopak žalovaná nectila základní zásadu soukromého práva „pacta sunt servanda“.

Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, resp. i rozsudek Krajského soudu v Brně, zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení soudu věcně příslušnému.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 , jímž byl změněn , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle (dále opět již jen „“) ve znění účinném do 31. března 2005.

Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením Je charakterizováno obsahovými

i formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle

Dovolací soud poté přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v souladu

s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je současně povinen přihlédnout

i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání.

Dovolatel – jak již bylo zmíněno – odvolacímu soudu především vytýká, že jeho rozhodnutí je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí

ve věci (dovolací důvod ve smyslu ustanovení ). Tato výtka je opodstatněná.

Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech o nárocích vycházejících z , o nárocích z ohrožení a porušení práv podle a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle ( ).

Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení ( ).

Bylo již uvedeno, že sám odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku především konstatoval, že v souzené věci nejde o nárok vycházející z , když tento zákon neupravuje případný nárok na penále uživatele výkonu výkonného umělce, pokud výkonný umělec umělecký výkon neprovede. Ač odvolací soud správně připomněl, že v tomto případě k projednání nároku, který nevychází z , by byl věcně příslušný okresní soud, sám na tuto skutečnost procesně nikterak nereagoval. Přitom, jestliže odvolací soud zjistí, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, pak jen tato vada sama o sobě vede neodvratně k tomu, že odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí zruší a věc postoupí přímo soudu věcně příslušnému ve smyslu ustanovení (obdobně srovnej Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, – komentář, 6. vydání,

I. díl, C.H.Beck 2003, str. 358). Takto však odvolací soud nepostupoval. Zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení

Protože tak nelze dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci již z tohoto důvodu pokládat za správný ( ), což platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto obě tato rozhodnutí zrušil. Současně věc postoupil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení jako soudu věcně příslušnému ( a 3 ). K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( ).

Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu ( věta první ve spojení s téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu