Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2098/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatele H. m. P.,  zastoupeného  advokátem,  proti usnesení Městského soudu v Praze z 18. 4. 2006, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. (žalobce H. m. P., zastoupeného advokátem, a dalších účastníků řízení: Ing. J. C. M.,  2. K. C. M.,  3. F. n. K. V., a 4. P. f. ČR,  o určení vlastnictví k pozemkům), takto:

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 29. 11. 2005, se žalující město domáhalo, aby soud svým rozsudkem určil, že Ing. C. M. a K. C. M. nejsou vlastníky každý jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 4077/5 a pozemku parc. č. 4077/4 v katastrálním území V. (obec P.) a aby tímto rozsudkem bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. P. z 21. 9. 2005, čj. PÚ 2154/05, v té části, jíž bylo rozhodnuto, že Ing. J. C. M. a K. C. M. jsou vlastníky uvedených nemovitostí v katastrálním území V. V žalobě bylo uvedeno, že v řízení u P. ú. P. nebyla plně objasněna otázka státního občanství původního vlastníka Dr. J. C. M. (jak na to bylo poukázáno i v nálezu Ústavního soudu ze 16. 12. 2004, , týkajícím se právní věci vydání majetku C. M., vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. ) a v důsledku toho došlo k vydání uvedených pozemků K. C. M., jako dceři Dr. J. C. M.

Obvodní soud pro Prahu 10 zaslal dne 16. 12. 2005 žalobu žalujícího H. m. P. Ministerstvu zemědělství – P. ú. P. (se sídlem P. 7, ) s tím, že se může k žalobě vyjádřit do 15 dnů od doručení stejnopisu žaloby.

Obvodní soud pro Prahu 10 pak dne 10. 1. 2006 vydal usnesení (čj. , jímž odmítl žalobu, kterou se žalující H. m. P. domáhalo určení, že J. C. M. a K. C. M. nejsou vlastníky pozemku podle katastru nemovitostí parc. č. 4077/5 (ostatní plocha), o výměře 177 m2 (dříve podle pozemkové knihy části pozemku parc. č. 4074-role) a pozemku podle katastru nemovitostí parc. č. 4077/4 (ostatní plocha) o výměře 1.276 m2 (dříve podle pozemkové knihy části pozemku parc. č. 4074-role), vše v katastrálním území V. (obec P.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalujícímu H. m. P. bylo uloženo zaplatit Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek 2.500,- Kč do tří dnů od doručení usnesení z 10. 1. 2006.

V odůvodnění svého usnesení poukazoval soud prvního stupně na rozhodnutí Ministerstva zemědělství – P. ú. P. z 21. 9. 2005, čj. PÚ 2154/05, vydané podle ustanovení (zákona o půdě), jehož výrokem byli Ing. J. C. M. a K. C. M. určeni jako vlastníci pozemků parc. č. 4077/5 a parc. č. 4077/4 v katastrálním území V., a to jako oprávněné osoby podle ustanovení ; H. m. P. bylo tímto rozhodnutím pozemkového úřadu považováno za povinnou osobu podle ustanovení a 2 Toto rozhodnutí bylo doručeno H. m. P. 26. 9. 2005.

Soud prvního stupně dále poukazoval na to, že tu podle ustanovení měl žalobce možnost domáhat se rozhodnutí soudu o vlastnictví k nemovitostem poté, co o něm rozhodl správní orgán. Soud prvního stupně měl za to, že žaloba žalobce H. m. P. obsahovala všechny náležitosti uvedené v . Soud prvního stupně tu dovozoval, že lhůta podle ustanovení „je lhůtou hmotněprávní pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním úřadem, u soudu; nejde tu o lhůtu procesní, pro jejíž zachování by postačoval postup podle ustanovení , tj. podání žaloby na poště; k zachování lhůty podle je tu nezbytné, aby žaloba došla soudu nejpozději posledního dne lhůty“.

Soud prvního stupně dospěl proto v daném případě k výslednému závěru, že bylo-li rozhodnutí pozemkového úřadu doručeno žalobci 26. 9. 2005, skončila lhůta k podání žaloby (v souladu s ustanovením a 3 ) dne 28. 11. 2005, když dne 26. 11. 2005 byla sobota a nejblíže následující pracovní den bylo pondělí 28. 1. 2005. Pokud  tedy žaloba žalobce došla soudu prvního stupně až po lhůtě uvedené v , a to dne 29. 11. 2005, uplatnil žalobce své právo u soudu opožděně a soudu nezbylo než žalobu žalobce odmítnout jako opožděnou podle .

O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení a o soudním poplatku podle ustanovení a i odst. 6

O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Městský soud v Praze usnesením z 18. 4. 2006, sp. zn. . Tímto usnesením odvolacího soudu bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Žalobci bylo uloženo zaplatit Dipl Ing. J. C. M. na náklady řízení 1.825,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení odvolacího soudu. Bylo také rozhodnuto, že žalobce H. m. P. a další účastníci řízení – K. C. M. a P. f. ČR nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobce nebylo shledáno důvodným. Podle názoru odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně v řízení o žalobě žalobce podle právní úpravy obsažené v páté části (v a násl. tohoto soudního řádu), nepochybil v určení okruhu účastníků řízení, ani v závěru, že žaloba splňuje náležitosti podle ustanovení a jeho závěr, že žaloba byla podána opožděně, je rovněž správný. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně je toho názoru, že lhůta k podání žaloby určená podle ustanovení je lhůtou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem, u soudu, tedy  jde o lhůtu hmotněprávní s tím důsledkem, že žaloba musí být posledního dne lhůty podána u soudu; nestačí byla-li podána u orgánu, který má povinnost ji doručit. Proto odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně, v souladu s ustanovením a 3 , správně počítal běh lhůty k podání žaloby a správě své posouzení uzavřela tak, že tato lhůta tu končila dne 28. 11. 2005, a protože žaloba byla u soudu podána 29. 11. 2005, stalo se tak opožděně. Proto odvolací soud potvrdil odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení jako věcně správné.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalující H. m. P. v řízení zastupoval, dne 22. 5. 2006 a dovolání se strany žalujícího města bylo podáno u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 20. 7. 2006, tedy ve lhůtě stanovené v           . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání vyplývalo, že dovolatel uplatňuje jako odvolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce zdůrazňoval, že využil svého procesního práva daného ustanovením       a žalobu podal v poslední den lhůty (v pondělí 28. 11. 2005), když konec lhůty připadal na sobotu 26. 11. 2005.

Dovolatel má za to, že závěr soudů obou stupňů o tom, že lhůta pro podání žaloby, stanovená v , je lhůtou hmotněprávní a že pro její zachování proto nepostačuje postup podle ustanovení , nemá oporu v platném právu. Dovolatel dovozoval, že žaloba se nestává hmotněprávním úkonem tím, že je jí uplatňováno právo, o němž bylo rozhodnuto v řízení před jiným orgánem než soudem, nýbrž jedině tím, že s jejím podáním či naopak s marným uplynutím lhůty k jejímu podání zákon výslovně určitý  hmotněprávní následek spojuje; v případě podání žaloby podle a násl. to však zákon nečiní a nelze tu proto žádný hmotněprávní účinek dovozovat. Pokud tu v stanoví lhůtu pro podání žaloby, rozumí se tím lhůta procesní, na niž není vázán zánik (prekluze) samotného hmotněprávního nároku, který žalobce u soudu uplatňuje. Povahu lhůty podle ustanovení pak nelze dovodit jen z věty „Zmeškání této lhůty nelze prominout“, uvedené v tomto ustanovení.

Dovolatel dále poukazoval na to, že v případech, kde zákon s uplynutím určité lhůty výslovně spojuje prekluzi hmotného práva, jsou opožděně podané žaloby soudem zamítány, jako žaloby, kterými je uplatňováno prekludované právo (srov. např. opožděně podané žaloby podle ustanovení /obchodního zákoníku/). Tak tomu však není v případě podání žaloby po uplynutí lhůty stanovené v , kdy soud žalobu odmítá jako podanou opožděně ( ); i z tohoto pohledu je zřejmé, že v jde o procesní lhůtu. Dovolatel tedy dovozoval, že tu nebyl dán důvod pro odmítnutí jeho žaloby, neboť lhůta podle ustanovení je lhůtou procesní, takže žalobu tu podal včas, když využil ustanovení .

Přípustnost dovolání dovolatele bylo třeba v tomto případě posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby).

Dovolatel ve svém přípustném dovolání uplatňoval jako dovolací důvod, že dovoláním napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc (stejně jako soud prvního stupně) podle ustanovení (v souvislosti i s ustanovením ). Uvedená ustanovení se této právní věci týkala. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil.

Žaloba byla v této právní věci (sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 10) podána u soudu žalobcem jako účastníkem řízení podle a 4 , jež proběhlo před pozemkovým úřadem, který byl tímto úřadem posouzen jako povinná osoba k vydání nemovitostí, na něž si činili nárok, jako oprávněné osoby, Ing. J. C. M. a K. C. M. Žalobce tu postupoval ve smyslu ustanovení , podle něhož je možno proti rozhodnutí pozemkového úřadu podat podle , 4 a 5 opravný prostředek k soudu.

Nešlo tu o žalobní návrh uplatněný u soudu vůči osobám, kterým byla nemovitost vydána, ve smyslu ustanovení , obsahujícího lhůtu, která je svou povahou lhůtou propadnou (prekluzní), jak to bylo vyloženo v rozhodnutí uveřejněném pod č. 50/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.

Šlo tu o využití zákonem umožněného opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, pro jehož podání u soudu je stanovena lhůta nikoli v předpise hmotněprávní povahy, nýbrž předpisem procesním (srov. k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 23/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení je nyní řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, zahajováno (jde-li o právní věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů – viz ) žalobou, která musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu (přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout).

Je nutno přisvědčit tomu, že žaloba podle ustanovení bude zpravidla sloužit k uplatnění práva opírajícího se o hmotněprávní ustanovení. V uveřejněné judikatuře soudů bylo na tuto skutečnost poukázáno např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 23/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek („lhůta pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení obchodního zákoníku /zákona č. 513 /1991 Sb./ je lhůtou hmotněprávní“). V takových případech bude na místě počítat běh lhůty k podání žaloby podle ustanovení s přihlížením k právní úpravě hmotněprávních předpisů (např. ve smyslu ustanovení a 3 ).

Naproti tomu, je-li ve zvláštním předpise, podle něhož rozhodoval jiný orgán (srov. a násl. ), lhůta stanovena k tomu, aby byl u soudu podán opravný prostředek proti rozhodnutí jiného /zpravidla správního/ orgánu, jde tu o lhůtu procesní, tedy o lhůtu, na niž se vztahuje ustanovení upravující soudní řízení; je tomu tak právě v případě na nějž dopadá ustanovení ).  Proto v takovém případě je na místě postupovat nejen podle ustanovení , ale i podle dalších ustanovení . Podle názoru dovolacího soudu, vycházejícího z již citovaných závěrů z uveřejněné judikatury soudů, mělo být tedy na použití opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu (ve smyslu ustanovení a 6 ) formou nyní upravené žaloby ve věci, o níž bylo vydáno rozhodnutí jiným orgánem (viz , a ), aplikováno i ustanovení . Podle tohoto ustanovení je pak lhůta stanovená v zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon nejen u soudu, ale také je-li podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (tedy i na poště).

Vzhledem k těmto uvedeným okolnostem shledal dovolací soud přípustné dovolání dovolatele také dovoláním důvodným. Přikročil proto dovolací soud ke zrušení usnesení  odvolacího soudu, které nemohl dovolací soud pokládat za správné, jak to má na zřeteli ustanovení i odst. 6 . Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle ustanovení , věta druhá, i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( a ) a přikročí v něm k jednání ve věci ohledně včas podané žaloby žalobce. Při objasnění a posouzení důvodnosti této žaloby (srov. a ) nezůstane stranou pozornosti soudu prvního stupně ani to, čím se zabýval ohledně majetku účastníků řízení z rodiny C. M. i Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze 16. 12. 2004, , uveřejněném pod č. 192 svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.

V dalším řízení rozhodně soud prvního stupně o nákladech řízení včetně u odvolacího a dovolacího soudu ( a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 31. srpna 2006

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu